About my job

Všechny začátky jsou nějakým způsobem těžké a tak není divu, že mé první pracovní dny tady v Anglii byly docela psina. A já se budu snažit vám je alespoň trochu přiblížit. Když jsem poprvé vešla do casina s pocitem, že teď už jdu teda fakt pracovat, byla jsem abnormálně nervózní a vystresovaná. Nedivte se. Věděla jsem, že budu pracovat s kasou, že budu muset znát všechny ty pro mě v té době neznámý, prapodivný názvy drinků a pokrmů a ty pokrmy ještě ke všemu připravovat (což jsem teda tak úplně netušila, no). Další věc, která mě děsila - libry, pí..a tak dále. Den předtím jsem se doma biflovala celý nápojový lístek a učila se všechny druhy mincí :D. Nakonec to ale nebylo tak zlé.

Campbell park - neznám hezčí místo na ranní běh a na odpolední procházku nebo piknik:)! 

Převlékla jsem se do šatů a v malé průchozí kuchyňce na mě už čekala od pohledu milá slečna jménem Rachel, která měla na jmenovce napsáno Hospitality supervisor - v překladu něco jako dozorce daného oddělení. A začal mi tzv. "training". Ukázala mi, co všechno si mohou hráči objednat,      dozvěděla jsem se, že kafe, čaje, cola a limonáda je zdarma a přišlo mi, že všechno je až směšně jednoduchý (zmáčknete jedno tlačítko a jste ready). Když to srovnám s ČR, kde jsem dělala taky servírku, tak musím říct, že češi si všechno strašně komplikují. No a jak jsem se poprala s kasou a placením? Bylo to jednodušší, než jsem čekala! Jediné co mi zezačátku dělalo problém, bylo asi placení věrnostní kartou, kdy je daná osoba buď V.I.P (tudíž má skoro všechno zdarma) a nebo GOLD MEMBER, kde je potřeba zadat 50ti procentní sleva. Nejdřív jsem absolutně nechápala, jak si mám asi zapamatovat jména V.I.P hostů a pravidelných návštěvníků a teď už je denodenně oslovuji jménem a ptám se jich jak se dnes mají:). Je super si takhle udržovat pravidelné zákazníky (teď to zní fakt divně, uznávám) a hýčkat si je, protože teď zjišťuji, že i když jsem nejdřív byla hrozně překvapená, že netipují, stojí za to si počkat. Ono to přijde časem. Další věc, z které jsem byla nejdřív trošku vyklepaná byla veškerá PAPERWORK v kuchyni. Na lince se nachází štos papírů, kam je potřeba všechno zapisovat. No řeknu vám, že papír CLEANING ROTA jsem první měsíc vesele přehlížela a dělala jsem, že o něm vůbec nevím :D. Je na něm seznam asi 30ti povinností, které je potřeba splnit, pokud začínáte nebo ukončujete směnu. Jediné co jsem chápala bylo asi "sweep and mopped the floor":D...a tím to haslo. Po měsíci jsem se konečně dokopala k tomu si všechno doma přeložit a konečně jsem ty úkoly mohla začít plnit:D.

Tyhle typické anglické domky zbožňuji a obdivuji je snad na každé procházce.

