PŘEMÝŠLÍŠ, CO KUPUJEŠ?

Jak asi víte, Anglie mě neuvěřitelně změnila ve spoustě věcí...kromě toho, že pro mě byla zkouškou dospělosti, fungování(někdy i nefungování:D) ve vztahu nebo třeba hospodaření s penězi, změnil se právě tady i můj vztah k nakupování, oblékání a módě celkově. Asi každá z nás tohle zná jak svý boty: právě jste obdržely těžce vydřený 4 tisíce z letní brigošky a vám už hlavou poletuje myšlenka.. "Tyjo, tak kolik kusů oblečení si za tolik peněz asi nakoupím?! To normálně obnovím celej šatník..." A v hlavě už děláte rozpočet, plus si samozřejmě mnete ruce nad letníma slevama, kterých bude plný Háemko a New Yorker...a protože vás v tomhle případě jeden kus oblečení bude stát tak kolem 250 korun, fíha....budete si toho moc nakoupit vážně mraky! Prosím, řekněte, že jste nebyli jako teenageři jiný. Kvantita nad kvalitou u mě ve většině případů vítězila na plné čáře. Nikdy jsem si moc nedělala starosti s tím, jestli danou věc vážně tolik potřebuju a odkud vlastně asi tak pochází...měla jsem spousty oblečení, ale stejně jsem nikdy neměla co na sebe. Ženská no, vždyť to všechny známe..

Od doby, co bydlíme v Londýně jsem se ke spoustě věcí začala stavět jinak...jednou to přijít muselo, třikrát hurá. Naučit se pořádně hospodařit a šetřit neminulo ani mě, vášnivou shopaholičku. S tím šlo samozřejmě ruku v ruce i zkrouhnutí všech rozmarnejch nákupů a právě v tuhle chvíli jsem si začala postupně uvědomovat, že kvalita toho, co nám leží ve skříni je podstatně důležitější, než jeho množství. Tak jsem se tak prohrabovala svoji skříní a nemohla se zbavit pocitu, že dobrá třičtvrtina z ní je fakticky tvořená kupou nekvalitních hadříků, který mám už léta a z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu se jich zaboha nemůžu zbavit, asi nějaká citová vazba nebo nostalgie či co. Ale znáte takový to klasický.. "Co když si to ještě někdy budu chtít vzít?.."  Spíš taková řečnická otázka, že :D. Pokud máte přesně ten samej problém, tak nacpěte všechny věci, co vám už dosloužily do tašek a věnujte je třeba do charity shopu nebo dětského domova. Uděláte dobrou věc a budete vědět, že jste tím pomohli těm, co to potřebují a zároveň takováhle čistka šatníku nebude vůbec na škodu..

Ale abych se dostala k tomu, o čem jsem chtěla psát...přemýšleli jste někdy nad tím, za jakých podmínek a kde vůbec vzniklo to, co máte právě na sobě? Nebo je vám to spíš jedno a nijak se po tom nepídíte?? Pokud patříte do první skupiny, asi jste už pravděpodobně slyšeli o tzv. SWEATSHOPECH. Pro ty z vás, co tohle slyší prvně tedy trošku nastíním. Jedná se o továrny či manufaktury, které se nachází převážně v rozvojových zemích - Indie, Bangladeš, Kambodža, Čína ale i Argentina, Brazilíe...a nejen dospělí, ale i DĚTI, v nich pracují za mnohdy hrůzostrašných podmínek, to znamená - pracovní doba i 14 h denně, žádné pauzy na jídlo a základní lidské potřeby...všude špína, zápach z chemikálií a to nejhorší..tihle lidé domů na konci měsíce donesou stěží jen 60 dolarů. Placeni nejsou na hodinu, ale úměrně k tomu, kolik toho za den stihnou ušít. Nemluvě o tom, že ve všech těhle továrnách jsou dost špatně řešené nouzové východy a internet je tak plný všemožných kolapsů, kdy asi největší historickou trágedií bylo totální zhroucení Bangladešské továrny Rana Plaza, při kterém zahynulo přes tisíce lidí. Pak jsou případy, kdy nastal požár a jelikož pracovníky v budovách častokrát zamykají, neměli úniku ven. Jde mi z toho mráz po zádech...A pak si představte, že ten svetr z Primarku, jehož hodnota ani nemá nic co do činění s hodnotou natištěnou na visačce, vám šil nebohej člověk za takovejch podmínek...v horším případě nějaká desetiletá holčička. Důkazem toho jsou častokrát už na první pohled špatně ušitý věci a nehezky vykukující nitky ve švech. A občas to člověk zdaleka ani nepozná - Zara, Mango, Pull and Bear...

