ZANZIBAR: STONE TOWN A PLAVÁNÍ S DELFÍNY

Ahoj všichni!

Doufám, že se máte skvěle a že jste správně cestovatelsky naladěni, přicházím totiž s dalším dílem vyprávění o Zanzibaru :)). Baví vás tyhle posty? Zjistila jsem, že cestovatelské posty mají mnohem větší čtenost, než třeba kosmetické články nebo outfity...no, asi na tom něco bude! Pokud jste ještě nečetli předchozí části, tak první dojmy ze Zanzibaru a hlavně spoustu fotek pláže a okolí najdete TADY a o farmě s kořením a želvím ostrově si můžete přečíst TADY .. :)

Křivolaké, malebné uličky plné různých druhů vuní a chutí, nádherné historické stavby, spousta čerstvého ovoce a ukrutné horko...tak přesně takhle jsem si představovala hlavní město Zanzibaru - Stone Town. Realita byla ovšem trošku jiná. Co ale vyvrátit rozhodně nemůžu, je to vedro jak ve vopičárně. Ono plahočit se ve 40ti stupních v úzkých uličkách, když už za sebou máte půl dne výletování a náběh na úpal, taky není zrovna úplná paráda, co si budem povídat.. :D. Hodně jsem o Stone townu před naší cestou četla a možná proto jsem od něj i tolik očekávala. Celou dobu nás při našem bloudění tímhle městečkem, které je mimochodem i památkou UNESCO, doprovázel místní průvodce a my měli tak jistotu, že uvidíme všechno, co bychom vidět měli. Nejprve nás vzal do restaurace, odkud byl nádherný výhled na město a zároveň sem lidé chodí večeřet při západu slunce.

Potom jsme nějakou dobu jen tak brouzdali uličkami, pozorovali místní život a všímali si nevšedních věcí a zajímavostí. Tak třeba, víte proč tu má skoro každá stavba, každý barák tak masivní a zdobené dveře? Kvůli abnormálnímu horku jsou tu totiž domy nahňácané blízko u sebe, aby se tak stínem zabránilo nadměrnému vyhřívání uliček a pro místní obyvatele to tedy znamená ztráta soukromí. Dveře tedy slouží jako takový ochraný štít a zároveň jako vizitka majitele domu. Čím zdobenější a větší dveře, tím lepší. Pokud se tu chvíli budete procházet, zjistíte jednu zásadní věc. Život tady není ovlivňován časem a vládne tu naprostá pohoda a klid. Nikoho tu neuvidíte spěchat nebo rychle nakupovat na trhu, ani nervózně přešlapovat ve frontě...tady totiž čas vůbec neexistuje. Lidé se poflakují před barákem, houkají na sousedy, polovina lidí tu jen tak sedí na patníku a dělá, že něco dělá a probere je jen to, když se kolem jejich krámku se suvenýry mihne turista a oni ho tak můžou vřele uvítat a nalákat dovnitř. Tohle se mi tady tak moc líbilo, že jsem si říkala, že se tím taky začnu řídit a přestanu pořád někam spěchat, vždyť ono se to taky nezblázní!

Dále jsme viděli asi všem známý, bývalý otrokářský trh nebo-li Slave market, na jehož místě nyní stojí anglikánský kostel. Dovnitř jsme nešli, vstupné nebylo úplně nejmenší a prý tam toho není až tolik co obdivovat. Výklad jsme k tomuhle místu ale měli...a řeknu vám, že to musela být opravdu šílenost. Když si člověk představí, co se na tomhle místě dělo před r. 1873....zježí se mu vlasy hrůzou.

Dalším takovým must-see je určitě dům Freddyho Mercurry, který tu žil až do svých 9ti let. Dům už z dálky poznáte podle koláže fotek, která se vyjímá na nástěnce a dokonce se tu nachází i restaurace. V horním patře jsou potom byty, které si lidé mohou normálně pronajmout.

Co se mě dotklo asi úplně nejvíc byl největší městský trh, kde najdete úplně všechno, od neznámého ovoce, mořských plodů, koření až po mobilní telefony. Směsice různých vůní, chutí, hudby, milionu lidí, to všechno dohromady vytváří tu pravou Zanzibarskou atmosféru. Slabším povahám bych rozhodně nedoporučovala navštěvovat Beef market, protože podle toho neskutečného smradu, hmyzu a zatuchla, kdy maso skladují v neuvěřitelných, až děsivých podmínkách (a lidi to kupujou!), by člověk tipnul, že to tady hnije nejmíň 14 dnů. O čerstvosti se tu mluvit asi nedá, ale za ten zážitek to vážně stojí!

Beef market

Nevynechali jsme ani Dům zázraků, nádhernou honosnou stavbu,  která byla v jednu dobu nejvyšší budovou východní Afriky a zároveň první budova Zanzibaru vybavená elektřinou a tekoucí vodou.

House of Wonders a zahrady Forodhani

Stone town má určitě svoje kouzlo, o tom žádná. Člověk tu vidí tu neskutečnou odlišnost od Evropy a takovej ten pravej místní život. Na druhou stranu to pro nás nebylo místo, které by nás nějak extrémně ohromilo a nadchlo...ale sto lidí, sto chutí :)).

Pokud máte na svém bucket-listu plávání s delfíny na otevřeném moři, vydejte se za splněním svého snu právě sem! Na jihu ostrova se nachází rybářská vesnička jménem Kizimkazi, která láká turisty právě obrovským výskytem delfínů. My si půjčili motorku a hned časně z rána jsme se prodírali ranní mlhou na silnici a vychutnávali si ten klid a pohodu kolem. Široko daleko jen my, palmové háje, vycházející slunce a pár dalších motorkářů a kolařů. Obávali jsme se, že nás takhle brzo ráno nebude mít kdo vyvézt na moře, ale zbytečně. Hned jak jsme vjížděli do cíle, už z dálky se k nám řítila tlupa místních "businessmenů", všichni se vzájemně překřikovali a nabízeli nám své loďky. Byli jsme úplně ztraceni a tady zkrátka nebylo úniku... :D. Nakonec jsme plavání s delfínama usmlouvali na 2 stovky na osobu (??!!) a vyrazili jsme na moře. Já se slovy "Jestli neuvidím ani jednoho delfína, tak mi vrátěj hezky peníze.." :DD. To se samozřejmě nestalo. Nejen, že jsme jich viděli hejna, ale my s nima i plavali! Jako fakt! Já byla jak u vytržení, když jsem jsem na hladině spatřila skákající ploutev, jásala jsem, tleskala a... no chápete! Byl to spíš takovej hon, jedna loďka zahlídla něco ve vodě, nastartovala motor a ostatní se hned vydali stejným směrem. Docela blázinec, ale za ten nezapomenutelnej zážitek to fakt stálo. Ono totiž... kolikrát za život se vám poštěstí ocitnout se 2 metry vedle divokýho delfína?! Byl to jeden z nejúžasnějších momentů v mým životě <3

Snad se vám článek líbil, určitě mi dejte vědět! Mějte se nádherně a já se budu snažit vám další část předat dřív, než za tejden :)). Pusu! :*