Můj training se mi zdál celkem stručný, takže během 15ti minut mi vrazili tác s tužkou a papírem do ruky a šla jsem na plac. V čem spočívá moje práce je úplně jednoduché. Ptát se hráčů, jestli si nedají něco k pití, takhle obejít co nejvíce stolů a pak jen připravit a donést. Občas si někdo objedná i jídlo (nejvíc miluju když je 6 ráno a já mám za hodinu končit a celé podnapilé casino se rozhodne, že má právě teď hlad.) a to buď připravuji v kuchyňce a nebo odešlu objednávku do restaurace, která se v casinu nachází. Když jsem zjistila, že jídlo mám dělat i já záchvátila mě panická hrůza, protože přece jenom nic takového jsem nevystudovala a je jiné vařit doma pro sebe a nebo pro zákazníky. Bála jsem se zbytečně. Jídelní lístek se skláda z mražené pizzy, sendvičů a hranolek, takže všechno hotové za 5 minut. Já tu jejich "kuchyni" (jestli se tomu tak dá vůbec říkat, hah) fakt ze srdce nesnáším. Všechno mražené, jednoduché, hlavně aby náhodou nemuseli hejbnout brvou. Zeptejte se angličana na jejich typické jídlo a odpoví vám buď, že zrovna neví a nebo "FISH AND CHIPS". Pecka :D. Mé první dny na place byly dosti hektické a za celou směnu jsem se někdy ani nezastavila. Na druhou stranu mi to vždycky strašně rychle uteklo.  Pokud byl víkend, bylo tak narváno, že mezi těmi lidmi nebylo možné najít toho, kdo si něco objednal, takže jsem se vžydcky jak tydýt motala po place s plným tácem.. jak husa ve flašce :D. Byly dny, kdy jsem měla tolik objednávek, že jsem měla chuť se rozbrečet, zahodit tác a utéct. Všechno bylo nové, dost věcí mi trvalo připravit a každou chvilku mi přišlo, že si lidi objednávaj věci, který ani neexistujou, takže jsem pořád někoho otravovala, co je tohle, co je tamto, jestli to máme a tak. Ale všechny holky byly milé a ochotné. Dohromady nás je asi 8 servírek, které se střídají a já můžu s klidem říct, že pár z nich mi za tu dobu dost přirostlo k srdci. Zezačátku mi přišlo, že se se mnou nikdo nijak extra nebaví, jenže on to byl spíš takový můj pocit. Po pravdě já taky nebyla zrovna dvakrát komunikativní a bála jsem se mluvit, co kdybych náhodou řekla nějakou hovadinu a styděla jsem se. Po dvou měsících jsem se dost spřátelila s italkou jménem Brigitte a zašly jsme párkrát na drink, zjistily jsme, že máme dost společného, že si vlastně hodně rozumíme..a od té doby jsem se tak nějak začala bavit se všemi. Už se mezi nima necítím tak divně, i moje angličtina je teď taková, že dokážu říct, co potřebuju a když se mi jó podaří říct něco fakt vtipnýho a ostatní to pochopí a smějou se, jsem štěstím bez sebe :D. Za tu dobu co jsem v casinu jsem si to tam dost oblíbila, mám ráda to přátelské prostředí, to, že mě nikdy nikdo nekomanduje a nekontroluje jako to většinou je u nás, manažeři jsou nejvíc v pohodě a všichni si navzájem říkají "sweetie" a "honey". Ta atmosféra je prostě nepopsatelná a člověk si ani nepřipadá, že je vlastně v práci. A pokud děláte něco špatně, nikdo na vás nekřičí, ale normálně v klidu vás poprosí, jestli to můžete udělat příště jinak a ještě vám za to desetkrát poděkuje a nakonec se ještě omluví, že vám to musel říct. A i přesto tam každý nadřízené respektuje. Jak je to možné? Jiný kraj, jiný mrav..jiný systém, jiné všechno. Jinak pracuji 5 dnů v týdny a dva dny mám volno, které si pokaždé plně vychutnávám. Mé směny jsou 8mi hodinové a mám jen jednu půl hodinovou pauzu na jídlo. Nejdřív si řikám " tyjo, to upadli, to je šílený, jen půl hoďky?!". Teď mi to přijde akorát:). Co se týče dýšek, tak servírky jako jediné si dýška můžou nechávat a každý den odnášet. To je asi největší výhoda, protože na dýškách se dá vydělat opravdu slušná suma, hlavně přes víkendy. Jedna taková drzá a střelená španělka se strašně zajímavým přízvukem dělá na dýškách i 100 liber denně :D. Musím říct, že ona je má zaslouženě, každý jí zbožňuje! Do práce to mám asi 5 minut pěšky, takže za to jsem ráda, protože já neustále nestíhám a řekla bych, že to se se mnou potáhne do konce života :D.

Náš baráček uprostřed toho nejdokonalejšího parku, jaký jsem kdy viděla:).

V min. článku jsem zapomněla zmínit, že tohle nebyla moje první práce v Anglii, jelikož na podzim jsem si tu našla brigádu jako Bunny hostess na obrovské diskotéce s třemi místnostmi. Úspěšně jsem absolvovala pohovor a jeden den tam mi stačil k tomu, abych se tam už nikdy víckrát neukázala. Pokud si pod slovem bunny hosteska představíte stejně jako já sexy slečnu s ouškama, která vás na diskotéce přivítá, baví a lidé se s ní fotí, tak se šeredně pletete. Tahle práce obnášela jak vítání hostů, tak usazování, dělání rezervací, míchání drinků, obsluhování, sbírání skleniček a ještě připravování narozeninových oslav. Tak to sorry, ale jako brigádu si představuji něco jiného :D. Navíc mi ten jeden den ani nezaplatili, šmejdi.

