SIGIRIYA + HIKKADUWA A ŠNORCHLOVÁNÍ S ŽELVOU OBROVSKOU

Ještě v 1.měsíci tady na Srí Lance jsme o volnu podnikli pár bezva výletů a o nich bych vám dneska chtěla povyprávět. Jsem hodně ve skluzu, tak snad mi odpustíte. Alespoň je vidět, že tu fakt 100% žiju reálně a ne online.. :D Teď se snažím všechno dohnat, mám připravených asi 10 článků a postupně je budu zveřejňovat. I když z nás už teď jsou velmi přísní učitelé v místní škole, vy se o všem dozvíte trochu později, alespoň se máte na co těšit…joo, to myslím, že opravdu máte! Tak co, jste ready?

Prvním místem, které jsme navštívili byla Sigiriya. Tu bych popsala jako vyčnívající “obří šutr” obklopený nekonečnou zelení…a milionem turistů, především tedy místních. Hiking mě moc baví a tak jsem si řekla, že Adam’s Peak je povinností. Když jsme zjistili, jak moc je tenhle výšlap složitá záležitost a že si na to člověk musí vyhradit minimálně 2 dny, zavhrli jsme to a místo toho nám byla doporučena právě Sigiriya. Na tu jsme se vydali busem brzy ráno, kolem 6 h, abychom to stíhali. Asi si umíte představit jak úmorná byla ta 5ti hodinová cesta. Přestupovali jsme v Dambulle a potom jsme se dostali busem až přímo k areálu. Tam se na nás klasicky vrhli tuk-tukáři a chtěli nás dovézt nejlíp až k pokladně. Pff. 

My jsme lowcosťáci sakra. 

Procházeli jsme areálem, míjeli zahrady, fontánky a mě se pomalu začala vybavovat docela zajímavá historie tohohle místa, kterou jsem si stihla nastudovat. Naše oči se upřely na příkop s vodou a žlutou ceduli s nápisem: “Be aware of crocodiles”. Jupí, konečně pořádný dobrodrůžo. David pak po cestě nedělal nic jinýho, než že hledal krokodýla. Marně. Došli jsme k pokladně a za 4500 rupií jsme si koupili lístek a mohlo se začít šplhat. Šplhat by byl asi hodně nemístný pojem, jelikož to, jak jsme se na vrcholek dostali se ke šplhání nedá vůbec přirovnat. Vybrali jsme si totiž vskutku parádní den - svátek. Všude se to hemžilo početnými rodinami místních lidí, kteří se rozhodli svátek využít jak se patří. Představte si, že jdete na Sněžku a stojíte celou dobu ve frontě. A takhle to tady chodí prý se všemi známými “hiking spoty”. Vměstnali jsme se tedy do nekončící fronty a po chvilce si připadali jako dvě kuřata na grilu. Po těle nám tekly čůrky potu, krosny se nám lepily na záda a my nemohli nic, než jen čekat, až se mravenčím krokem posuneme zase o kousek dál. Mačkali jsme se na sebe s ostatními návštěvníky jak sardinky a pohybovali jsme se tempem asi tak 4 kroky za 20 min. Dobrá, dalo se to přežít, ale pod slovem “hiking” si představuji asi něco jiného. Výhled ovšem na jedničku. 

Něco podobného na vás vyskočí, když si do googlu zadáte “Srí Lanka”. 
Z výhledu z úplného vrcholku jsme už tolik nadšení nebyli a oba jsme usoudili, že mnohem lepší by bylo vystoupat na vedlejší kopec (méně turistů) a Sigiriyu tak pozorovat v celé své kráse. Myslím, že její tvar je unikátní sám o sobě a je škoda se dívat z ní…a ne na ní. Takže upřímně? Nejvíc se nám líbil pohled zespoda a pak klasicky opice, kterých tu bylo zase všude plno! My se akorát utvrdili v tom, že turistická místa opravdu nejsou nic pro nás. Raději si v klidu vyšlápnout méně známý kopec a mít z toho ten pravý požitek. Potkali jsme ale lidi, kterým se Sigiriya líbila, takže asi záleží na okolnostech, vašemu vkusu a postavení hvězd :)).

Teď se přesuneme  z vnitrozemí na jiho-západní pobřeží, konkrétně do Hikkaduwy, kam jsme se jeden den vydali vlakem. Jeli jsme z Aluthgamy a cesta nám zabrala necelou hodinku. Plán v Hikkaduwě byl jasný - šnorchlování! A když budeme mít štěstí, možná spatříme i mini želvičky. 

Já šnorchlování miluju odmala a mohla bych podvodní život pozorovat hodiny a hodiny. Je vidět, že jsem rak právem. Na bombu si bohužel zatím netroufám, i když je to jeden z mých snů. Mám sice trénink z bazénu, kde mě to učil D. taťka, který má kurz, ale z hlubokého oceánu mám respekt. Totiž, znám se. Jsem šílenej zmatkář, jakmile se jedná o jakýkoliv nepřirozený pohyby, sporty a činnosti. Každopádně. Pláž v Hikkaduwě je nádherná. Voda je tu zbarvená do tyrkysova a písek je zlatavo-bílý. U břehu se to hemžilo dětmi a šnorchlaři a jejich zadky koukajícími z vody - to vypadá slibně. Půjčili jsme si šnorchly asi za 500 rupií (85 Kč/osoba) a normální svět jsme na chvíli vyměnili za ten podvodní. Hned u břehu jsme byli obklopeni hejnem všemožných rybek, takovým tím obřím, jako v "Hledá se Nemo", takže super start.

Beach-boy nám poradil, že želvičky sídlí trochu víc vzadu, což jsme poznali, bylo tam dost potapěčů. A taky obří vlny. Tohle šnorchlování bylo zároveň i jako posilka, vlny nás neustále posouvaly ke břehu a my jsme s nimi zápasili. To ticho pod vodou. To je něco tak krásnýho. Nechávali jsme se unášet v bublinkách a najednou se to stalo. Pane bože, buď je tohle nějaká gigantická ryba....a nebo je to....želva.

Nejdřív se děsně leknu a když si uvědomím, že těsně v naší blizkosti si to někam štráduje obří želva, zažívám vlnu štěstí a energie zároveň. 

Ta měla nejmíň tak metr a půl. Plavali jsme s delfíny, viděla jsem rejnoka, teď želva...tak příště snad nějakej "nekousací" žralok a nebo koupací prasátka. A to jsme pak viděli ještě další 2! Jo a taky Nema. Zkrátka..tohle prozkoumávání oceánu nemělo chybu. Pokud někdy zavítate na Srí-Lanku, rozhodně nevynechejte Hikkaduwu a udělejte si honbu za želvami...stojí to za to! 

Mějte se nádherně a já se zase co nevidět ozvu <3 A všem, co máte zkouškové přeju hodně štěstí a pevné nervy, budete je nejspíš potřebovat!