TOSKÁNSKO - HORY, VINICE A ŠIKMÁ VĚŽ

Jupíí! Konečně jsem tu. A rovnou i s travel článkem z Itálie. Moje pocity? Bylo to skvělý, rozmanitý, vtipný, gurmánský...a stihli jsme toho až neuvěřitelně moc! Za 6 dní jsme stihli navštívit 13 míst ve střední Itálii, což je, řekla bych, hodně super číslo :)). Vyráželi jsme autem v 5 ráno a ve 3 odpoledne jsme už teplem rozepínali bundy u překrásné Gardy. Jedna taková praktická rada na začátek, nikdy nikam nejezděte bez hotovosti. Já vesele vyrazila s tím, že si vyměním a nebo vyberu až na místě...a pekelně se mi to vymstilo. Smích mě přešel už na benzíně, kde jsem si chtěla vychutnat první italskou kávu a ejhle - "card declined". Navíc byl víkend, takže všude zavřeno a  první směnárnu jsme objevili až za 3 dny. Když jsem pak zkoušela vybrat v dalších X bankomatech a pokaždé se mi ta bedna vysmála se slovy "transaction cannot be completed", tak už mě skoro "vomejvali". Ponaučení pro příště. Teď už ale k tomu více pozitivnímu...ubytováni jsme byli v malém letovisku Brenzone, kde kromě křišťálového jezera byly jen samé hory, kopce, krásná příroda, no zkrátka ráj. Dokázala bych si představit tam v létě strávit klidně týden jen chozením na túry a putováním po horách. Hned za námi se tyčilo pohoří Monte Baldo, odkud jsem věděla, že jsou jedny z nejkrásnějších výhledů na jezero, takže další den byl plán jasný. Ještě předtím jsme si ale udělali kraťoučkej hodinovej trekk a vyšlápli si Monte Brione. Tyvado! To byla přesně ta chvíle, kdy jsem se usmívala a nevěděla proč, všechno mi připadalo úžasný a jen jsem si potvrdila, proč jsem se pro turistiku tolik nadchla. Ty výhledy, to je prostě něco. No koukněte sami...

Poté, co jsme splnili první neodmyslitelnou klasiku a dali si pizzu (nebe v puse!), jsme usoudili, že je supr počasí (= dechberoucí výhledy) a tak jsme lanovkou vyjeli na Monte Baldo. Výhled z lanovky byl parádní, ovšem nahoře na nás za 20 euro čekalo překvapení v podobě obrovský mlhy, takový, že jsme neviděli ani na krok a jednoho obrovskýho NIC :'D. To počasí si tam zkrátka dělá, co se mu zlíbí, takže choďte všude pěšky, ať vám to pak není líto!:D A už jsem zmínila, jak dokonalý je vlastně to italský kafe?! Myslela jsem si, že v tom určitě chuťově nemůže být až tak rozdíl, ale byla jsem vedle jak ta jedle. To, co jsem doposud pila nebylo cappucino, ale MLÍKO. Nemluvě o zmrzlinách. A víně. A sýrech. A...no mohla bych pokračovat do zítra, z toho vyplývá jen jedno - všichni gurmáni povinně do Itošky! 

Po 2 dnech jsme vyrazili směrem na jih a počínaje vjezdem do Pisy teploměr v autě rázem ukazoval 25 stupňů, takže jsme svršky tentokrát nerozepínali, ale přímo odhazovali a začínali jsme plánovat i případný koupačky. Šikmá věž v Pise byla super a nejvíc vtipný bylo vidět tu frekventovanost lidí, co pózují s vyklobenou rukou alá "podpírám to tady všechno, je to v cajku". Samozřejmě tu trapnou fotku mám taky, haha. Kluci pak v Pise ještě na rozloučenou očesali strom z granátovým jablkem (je fakt, že si o to trochu říkal..) ..a mohlo se vyrazit na ubytko. To jsme měli v dědině jménem Capannoli, kde na nás teprve dýchlo to pravé Toskánsko. Všude tůje (a tunení), vinice, políčka..a kostelíky. Dědina to byla doslova - na samotě u lesa, uprostřed ničeho na nás čekal ranč, poněkud zvláštní italka nemluvící anglicky a podvyživení koně, kteří z našeho pobytu vytěžili zřejmě nejvíc. Hned ten den jsme jim nakoupili balík mrkví a dostali i kuskus... :)) Všechno to bylo v takovém "rustic" stylu a bylo to úžasný <3 No a tom, jaká byla Florencie, Volterra, Siena a taky nejlepší zmrzlinárna na světě, o tom až příště!

Sirmione

Mějte se krásně, pusu :*