Zanzibar: FARMA S KOŘENÍM A ŽELVÍ OSTROV

Zdravím své nejmilejší čtenáře!

Jakž takž jsem se aklimatizovala (což je v tomhle Londýnským podnebí, kdy jeden den šajní sluníčko a ten další je - 56775 stupňů, dosti náročná věc) a můžu tedy pokračovat ve vyprávění o tom nejmagičtějším místě, které jsem kdy navštívila.. :)

Pokud plánujete někdy destinaci, jako je Zanzibar, mějte na paměti dvě věci: 

1) Smlouvání je nutnost!  

2) Všechno si na místě zařizujte a domlouvejte sami. 

Zanzibar je hodně chudá země, ekonomika tu závisí převážně na pěstování koření a cestovním ruchu, takže se připravte, že z vás místní budou chtít vyrejžovat co nejvíc. Zásadně nikde neuvidíte uvedené ceny, ani na trhu s ovocem, ani v obchodě se suvenýry. Ceny se tu střílí od boku, když jste běloch, ještě k tomu poměrně dobře voháknutej, daj vám to pěkně sežrat, tak bacha! :D My nikdy nepřistoupili na první cenu a víte co? Oni to ty místní mají rádi. Ve finále je možné se dostat až na polovinu původní ceny... a to se vyplatí!  

Náš hotel samozřejmě nabízel spoustu fakultativních výletů,  ale my, jako správní dobrodruzi, měli v plánu si půjčit teréňák a procestovat ostrov na vlastní pěst. To jsme ale netušili, že tenhle nápad = uvrtání se do sebevraždy. Hned třetí den se na naší soukromé pláži (jo, fakt jsme měli soukromou pláž!) objevil týpek, co se s náma okamžitě dal do řeči a nám bylo jasný, že za pár minut z kapes vytáhne buď ručně pletený náramky nebo ovoce, nebo prostě cokoliv na prodej. Nakonec se z něj vyklubal zprostředkovatel výletů, kterej má známýho průvodce, známýho řidiče, známýho na farmě...no prostě známý úplně všude a samozřejmě za tu nejlepší cenu, kterou jinde nenajdete. Obeznámili jsme ho s nápadem půjčit si auto a on se docela zhrozil a začal nám vysvětlovat, že to vzhledem k místní silniční situaci není úplně nejlepší nápad.. :D. Každej tu jezdí jako prase (o čemž jsme se přesvědčili už při transferu), bez předpisů, troubí se tu jak o závod, ale paradoxem je, že na každým kilometru stojí policejní hlídka, která chce znát všechny detaily vaší cesty. Člověk tu navíc nepochodí jen s mezinárodním řidičákem, pro vjezd do hlavního města je potřeba speciální povolení. No zkrátka holubník. Matteo nám nabídl, že nás za jeden den vezme na farmu s kořením, želví ostrov a dokonce i do hlavního města a všehovšudy nás to vyjde kolem líťa na osobu. Nebudu lhát, že jsme k týhle nabídce nebyli trochu skeptický a tak jsme nejprve vyzjistili, jak jsou na tom cenově výlety od hotelu. Ty ceny byli hoodně napařený a tak bylo jasno - risknem to! :D. Další den jsme započali božskou snídaní, já si zamilovala křupavý croissanty s nutellou a David zase čerstvej džus z manga, no a v 8.30 už na nás čekal před hotelem "kočár". Jako první následovala spice tour, což je na Zanzibaru jakýsi must-visit. Pod pojmem farma s kořením jsem si představila nějakej plácek s pár uschlejma keříkama, ale světe div se, před náma se otevřela nádherná zelená džungle. Hned na začátku jsme vyfasovali takovejhle "collecting basket" , jak by řekli místní,  a mohlo se vyrazit vstříc novým požitkům a vůním.

Náš průvodce byl moc fajn, všechno nám důkladně popisoval, vysvětloval, nechyběly ani ochutnávky a očuchávání úplně všeho, známého i neznámého. Připadali jsme si oba jak v jiným světě, celá ta džungle byla tak ohromně uklidňující a přísun informací tak zajímavej, že člověk úplně zapomněl, odkud vlastně je. U některých rostlin/stromů jsme měli za úkol hádat podle čuchu, musím se pochlubit - uhodla jsem pepř, vanilku a lemongrass... David zase ananas, skořici a hřebíček :D. A že to byl docela oříšek, protože to koření má fakt úplně jinou podobu, než na co jsme zvyklí potom v obchodě. Dokud bych to takhle neviděla na vlastní oči, asi bych si to vůbec neuměla představit. Věděli jste třeba, že ananas roste v zemi jak brambory a jeho zralost se určuje podle zbarvení listů? Který se navíc značně sesekávaj, než se k nám dostanou ve finální podobě? A jeden ananas zraje rok, chápete?!