A i když se to těžko říká, tak nakupováním v levných řetězcích, přezdívaných také jako fast fashion, tohle podporujeme... i nevědomky. Je navíc docela těžký rozpoznat, co vlastně v dnešní době je opravdu sweatshopfree.  Třeba "lepší" cardigan ze Zary se štítkem MADE IN SPAIN se nám bude na první pohled zdát  docela"čistej"...ale už netušíme, kdo na něj sbíral bavlnu nebo našíval knoflíčky. Spousta lidí nad tím možná mávne rukou a řekne si: "Pche, vždyť jeden člověk s touhle problematikou stejně ve výsledku nic nezmůže". Jenže...když si tohle řeknou všichni, výrobci nebudou mít  nikdy žádnej důvod na svých normách a výrobních/etickejch podmínkách něco měnit (teda až do doby, než zase nastane nějaký neštěstí) Asi si říkáte: "Nojo, jenže jak tomu pomoct? To by si pak člověk nemohl koupit vůbec nic". Je jasný, že průměrně vydělávájící člověk asi nebude mít dostatečný finance na to vybavit svůj šatník jedině fair trade a designérskými kousky, ale to po vás ani nikdo nechce. Stačí jen u nakupování začít trochu PŘEMÝŠLET. (A teď nemám na mysli přemýšlení typu: "Tak mám si koupit tričko s nápisem But first coffee..nebo to s nápisem I love pizza???".. :D) Nakupovat s rozvahou a promyšleně. Pokládat si otázky: "Vážně to tak nutně potřebuju? Hodí se mi to vůbec k něčemu? Nekupuju si to jen proto, abych držela krok s módou?".  Já třeba dříve vůbec neřešila materiály, pokud se mi něco líbilo. Teď si všechno stokrát osahávám, zkoumám to do posledního detailu...a když se mi to jenom malilinko nezdá, nechávám to ležet. Určitě je fajn si pozjišťovat trochu něco víc o pracovních podmínkách jednotlivých řetězců, o tom, kde se jejich oblečení šije a taky, jestli nejsou náhodou členy nějaké kampaně, která se proti sweatshopům snaží bojovat. Koukat se víc na štítky u jednotlivých kousků a raději zainvestovat do pár kvalitních, kterých si budete o to víc vážit a vydrží vám víc než 1 sezonu. Ono ve finále jeden takový nadčasový, kvalitní kousek vydá za 5 topů z Háemka.

Líbí se mi, že v dnešní době je tohle téma běžná věc a je čím dál tím více bloggerek, které se o slow fashion zajímají, snaží se podporovat co nejvíce lokální značky a začínající designéry a outfit poskládáný z kousků ze sekáče pro ně není nic, za co by se měly stydět, ba naopak! Moc a moc těmhle lidem ze srdce fandím :)). Zářným příkladem je třeba Martinka z TheBlondieVerse , kterou jsem s neskutečným nadšením a zájmem zase začala sledovat, právě díky téhle její myšlence o české módě <3 Asi vás taky zajímá, kde teda nakupovat, když skoro všechny řetězce jsou nějakým způsobem "nečistý".  V r. 2013 se po Bangladešské havárii sice podařilo většinu společností přesvědčit o podepsání healt&safety smlouvy...třeba řetězce jako Zara, Stradivarius,Topshop nebo River Island...u tohohle nezbývá nic jiného, než doufat, že to k něčemu bylo. Tady v Anglii už jsem úplně odepsala třeba Háemko a Forever 21 a snažím se jim vyhýbat obloukem a raději zabrousím třeba do Urban Outfiters, který se pomalu ale jistě stává jedním z mých nejoblíbenějších obchodů. Mají skvělý materiály, kvalitní basic kousky a u lecčeho vidíte na štítku MADE IN U.K. A to se jen tak nevidí. Jen škoda, že není i v ČR. Dalším konceptem, kde máte jistotu, že oblečení se šije v U.S.A  je třeba American Apparel, ceny jsou sice trochu vyšší, ale to se musí očekávat. Já mám v plánu tam konečně někdy zavítat a vybrat si nějaký kvalitní svetr nebo cardigan, který mi snad dobře a hlavně dlouho poslouží :)). Myslím, že i v ČR se dá najít spousta alternativ, jen to chce trpělivost a hledat a hledat a zajímat se. Pokud umíte šít, máte obrovskou výhodu a moc vám to závidím. Jednou se snad taky konečně dokopu a naučím se to. Jo, a pak jsou tu sekáče! Do nich jsem jako úplně malá holka chodila lovit s mamkou nejradši. A v brzké době mám v plánu udělat útok na Londýnské thrift stores, tak jsem zvědavá, co objevím za poklady. Existuje samozřejmě i nespočet stránek, kde se dozvíte, kde a jak nakupovat sweatshopfree a spoustu dalších užitečných informací. Mrkněte třeba na sweatfreeshop.com nebo thegoodtrade.com :)

Na závěr bych chtěla říct, že tenhle článek určitě neberte jako kázání nebo kárání typu: "Ty nakupuješ v Céáčku a v Gatu, seš špatnej, styď se.."... to vůbec ne. Ani já o sobě netvrdím, že mám čistý svědomí a někdy do těch levnejch řetězců prostě zajdu a něco si tam koupím. Ale přemýšlím o tom. Přemýšlím, kde asi vznikají všechny ty věci, s kterými pak honíme parádu. Zajímá mě to. Tahle myšlenka mi hrozně dlouho ležela v hlavě...a já tak nějak měla potřebu se s vámi o ní podělit...a od toho blog přeci je, no ne? Chtěla jsem vám jen ukázat, že i o módě se dá přemýšlet...a že určitě není na škodu ty bezhlavé nákupy omezit na úplné minimum. Naprosto respektuju, pokud na tohle máte odlišnej názor nebo se o to moc nezajímáte, je vám to putna...ale budu hrozně moc ráda, když mi sdělíte vaše pocity, váš postoj na tohle téma, jestli to nějakým způsobem vnímáte.. a nesnažíte se tomu tak úplně napomáhat.. :))) . Mějte se krásně, pusu <3