Doufám, že jsem vám svou práci alespoň trošku přiblížila a máte představu, co tu vlastně dělám. Nenapsala jsem úplně všechno, to fakt ne, protože to by ten článek byl nekonečný :). To podstatné jsem ale zmínila. A jaké články mám v plánu? Určitě chci napsat článek o bydlení v Anglii, jak ho sehnat, kolik co stojí a co vás vyjde nejlevněji, dál také informace jak si založit účet a veškeré papírování, bez kterého se tu neobejdete. Také jsem před pár dny navštívila můj milovaný Londýn (který mám z Milton Keynes půl hodiny rychlovlakem) a tak bych vám ráda udělala takový menší report. Bylo to spíš takové nakupovací odpoledne, takže pokud jste zvědaví, co jsem pořídila, napište do komentářů a můžu udělat něco jako HAUL :).


Mějte se nádherně!

Welcome

Ahoj všichni!

Tímto bych vás chtěla přivítat na svém blogu, který jsem si založila víceméně na základě instagramu. Musím říct, že jsem byla nesmírně potěšená veškerými milými ohlasy a moc vám za ně děkuji. Vůbec jsem nečekala, že nápad, začít tvořit blog, bude mít takový úspěch. Šíleně mě to motivovalo a tak jsem plán konečně uskutečnila. V blogové sféře se pohybuji už nějaký ten pátek (počínaje glitter blogísky o diddlinkách :D) a čím více jsem sledovala své nejoblíbenější blogerky (o kterých určitě bude nejeden post), tím větší chuť jsem měla zase znovu začít. A na co všechno se tu múžete těšit? Chtěla bych s vámi především sdílet veškeré své zážitky a celkově místní život tady v království (brzy už přímo z Londýna!), přidávat nespočet fotografií z návštěv různých měst, podělit se s vámi o zvyky a pikantnosti angličanů a o tom, jak to tady vlastně chodí(a nechodí, haha). A určitě vás neochudím o články typu : Chci začít pracovat a žít v Anglii. Jak na to? A tak podobně. Doufám, že tím i někomu z vás pomůžu a nebo třeba jen inspiruji. Já osobně mám blogerky žijící v zahraničí nejraději a díky jejich cestovatelským postům si alespoń na chviličku připadám jako bych tam byla s nimi:). Což je fajn, no ne? Jinak abych vám o sobě i něco málo prozradila. Vystudovala jsem cestovní ruch a asi proto to nadšení pro cestování..kamkoliv, kdykoliv a jakkoliv. Po maturitě jsem pořád tak nějak tápala, co dál..na vysokou se mi prostě nechtělo, nejsem takový ten zapřísáhlý fanatik studentského života a tak jsem si rok dala pohov a studovala angličtinu. Což se mi teda sakra vyplatilo. Jelikož jsem trochu blázen, jednoho krásného dne jsem domů přišla s nápadem, že odletím na Kypr pracovat a zůstanu tam a budu si tam šťastně žít.(O tom bude stoprocentně také článek) No. Svůj plán jsem sice uskutečnila, jenže po měsíci jsem se vrátila ochotně domů, div né s brekem. Ne díky, Kypr leda tak na dovolenou a hned zase hezky zpátky domů. Ještě než jsem doma oznámila, že letím pryč na dobu neurčitou, jsem se chvilku předtím dostala na vysokou, kam se mi taak mooc nechtělo, a přesto jsem to zkusila. Musela jsem se hodně přemáhat, jelikož zvolený obor geografie nebyl zrovna dvakrát bomba. Takže vlastně můžu poděkovat svému muži, kterého jsem minulý rok v létě potkala a kvůli kterému jsem všecho nechala a prostě si sbalila svých pět švestek a odfrnkla sem. Tak myslím, že úvod to byl víc než vyčerpávající a další věci se dozvítě příště :). Doufám, že se vám u mě na blogu bude líbit a že se sem budete s chutí vracet.

 Mějte se krásně a budu se na vás moc těšit!