MŮJ ŽIVOT NA KYPRU (PART I)

Konečně je tady. Tenhle článek. Tak dlouho jsem se na něj chystala, přemýšlela.. pořád jsem se k jeho napsání ale nemohla dostat a teď prostě asi nadešel ten správnej čas. Čas, abych vám pověděla příběh jedný holky z malýho města, která si před dvěma lety jen tak, bez váhání, sbalila kufr, domluvila si "spicha" na letišti v cílové destinaci, s úplně neznámejma lidma, jakoby se nechumelilo a byla to zkrátka běžná věc...a oznámila doma, že letí...na Kypr!

Abych vás do tohohle "tripu" tak trochu zasvětila. Kdysi dávno jsem si v Praze v klubech jako je třeba Duplex apod., přivydělávala jako nápojová hosteska a díky tomu jsem návazala i spoustu nových kontaktů a přátelství. Osud mi přihrál do cesty Išu a Janču, dvě moc fajn holky, s kterýma jsem si padla do oka. Všechny tři jsme v té době toužily po tom, někam vypadnout a najednou se nachomejtla příležitost vyjet pracovat do zahraničí jako nápojová hosteska.  Pokud nevíte, co to obnáší..jste dá se říct úmyslně "nastraženy" do klubu,tak trochu jak pastička na myš haha, bavíte se, pijete, tančíte, lidi vás zvou na pití, úplně stejně jako když vyrazíte někam na párty, pointa tkví ale v tom, že vy jste za to placený a z každýho drinku máte provizi. Iša se zmínila, že její kamarádka má známou, co žije na Kypru, pěkně v teplíčku a u moře...a my začaly spřádat plány. Já byla stoprocentně rozhodnutá, že letím, i kdyby to znamenalo, že poletím sama. (Ťuk ťuk na čelo Jani) Byla jsem docela blázen, říkám si teď zpětně. Všechno jsme pečlivě domlouvaly, prodiskutovaly, plánovaly..neměli jsme to přes žádnou agenturu a ke všemu nám sloužil jen facebook. Všechno se nám zdálo víc než dokonalý, budeme mít svůj byt kousek od pláže, kterej nám bude platit zaměstnavatel a my si obstaráme jen jídlo, práce od 9 do 3 pět dnů v týdnu..a plat? Pohádkovej! 50€  denně fixní plat + provize z drinků. Když jsem si připadala dostatečně informovaná, zaplavila mě vlna adrenalinu a vidina dobrodružství a i přes to, že holky se k odletu moc neměly, začala jsem si vyřizovat pojištění a letenky. K mému štěstí se ke mně nakonec přidala Iša a já byla ráda, že budu mít na tenhle výlet snů parťačku. Osud to chtěl asi ještě úplně jinak, protože jsem chvíli před odletem potkala v Čechách jednoho kouzelníka z Anglie...a jak už to tak chodí, zamilovali jsme se do sebe. Sice jsme se vůbec neznali, ale já trochu pozměnila plány a ihned jsem kula další pikle. Na Kypr pojedu jen na měsíc a pak se odstěhuju do Anglie. A tak se taky stalo. Jinak bych tu teď v Londýně neseděla a kdo ví, možná ani nepsala tenhle článek.. :). Ale teď se trochu vrátíme v čase...

Je červenec...jsou sice dvě ráno, ale pořád je venku tak příjemně vlažno a my zrovna míříme noční vyletněnou Prahou směr letiště. Mísí se ve mě pocit nervozity a očekávání zároveň a dostavuje se i lehké mravenčení v břiše. "Co když tam na nás nikdo nebude čekat Išo?".."Nebo hůř, co když tam bude nějakej únosce nebo vrah?". Kladly jsme si vzájemně opravdu situaci-ulehčující otázky. Možná nebyly tak úplně od věci, my totiž ani jedna nemáme zpáteční letenky. Probíhá loučení a my si právě teď nástupem do letadla buď plníme sen a nebo se dostáváme do pěkný bryndy. Jedno je ale jistý, už není cesty zpět. Přistáváme v Larnace, vykodrcáme se z letadla..a čekáme rozhodující okamžik. Po chvilce už v dálce vidíme Lucku, po boku docela dobře vypadajícího týpka menší postavy, jak kráčí přímo k nám. Chlapík se jmenuje George a odteď je naším šéfem. Seznámíme se a po chvilce už sedíme v luxusním autě se zatmavenými skly a uháníme přes promenádu posetou palmami, míjíme různé kavárny, obchůdky a je nám šílený vedro. Plán zní následovně: dát si někde ledový kafe a ubytovat se v apartmánu. Dorazíme do naší čtvrti a okolí na mě působí takovým špinavým dojmem, všude jsou odpadky a spousta toulavých koček. Je fakt, že Larnaca nepatří zrovna k nejkrásnějším místům Kypru. Ve dveřích bytu se akorát střetneme s dalšíma dvouma slečnama, co maj zrovna namířeno na pláž, s nima budeme hnízdečko sdílet. A teď se podržte. Já jednu z nich znám! :D Tohle je fakt náhoda všech náhod.