Kakaovník nebo-li chocolate tree. Existují dva druhy a tenhle zrovna zraje do žluta :)

Karambola - šťavnaté ovoce ve tvaru hvězdy, které slouží převážně jako dekorace např. do koktejlů apod.

Jedno z nejgigantičtějších ovocí vůbec - Jack fruit

Řekli byste, že tahle zvláštní kulička obepnutá červenou gumou je muškátový oříšek? Ten dokonce může sloužit i jako viagra pro ženy, pro muže je to zase zázvor.

vanilka...

avokádo...

 Asi v půlce celé tour jsme měli menší pauzu a ochutnávali jsme všechno to jejich úžasně sladký ovoce :) Všechno to chutná tak milionkrát líp jak u nás a nejvíc jsem si tady oblíbila asi mango a potom to, co vidíte vlevo nahoře. Za boha si nepamatuju, jak se to jmenuje, ale je to bílý a chutná to jak ananas a mango dohromady :D

Celou cestu nás doprovázel tenhle hrozně šikovnej domorodec a vyráběl nám různý módní doplňky, jako třeba korunku, kabelku, narámky a prstýnky - všechno z přírodních surovin :)).  Byly jsme pak ověnčený od hlavy až k patě a David vypadal jak král Jelimán :D:D

takhle roste ananas..

skořice...

hřebíček..

Pokud někdy budete absolvovat spice tour, doporučuju si s sebou vzít tužku a papír a všechno si poctivě zapisovat, jinak dopadnete jako já, kdy pak zíráte na fotku jako je třeba tahle a horlivě přemejšlíte, co to k sakru je :D...

zelené mandarinky..

Rostlinka jménem "Touch me not" nás uchvátila, když jste se totiž dotkli jejích listů, uzavřely se. Dříve se to používalo jako taková přírodní security pomůcka, hlídač to někam nastražil a podle uzavřených listů poznal, že někdo prošel kolem. Zpátky se totiž zcelí až za 40 minut.

Ylang ylang...tohle koření se používá do parfémů a na Zanzibaru mu přezdívají Chanel No 5 haha :)

No a tohle bylo zase naprosto dokonalý divadelní představení, domorodec nám ukázal jak se šplhá na palmu...dokonce i s pěveckým výkonem tam nahoře :D

S pupky narvanými k prasknutí kilem tropického ovoce (lepší přežrání neznám!) jsme se vydali do Stone townu, odkud jsme loďkou pluli 20 minut na Prison Island, nebo chcete-li svahilsky Changuu. Zapomněla jsem z kraje zmínit svojí story s obřím puchejřem na čele, kterej jsem si hned druhej den vysloužila jako trest za mojí lehkomyslnost. Cituji: "Faktor 50?? Tak to nejsem blázen, to se vůbec neopálim..no nic, já se mažu patnáctkou". Nějak mi ušel fakt, že tady jsme na rovníku a pálí to tady jak..no však víte jak. Od tý doby jsem chodila s přehozem na hlavě, bylo mi fuk, že vypadám jak profesor Quirell a dát mi někdo krém s faktorem 80, s radostí se s nim namažu. No nic, ale teď už zpět k výletu. 

Vystoupili jsme z loďky a já ihned začala "achat" a "juchat" nad tou nádhernou pláží, která tenhle mini ostrůvek obklopovala. Korálem posetej písek tomu všemu nádherně dominoval a po chvilce zběsilýho focení jsme konečně vyrazili za želvíma kámoškama, které se tu neplouží jen tak volně, ale žijí v obřím resortu, kde se mimochodem nachází i hotel s bazénem a umožňuje tak lidem strávit dovolenou na soukromém ostrově. 

Vstupné bylo mám pocit 4 dolary, s tím že na konci jsme pak ještě věnovali nějaký ten dolar na krmení a údržbu. Dohromady se tu nachází něco kolem 150 želv a té nejstarší je 190! To je panečku věk. Zanzibar želvy dostal jako dar od Seychell a pokud by vás, jako Davida, napadlo si na ně sedat, tak bacha, jsou ohrožený. Krmit tyhle stařenky byl vážně zážitek a co teprve jak si libovaly, když jsem jim masírovala ten jejich dlouhatánskej krk... :D Nakonec jsme si prohlédli bývalou věznici, která kdysi sloužila i jako nemocnice pro lidi postihnuté malárií a vydali jsme se na prohlídku vyprahlého Stone townu, o kterém vám napíšu zase příště :)). 

Mějte se krásně, pusu! :*