BYE BYE LONDON...

Tak...a je to venku. 30. září opouštíme definitivně (?) Londýn. Asi bylo na čase se i s vámi, nejmilejšími čtenáři, podělit o tuhle novinku. Přesně před 12ti dny to byl rok, co jsme se sem přestěhovali. Páni, taková doba. A tak neskutečně rychle to uteklo... byl to rok, co mě obohatil po všech stránkách a za všechny ty skvělý i méně skvělý věci (práce..atd, však vy víte) , co se tu udály, jsem opravdu vděčná. Naučila jsem se bejt samostatná a až tady mi došlo, že prostě za tím zadkem mi po celej život nikdo stát nebude. Prokrastinace se mnou šla taky ruku v ruce a já si až tady konečně uvědomila, že povinnosti a kopu věcí k vyřízení za mě bohužel nikdo jinej než já neudělá. Materiální věci mě už nechávaj naprosto chladnou, obchodům se vyhejbám obloukem a naopak mám radost z toho, když mi chodí měsíčně na účet vejplata...a téměř celá tam zůstane. Ač je to divný a zní to docela paradoxně, tady v Londýně jsem se naučila šetřit. Možná právě Londýn měl bejt tím impulsem, co mě naučí, že život přece není jen o kabelkách, značkách a tunách kosmetiky. Nebejt bydlení tady, asi bych pořád prahla po něčem víc. Poznala jsem taky spoustu lidí...různejch lidí, různejch kultur a někdy až neuvěřitelnejch příběhů. To si někdy až říkám, tyvado, kde se tady tenhle člověk k sakru vyloup?! Kluk, co umí mluvit 6ti jazyky, holka, co se vydala na cestu kolem světa, další navštívila 44 zemí a teď ujela 600 km na kole přes Švýcarsko, roztomilá malá slečna, co vypadá jak panda, jejíž kultura jí nařizuje skoro všechen svůj výdělek rozeslat po všech pra-pra-pra příbuznejch do Hong Kongu a živit tak celou svoji rodinu. Chronickej lhář, co žil všude na světě, jeho manželce je jeden 34 a další den 27, od všecho má klíče, vyzkoušel všechny povolání od doktora až po sushi chefa, ale pro mě člověk se sdrcem na správným místě, s kterým byste si dokázali povídat hodiny....a mohla bych pokračovat do nekonečna. Některý lidi mi přirostly k srdci víc, některý míň.. jedno jsem se ale naučila - nikdy vás nebudou mít rádi všichni a nikdy se ani všem nezavděčíte. Hlavně bejt sám sebou a ty správný lidi už si k vám cestu najdou... :)

Náš vztah s D. tady v Londýně nabral úplně jinejch rozměrů, přežili jsme spolu ve zdraví rok v tohle maličkým krcálku o jedný místnosti, takže teď už přežijeme fakt úplně všechno! Jeden by řekl, že Londýn mi tak nějak obrátil život vzhůru nohama. K lepšímu, to stoprocentně....spíš ale duchovně, než co se do kvality života týče. Sami víte, jak moc jsem o bydlení tady snila a tak si teď asi říkáte: "Proč to tady teda balí?". Odpověď je jednoduchá. Tenhle život není pro mě, resp. pro nás, to pravý ořechový. Až tady jsem přišla na to, že nic se nevyrovná krásný přírodě, čerstvýmu vzduchu, procházce v lese nebo dni stráveným piknikováním na sluníčku v parku, kde svoje místečko nemusíte sdílet s dalším tisícem lidí. Jít do krámu bez toho, aniž byste se museli prodírat mezi davem lidí a půlku svýho života netrávit v metru. Londýn může bejt sebevíc krásnější (a že krásnej je!), ale ani ty královský parky, nádherný architektonický budovy a spousta kaváren a míst k objevování, nevykompenzujou ten každodenní stres, ruch, honění se do práce a z práce, zkrátka život pod tlakem, kdy jste tady mezi 8mi milionama lidí tááákhle maličký.  Je jasný, že život servírky nebude asi nikde nadstandartní, ale ono je tady vlastně docela jedno, co děláte za práci. Není to tak dávno, co mi u nás v casinu byla nabídnutá pozice supervisorky. Já odmítla. Působí to sice hezky, nosíte sáčko, procházíte se vznešeně po casinu a jste "někdo". Mě už tahle vize opustila, protože faktem je, že takovýhle rozhodnutí by mě tady uvázalo na další roky, směny bych měla pořád stejný, byla bych unavená po nočních a zároveň k tomu všemu bych měla hlavu jak pátrací balón. Tohle není ta cesta, kterou bych se chtěla vydat a jsem si jistá, že jsem se rozhodla správně. Nikomu bych ale Londýn nerozmlouvala, protože dokud to člověk neokusí sám, nepozná.. :) Záleží, co od života tady očekáváte. Pokud budete chtít kdokoliv, jakkoliv s něčím ohledně Londýna pomoct, poradit, určitě mi napište na mail j.brucknerova@seznam.cz a já se budu snažit vám předat co nejvíc informací :)).

Vzpomínková, před-stěhovací..ještě blondýna z Londýna .. :)

A co s náma bude dál? Jedeme domů! Nevíme sice na jak dlouho, ale joo, těšíme se. Teď mě čeká poslední týden v práci, rozlučková grilovačka, spousta pečení - na soutěž a hlavně na posl. den v práci. Už máme vcelku všechno sbaleno v krabicích...(2 krabice jsou jen moje boty a kabelky, ups:D..) a jsme dá se říct připraveni vše odeslat do ČR. My poletíme až 30. září, mezitím se ještě budu pořádně loučit s Londýnem. Přiletí mi na pár dnů kamarádi, který jsem neviděla hroozně dlouho, takže to loučení bude jak se patří! <3 No, bude se mi stejskat, ne že ne. Zvykla jsem si na casino, na lidi, na ty nekonečný možnosti...ale bohužel, ne na tenhle život. Je čas na změnu... :)

Mějte se nádherně....a nebojte se ve svým životě dělat změny. Je to osvobozující a nabíjí to jak blázen! Napadlo mě ještě udělat článek, kde srovnám celkově život v Čr a život v Londýně, co vy na to? Zajímalo by vás to? Dejte mi vědět do komentářů. Pusu všem, brzy se ozvu! :*