Na zemi leží asi stoletý koberce a obývák je trochu zatuchlejší, ale dostáváme čistý povlečení a usoudíme, že to tady nějak zvládnem. Ještě ten den objevíme místní obrovskou pláž s tmavším pískem, zadovádíme si ve vlnách a večer nás čeká první den v baru. Vyfikly jsme se a potom pro nás přijel "kočár". Bar nese jméno  Supreme a nenachází se moc daleko. Všechno je zařízené v moderním stylu, na polici jsou vystavené Moety a mě nejvíc udivuje, jak je hrozně maličký. Bar do Lka, vysoké židle a uprostřed menší parket. Moc lidí sem asi nepáchne. To je asi důvod, proč jsme tady, že jo. Milou novinkou je to, že můžeme pít zadarmo a tak si říkám, že opilou mě to tady aspoň nebude tolik štvát. Lucka už nám za barem nalejvá vodku cranberry a my se pak seznamujeme s poněkud starší černovláskou Áďou, která tu už nějakej ten pátek pracuje. Na úvod bych chtěla podotknout pár věcí...tenhle bar je totálně zapomenutej, večer se tu mihne sotva pět lidí a tržby jsou vskutku mizerný. Choděj sem oplzlý chlapi, co si zkrátka myslej, že koupí jednoho drinku je přivítáte s roztaženejma nohama v posteli. Já už na tohle byla docela zvyklá a mysela, že mě nemůže nic překvapit. Jasan! První dny bylo všechno fajn, s holkama jsme si rozumněly, užívaly jsme si každodenní dávky slunce a slaný vody, chytaly jsme bronz, večer jsme pak svoje sluncem políbený těla v crop topech a kraťasech vystavovaly na barový židli a čekaly, kdo nás pozve na drink. Peníze jsme dostávaly na ruku vždycky po práci a i přes to, že fixní plat byl značně nižší, než bylo řečeno, byly jsme spoko. George se choval jako lví král, věděl, že má moc a patřičně toho využíval, nikdo mu nesměl oponovat a pro něj jsme nebyly nic víc, než jen zboží, který mu pomáhá rozjet zaseknutej business. Dohromady nás tam bylo 5 holek a jakmile se v baru objevil chlap, fungovalo to tak, že jsme za ním jedna po druhý chodily a který koupil drink, měla vyhráno. Ujetý, co? Bylo to jak na běžícím páse. Některý byli slizký, drzý a nechutný, s některýma jsem si poklábosila, další už mě zvali na druhej den na večeři. A tohle byl právě ten klíčovej okamžik, kdy jsme toho chlapa museli chytnout na udici. Nikdo z nás samozřejmě netušil, že to takhle chodí. "Jak to, že ještě nemáte místní simku?? Každej den před prací musíte rozesílat smsky!!"..rozčiloval se vždycky Georgík. Chtěl po nás, abychom s těma slizounama byly furt v kontaktu, chodili s nima na obědy, na pláž a zkrátka udržovali si je. Ani nechci vědět, co víc si představoval, že s nima budem dělat. Fuj. Občas jsme měli v baru různý akce, třeba pěnovou párty, BBQ, nebo jsme se převlíkli za čertice, ale Supreme stejně pokulhával a všechno to začalo jít z kopce. Nejdřív se stávalo, že nám dával úplný minimum, to se pak ale obrátilo v to, že jakmile neuděláme za večer minimálně 6 drinků, nedostaneme ani Ň. Domů jsme teda často chodily s prázdnou, vytočený a pořád jsme tajně doufali, že všechen ten dluh, co si tam do toho svýho notýsku tak pracně zapisuje, nám brzo vrátí.

Je odpoledne, Iša má ještě půlnoc a já slyším klepání na dveře. Jdu otevřít a ve dveřích stojí nějakej chlap jak hora snad jen v trenkách a k uchu mi podává telefon. "Okamžitě si sbalte věci a běžte před barák"..slyším Georgův hlas. Upaluju vzbudit Išu a ta na mě kouká jak vyvoraná myš a vůbec neví, která bije. Během chvilky máme zpakováno a stojíme před bytem v tom ukrutným horku jak bezdomovci...ani jedna z nás neví, co bude dál.

A pokud vás zajímá, jak to všechno probíhalo dál...a jak to nakonec dopadlo, nenechte si ujít další část! :) Vecpat všechny ty dojmy a zážitky se mi do jednoho článku bohužel nepodaří, takže to bude na části. Doufám, že jsem vás moc nenudila, upřímně, nebyla jsem si jistá, jestli o tomhle všem budu někdy veřejně vyprávět, ale minulost je minulost a tu prostě nezměníš... Snad to bude i užitečný mladejm holkám, kterým se naskytne takováhle příležitost jako nám a pár rad a varování bude určitě k dobru. A taky třeba otevřu oči těm, který si mysleli, jak si tam jen náramně užívám na pláži a vydělávám těžký prachy a pak byla ta druhá půlka, co zvažovala tu nejhnusnější a nejodpornější možnost. Není všechno zlato, co se třpytí. Mějte se krásně moji milí a brzy se můžete těšit na další díl :)).