Poslouchám písničky, pozoruju ubíhající svěží krajinu a rozesmátej vlající David na mě mává ze dveří. Fotíme se, blbneme a při každým vjezdu do tunelu moje drahá polovička rozpoutává se spolucestujícími souboj o nejhlasitější skřeky a pazvuky. Místní vlaky jsou tu celkově jeden velkej tyjátr. Pobíhá se sem a tam, lidé se baví, visí za jednu ruku ve dveřích, prodejci mandarinek, oříšků a dalších pochutin se hlasitě překřikují a vagóny praskají ve švech. Vlaky tu slouží jako místo, kde člověk může pomoct slepým nebo postiženým...místo, kde chudý může zbohatnout a kde prodejce může dát vědět o svém businessu...a místo, kde umělci mohou předvést svůj talent. Místo, kde můžete spatřit prakticky cokoliv.
Konečně jsem se dočkala. Všude kolem nás se začínají rozprostírat úžasné scenérie, u kterých si říkáte, jak něco tak nádhernýho příroda mohla stvořit. Šmátrám v batohu pro foťák a snažím se udělat co nejvíc fotek, které nebudou evokovat jen zelenej flek nebo šmouhu. Vlak přípomínající spíš starou lokomotivu, se pomalým tempem stáčí pod mostem a "od pusy" mu jde pára...obklopují nás zelené plochy, nic víc.
Napadá mě jen jedna věc. Víte, jako kde si připadám? Jako v takovým tom vláčkovým modelu. Úplně přesně.
A tohle je teprve začátek celého představení. Blíží se totiž průjezd středem země, konkrétně oblastí, která se jmenuje Nuwara Eliya. A ta je plná čeho? No přece čaje! A je to tady. Brány do svítivě zeleného světa plného čajových plantáží nám právě byly otevřeny. Tohle je něco neuvěřitelnýho. Když mě úplně poprvé napadlo dělat někde v Asii dobrovolníka, zadala jsem si do googlu jen tak ze zvědavosti "Srí-Lanka". Vyjela mi změť nádherných a do očí bijících zelených obrázků, u kterých vás napadne, že někdo si v mnoha případech musel alespoň trochu pohrát ve photoshopu. Nemusel. Ono to totiž fakt existuje a my všechny ty google fotky právě spatřili live. Následuje jízda ve stylu: "Jéé, koukej, to je tak krásný!"..."Já asi cejtím čaj tyjo..taky ho cejtíš?"... "Hele!! Támhle ty paní zrovna sbíraj!!!"..
Sběračky s nůší na zádech jsme zahlédli...čajovým královstvím, co nemělo konce, jsme se dostatečně pokochali...a tak bych řekla, že teď už z Ceylonu můžeme odjet s klidem na duši.
Při našem přesunu na severo-západ nás čekalo spousta zastávek a přestupů, jeden z nich byl v Kandy, odkud jsme měli v plánu se dostat až do Rambukkany. K našemu neštěstí do takovýho zapadákova pozdě večer už nic nejelo, takže jsme spekulovali, jestli vzít tuk-tuka a nebo zůstat v Kandy a zaplatit pokutu za nedostavení se do našeho zabookovaného home-stay. Toť dilema. Nakonec jsme se rozhodli pro tuk-tuka, ještě předtím jsme ale zabrousili do našeho oblíbeného stánku na smoothie za 17 Kč! Bez toho bychom nemohli odjet :D. Tentokrát mi to pán pěkně vytunil -objednala jsem si mixedfruit, při čemž jsem asi třikrát zdůrazňovala "no sugar", ovšem pán se rozhodl mi ten život přeci jen trošku osladit a frknul do blenderu asi 3 kopečky vanilkový zmrzliny. Za normálních okolností bych byla asi trochu naštvaná, ale vzhledem k tomu, jak kvalitní a výborná zmrzka tady je, mi to ani nevadilo a byla jsem mile potěšená... :))) Při následující noční jízdě v tuk-tuku jsem se nacházela ve stavu maximální spokojenosti - usrkávala jsem si famózní smoothie, vedle sebe jsem měla Davida a pytel banánů (yaay) a dychtivě jsem nasávala omamnou, orientální vůni tyčinek, která se linula od řidiče...
Je pozdě večer a my jsme konečně na místě, kde dneska budeme nocovat. Zatím je to Davidův historicky nejlevnější úlovek a tak jsme docela zvědaví, co nás za těch 6$ čeká. Vítá nás pán domu a zve nás dovnitř. Vypadá to na takovou domácí atmosféru...a to máme rádi.
Ještě si ani nestihneme dát krosny do pokoje a už se vyskytuje první problém.
Tuk-tukář se čertí, že smluvená cena nebyla 1500 ale 2500. Jo, to je tady všemi taxikáři velice oblíbená taktika a hra. Samozřejmě jsme se dohodli na 1500 rupiích, jenže jak to prokážete. Tuk-tukář pak většinou začíná vyvolávat scény, ohání se policií a v našem pířípadě otravuje majitele, což není určitě příjemný ani pro jednu stranu. Ten nám radí, abychom mu radši dali něco navíc a celou situaci tak utnuli. Dohodneme se na 2000, ty mu "s ochotou" dáme a zaklapneme rychle dveře.
Brzy se ukáže, že to jsou taky jediný dveře, který můžeme zaklapnout, protože ty u našeho pokoje jsou nefunknční... :D Takže nám nezbývá než věřit v poctivost a v dobrá srdíčka, jež tu všichni na Srí-Lance určitě mají. Tenhle home-stay má jen 1 pokoj, takže se ani nestrachujeme o věci a cennosti. Panebože, to je taková krása sprchovat se nahatá. Schválně, zkuste si někdy vlízt do vany v oblečení a pusťte na sebe ledovou vodu...jo a zkuste se tak rovnou i oholit jo! :D :D Na tyhle trempský podmínky budu vzpomínat s úsměvem ještě dlouho. Snídaně byla v ceně a zase jsme byli obsluhováni jako jeho nejvyšší veličenstvo. Vajíčka, toasty, teď nastane moment překvapení - počkejte si...RÝŽE...k tomu zeleninové curry, no zkrátka předčilo to naše očekávání...skoro jako vždy.. :)
PS.: Původně jsem do tohohle článku chtěla zakomponovat i naše pochůzky v Colombu, ale nakonec mu věnuju samostatnej článek...zaslouží si ho. Navíc mám odtamtud asi bambilion fotek. Takže nejspíš zítra očekávejte Colombo a potom už se můžete připravit na další vlnu "sluníčkaření" a pozitivních emocí, protože aktuálně už jsme skoro u konce našeho v pořadí 4tého volunteeringu a k tomu můžu říct jen jedno - JSME V RÁJI! :D
Mějte se krásně a já se na vás budu těšit u dalšího článku <3
To koupání v oblečení si pořád nedovedu vůbec představit :D
ReplyDeleteJá si to taky nedovedla představit, do tý doby než jsem neměla na vybranou... :D
Delete