Saturday 18 February 2017

KRÁSY KOLOMBA A TESTOVÁNÍ MÍSTNÍCH DROG

Spousta lida nás od hlavního města Srí-Lanky odrazovala.  Při našich výzvědech od kamarádů z Malediv jsme neslyšeli zrovna moc pozitivních ohlasů - "Je to moc přeplněný. Je tam špína.". Máme rádi, když se o všem můžeme přesvědčit na vlastní kůži, než si o něčem uděláme obrázek, a tak jsme Kolombu dali druhou šanci. Šanci, aby se nám předvedlo v celé své kráse a mělo možnost dokázat, že sto lidí, sto chutí. Poprvé jsme s Colombem měli tu čest při prodlužování víz a vzhledem k tomu, že jsme 4 hodiny strávili na imigračním v prosklený budově, z města jako takového jsme neviděli skoro nic. A teď už víme, že to byla sakra škoda!


Hned po prvních pár krocích jsem věděla, že tohle město budu milovat. Dýchlo na mě něčímsi magickým, hezkým..a zároveň něčím povědomým. Plán A je jasný - najít náš hostel a následně vyrazit prozkoumávat. A především se konečně zbavit toho parazita, co máme na zádech, protože ve 35ti stupních jeho společnost fakt nejvíc proklínám. Byť má jen 7 kilo. Dneska nás čeká velká premiéra a zároveň zkouška, jestli si backpackeři říkáme opravdu právem. Po krátkém protestování z mé strany jsme nakonec zabookovali snad ten nejlevnější hostel. Opravdový hostel s velkým H.

Naše noc bude zpestřená o další dva neznámé členy. Ohoho. 

Představte si situaci. Vkročíte do prázdného hostelového pokoje, trochu se porozhlídnete...a najednou upřete zrak na poněkud zvláštní věc. Na palandě vašeho neznámého spolunocujícího leží plynová maska. Co by se vám asi tak začalo honit hlavou? Ze záhádného neznámého se nakonec vyklubal úplně normální a zřejmě i extrémně vitální dědeček cestovatel. No a z děsivé plynové masky zase inhalátor, s kterým v noci spal. Achjo! :D Noc ve třech proběhla úplně v klídku, nikdo nechrápal, neprděl, nemluvil ze spaní a rambajs se taky nekonal. Já se prvně trochu bála o věci, ale v pokoji byl trezor, takže strachy zbytečný... :) Myslím, že alespoň  jednou za život tenhle druh exotiky člověk zažít musí! Když jsme s úlevou ulehčili našim zádům, vyrazili jsme do ulic. Po chvilce jsme se ocitli v krásně barevné čtvrti, kde mezi pastelovými řadovými domky pobíhaly děti, slepice a všichni místní nás zdravili a vítali. A pak jsem na to přišla.







Našla jsem Londýn. Srí-Lanskej Londýn!

Následovala příjemná procházka přes kanál obklopený různými stánky, kde jsem si zase nostalgicky zavzpomínala na Londýn, až k jezeru, tam jsme měli spadeno na chrám na vodě. S názvem chrámu je to trošku ošemetné, takže to bych asi ani neřešila, pokud ale plánujete návštěvu Kolomba a dojdete až k Beira Lake, tenhle chrám jen těžko přehlédnete... :) A pak se odehrál takovej ten magickej moment jako z pohádky. Takovej, kdy nevnímáte nic, povídáte si s tím, kdo je vedle vás...před sebou máte jeden z nejkrásnějších západů slunce...a na oranžově zbarveném jezeře se vedle šlapadel ve tvaru labutí najednou s ladností prohání i ty opravdový....




















No a jak už vám název článku napovídá, večer jsme krom romantické procházky po Galle Face green (taková Chorvatská promenáda u pobřeží, plná stánků s jídlem...zase to jídlo, ach.) podnikli i něco děsně rebelskýho a přísně tajnýho. Jste napnutý jak kšandy? Ano, zkusili jsme místní velmi populární drogu jménem BETEL, která je na Srí-Lance legální. David to měl na Srí-Lanském bucket-listu už od samého začátku a já do toho přes milion otázek a pochybností nakonec šla taky. 

Ještě než vás společensky pohorším a budete si mě, jakožto narkomana, chtít smazat ze všech sociálních médií, musím vám říct, že betel není droga jako droga. (ahoj maminko)

Za drogu se považuje i kafe a betel funguje na hodně podobném principu. Je to takovej červenej plod (přirovnala bych ho k vlašskýmu ořechu) obalenej v listu. Prodává se to na každém rohu za pár šupů a místní to žvejkaj jako žvejkačku, aby se udrželi při smyslech a byli plní energie a života. Je to návykový, samosebou. A ano, ničí to stoprocentně jak zdraví, tak ústní dutinu, ale především teda zuby. Ty vám po pravidelném žvejkání zčervenaj a když se pak na někoho usmějete, připomínáte upíra. Místní se svojí barvou kůže na upíra kandidovat moc nemůžou, když ale jdeme po ulici a polovina lidí se na nás zazubí, my se neubráníme smíchu, protože vypadaj, jak když právě zakousli králika. No, a teď vás asi zajímá, jaký to bylo. 



