Random - life in london

Nejdřív bych vám chtěla strašně moc poděkovat za nádherné ohlasy a komentáře k mému nedávnému povídaní o životě v cizině a celkově o mém rozhodnutí žít tady v Anglii. Nikdo si ani nedovede představit, jakej neskutečnej pocit štěstí vás zavalí, když vidíte tolik pozitivních komentářů na facebooku a několik milých zpráv od lidí, od kterých byste to ani nečekali. Byl to článek psanej od srdce, tak jak to vidím já a bez zbytečnejch pozlátek a jsem ráda, že ve spoustě z vás zanechal tolik dojmů. Není totiž nic hezčího, než když víte, že to co děláte má smysl...a když víte, že jste se vydali tím správným směrem a ostatní to ocení. Takže ještě jednou mockrát děkuju, vážím si toho a právě vy jste důvod, proč pokračovat dál <3. Přemýšlela jsem, co bych vám tak napsala jako další článek a teda upřímně, i přesto, že mám teď požehnanou zásobu podzimních outfitů, není čas je fotit. Ale slibuju, že si ten čas udělám a všechno s Davidem poctivě vyblejskneme. Tenhle článek tedy pojmu jako takové shrnutí nebo chcete-li random, co se za poslední dobu událo. Co se týče práce, tak už si nemůžu stěžovat (když nepočítám ty bolavý nohy a pravou ruku, na který se mi rýsuje už vcelku chvályhodnej sval - ach ten tác) a mám pocit, že se to jen a jen lepší. Právě tady se mi až neuvěřitelně potvrzuje pravidlo, že to, co vyzařujeme se nám ve stejné míře vrací. Jsem milá, i přesto, že spousta lidí už tolik tou milostí nepřekypovala a stále se usmívám, i když občas je to vážně dřina, hlavně teda ve chvílích, kdy vám je spíš do breku. Přestala jsem si tolik všímat lidí kolem, ale všímám si hlavně sebe samé. Nesoustředím se na to, co si o mně kdo myslí a jak asi vypadám v jejich očích, ale jsem sama sebou. A ejhle, během pár dnů jakoby se to dění kolem mě rázem převrátilo naruby. Manažerka, která mě nedávno seřvala na dvě doby, za věc, kterou jsem neudělala se proměnila v anděla a každý den mě mile zdraví a ptá se, jak se mám. Když přijdu do práce, se všema se vesele zdravím, objímám a s některýma i pusinkuju a cítím se zkrátka fajn. A to úplně nejlepší, co mi předevčírem zlepšilo náladu, byla pochvala od supervisorky na konci směny.  Holka z Polska, stejně stará jako já, která mi už od pohledu nebyla zrovna dvakrát sympatická, mě osobně pochválila, že jsem odvedla skvělou práci a že všechno bylo naprosto perfektní, víc než bylo potřeba. Daly jsme si high five a já z práce odcházela s úsměvem od ucha k uchu. David měl zase pravdu! Prvních 14 dní je nejhorších a proklínáte všechno, co můžete a pak si prostě zvyknete. A nebo se všechno obrátí k lepšímu.. :). Nakonec ten Londýn nebude tak špatnej, co? 

Nadšený z Froya, yaay // Až do dna! // Výhled na China Town // Panáky na stůl! :D

Milovaná Brigitte <3 // Odměna po práci, mňam. // Ok, jdu nakupovat na Oxford street a přijdu domů s prázdnou...něco je asi špatně. // SNOG šílenství

Jsem neskutečně vděčná za to, že jsem si tady v Anglii našla kamarádku, jakože fakt kamarádku s velkým KÁ. Nikdy jsem si ani ve snu neuměla představit, že bych našla člověka v cizí zemi, s kterým bych si tolik sedla a jako dorozumívací prostředek by nám sloužila jen angličtina. Je to skvělej pocit a moc si toho vážím. S Brigitte jsme se minulý týden sešly v centru, ochutnaly jsme tolik opěvováný SNOG frozen yoghurt (už chápu proč to stojí majlant..) a nakonec jsme zaktovily v jednom super baru v Soho čtvrti s krásným výhledem na celou čínskou čtvrť, kde jsme ucucávaly cider, smály se na celé kolo, proložily to panákem tequily a hlavně si hodiny a hodiny povídaly. Byl to jeden z těch večerů, kdy jsem si uvědomila, že jsem tam, kde mám být..a že jsem opravdu šťastná.

Když mě honí mlsná, tak se neznám. Poslední dobou ulítávám na wafflích a co si budem povídat, ty z krámu na ty domácí prostě nemají. Takže si snad někdy v budoucnu nadělíme do domácnosti wafflovač a budem si moct tyhle dobroty vyrábět sami! Jo a miluju avokádo a cpu ho všude, kam můžu.

Ovocný překvapení v ledničce, uznejte, není to roztomilý?:D // Netřeba komentáře.. // Můj druh odreagování a odpočinku.. plánování cest na vysněná místa. A já pevně doufám a věřím, že další zastávka bude pohádková Tanzánie s nekonečně bílými plážemi a azurovým oceánem.. // Londýn se pomalu probouzí a já se v tenhle čas denodenně ukládám ke spánku...

Často mám stavy, kdy si doma pofňukávám a řikám si, že bych chtěla bejt jednou z těch slečen, který za dveřma najdou puget se stovkami růží...a pak přijdu totálně vytočená a vyšťavená z práce a v zrcadle vidím TOHLE a v zápětí děkuju bohu za přítele, co mi dokazuje lásku nevšedním způsobem a v tu chvíli vím, že bych neměnila..nikdy.. :)

Já si teď vychutnávám zasloužený dva dny volna plnými doušky. Zítra si odpoledne zajedu do centra a večer vyrážíme s Aničkou (která je mimochodem skoro ze stejnýho města jako já, známe se už dýl a sešly jsme se shodou okolností v Londýně..??) někam do barů. Těším se moc. Přeju vám pohodový start do nového týdne a nezapomeňte - s úsměvem jde všechno líp! Pusu <3