Jedním slovem - HNUSNÝ. Strašně hnusný. Balíček obsahuje krom betelu  ještě žvejkací tabák, list a hašené vápno, což musí bejt asi starterpack pro lidi, co tejden nespali a nebo pro ty, co si chtěj dobrovolně oddělat zdraví. David do toho šel jako první. Já jsem se zdráhala a čekala vyčůraně až co to s ním udělá. Jeho první reakce byla, že je to odporný, že snad nic hnusnějšího v životě neměl. Potom se mu to lepilo na patro a nemohl moc mluvit. Po chvilce začal dělat to, co vidíme denně dělat spoustu místních - odplivávat červený sliny. Vypadá to nechutně, ale musíte to zásadně vyplivnout a ne polknout. Pak jsem přišla na řadu já. Prvních pár žvejknutí bylo nic moc, ale to jsem ještě nevěděla, co bude následovat. Bertíkovy fazolky s příchutí hovna nebo hlíny jsou oproti tomuhle úplná balada. Normálně si doma smíchejte čistou skořici, celer a kuličky pepře, zabalte to do listu a tadá, enjoy your meal. Tu pachuť jsem měla v puse ještě snad v noci a nikdy v životě bych už do pusy něco tak hnusnýho nestrčila. A nešlo mi do hlavy, jak to místní můžou žvejkat. Dobrovolně!!!! A účinky? Vůbec žádný. Přestali nás trochu bolet nohy, ale jinak jsme se cejtili úplně stejně. To i kafe mě nakopne víc, haha. Takže pokud někdy budete na Srí-Lance a budete mít roupy, betel vynechte...vážně to za to nestojí!! :D



Nám už se dny na Srí-Lance krátí...už máme letenky a ve středu dáváme ráji sbohem. Upřímně, už se těšíme. A bez toho, aniž bychom podnikli tuhle cestu bychom ale nezjistili, že všude dobře DOMA NEJLÍP. <3 Ještě ale nesmutněme, v zásobě mám pro vás ještě několik článků a spoustu fotek.. :)) Zatím se mějte krásně :*

7 comments:

  1. Ahoj Jani, jsme teď s přítelem na Srí lance a taky nás čeká prodlužování víz, takže v Colombu chvilku pobudem - tvůj článek se nám akorát hodí :) Moc díky za tipy a krásné fotky. Chtěla bych se tě zeptat na pár věcí ohledně prodloužení víz - poslala jsem ti email, budu ti moc vděčná za odpověď. Ještě jednou děkuji, máš super blog, hltám tvoje cestovací články :) Bára

    ReplyDelete
    Replies
    1. Baru, moc děkuju za milej komentář, i za e-mail...už bys ve schránce měla mít vše, co potřebuješ. :)) Mě vždycky moc potěší, když se někomu tyhle travel-posty zrovna hodí do krámku. Moc užívejte! <3 My už jsme téměř u konce...a vy teprve prodlužujete..

      Delete
  2. Ahoj, chtěla bych ti poděkovat za skvělé články o Srí Lance! Chystáme se tam s přítelem v srpnu na dva měsíce a tak lovím na netu všelijaké info. Před pár dny jsem objevila workaway a nějak jsem zabloudila právě až k tobě (nyní jsem si jistá, že to chceme mít ve stejném stylu jako vy). Všechny články jsou poutavé a zajímavé. Co mě zaujalo hodně, tak jsou tvoje fotky. Taky fotím, a jsem zvědavá, čím jsi fotila? Vypadají skoro až analogově. :) Díky nim na mě dýchla konečně (dle mě) ta pravá Srí Lanská atmosféra a nemůžu se nyní dočkat! Mohla bych ti případně poslat mail s pár praktickýma otázkama? Byla bys nejlepší :) Měj se fajn a piš dál tak jako teď ;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Zuzko, strašně moc děkuju za tak milej komentář :) Jsem ráda, když moje články někoho nakopnou, inspirujou..zkrátka jakkoliv poznamenaj. Máte v plánu jet jako dobrovolníci nebo jen dovča? Za sebe určitě doporučuju workaway. Je to skvělá příležitost, jak poznat zemi úplně jinak a neplatit přitom zbytečně agenturám za zprostředkování. Jinak fotím na Olympus-pen e-pl7, je to můj cestovní parťák, vejde se všude a je lehoučkej a odvádí bezva službu. Mám k němu i objektiv 45 mm, což je portrétovej a ten bych určitě doporučila, dělá super kvalitní fotky. Klidně písni mail, pokud tě ještě něco zajímá: j.brucknerova@seznam.cz :) Děkuju moc <3

      Delete
    2. Přesně to se stalo, strávila jsem v práci několik dní čtením tvého blogu a motivace na mě ihned přeskočila. Jinak pojedeme určitě jako dobrovolníci (tenhle způsob cestování je mi sympatičtější, i když s ním zatím nemám osobní zkušenost; vím jen, že klasická dovolená mě nebaví - a taky jsme ještě studenti ;)). Sesmolím tedy nějaký mail s pár praktickými dotazy, děkuju ti! P.S. Na Olympus PEN slyším už dlouho jenom chválu, později se k němu nejspíš taky dostanu. Já se právě tahám s velkou dslr a k tomu ještě beru analog, tak by byl nějaký malý cestovní foťák asi příjemná změna. :)

      Delete

Děkuju za odezvu a tvůj čas <3