Zajímavosti a postřehy z každodenního života v UK #5

Přemýšlela jsem, jestli po dlouhé době nenapsat místo obvyklých zamyšleních a vyprávěních zase nějaký diary článek s kupou fotek, jenže víte co? Ono se toho poslední dobou zas tolik zajímavýho neděje. Navíc diary články jsou jedny z nejméně oblíbených a naopak články o životě v Anglii a různejch zajímavostech obsazují první příčky.. :D Ale tak tedy alespoň ve zkratce, abyste přece jen byli maličko v obraze. V casinu mám novýho parťáka a teď se podržte…kámošku, kterou znám už od střední. Občas jsem se tu o ní zmiňovala, scházely jsme se na kafíčka a procházky a dělaly jsme si ten Londýn zase o něco hezčím. A když se u nás objevilo volný místo, hecla jsem jí ať to zkusí. No a zkoušela to tak dlouho, dokud jí nepozvaly na pohovor, kde byla úspěšná :)). Sice neděláme úplně spolu, ona má na starost jinou sekci, ale včera na její první směně jsme spolu byly. Taky máte ten názor, že nic ve vašem životě se neděje jen tak náhodou? Podle mě je hrozně zajímavý, když se nad tím člověk zamyslí…no schválně to teď zkuste. Ale teď už zpátky k Londýnu…dokud tu ještě jsem, hehe. Myslím, že dát dohromady něco vyloženě zajímavýho a nevšedního, po 9ti měsících žití tady, už nebude taková brnkačka…ale pokusím se!

• Je jedna věc, která mě i po takový době pořád udivuje a to, kolik lidí se tu zajímá o bezdomovce, povídá si s nima a tak každej třetí člověk jim něco přihodí. Na jednu stranu je to hrozně hezký, když vidíte, jak jim někdo koupí sendvič, hladí jim psa..zajímá se o jejich příběh. Na druhou stranu si říkám, že častokrát si za to ty lidi můžou sami a taky mi přijde dost hrozný, když někdo předstírá, že nemá nohy, nebo je nějak jinak handicapovanej, jen aby vzbudil v lidech lítost. Každopádně tohle jsem v čr nikdy neviděla, i když nevím jak je na tom třeba Praha.. 

• Nevím, jestli to víte, ale skoro všechny muzea a galerie jsou v Anglii zdarma a je jich tu nespočet. Nedávno jsme byli s Davidem v přírodovědným muzeu v Kensingtonu a ani jsme ho neprošli celý, takže až zase příště bude počasí pod psa, plán je jasnej! Jen teda já musím mít na muzea náladu, jinak to se mnou stojí za prd.. :D

Teď trochu odbočím, ale -pokud jste čekali tématické fotky, tak smůůla!:D Strašně dlouho jsem totiž nebyla fotit jen tak dění v Londýně, takže přikládám alespoň fotky s touhle nádhernou kytkou, kterou jsem dostala od D. k svátku :))).   Co na fotky říkáte?

• Jedna z položek na našem Londýnském bucket listu byla půjčit si Santander kola a projet to tu křížem krážem. Pokud nevíte o co jde, tak se jedná o takový červený kola, který jsou po celým Londýně všem k dispozici na vypůjčení. Co je na tom to lákávý, že vás půjčení vyjde na 2 libry, pokud kolo vždycky do 30 min. vrátíte do “docku”. To zní skvěle, ne? Stáhli jsme si dokonce i aplikaci s mapkou, abychom věděli přesnou polohu všech docků, v automatu jsme kreditkou zaplatili 4 libry za dvě kola, vyjel nám lísteček s kódem a ten jsme pak naťukali na klávesnici vedle kola. Kámen úrazu nastal hned při prvním vracení, kdy jsme zastrčili kolo do docku a naťukali znova kód a ono nic. Zrada. Po chvíli bádání a nadávání, jak je to pitomý, jsme se zeptali pána, co tam nejdřív vrátil kolo, seděl chvíli na patníku a pak si v klídku vyndal nový. Ono se totiž nikde nedočtete, že po vrácení musíte vždycky 5 min počkat, dát tam zase kreditku (nic vám to nenaúčtuje) a vyjede vám novej kód. No a takhle vás to vyjde na 2 £, pokud to stihnete pokaždý do půl hoďky vrátit, za mě super!:)). 

• Víte co tu mám docela ráda? Tu anglánskou otevřenost a bezprostřednost. A tady se mi potvrdilo, že ne každej kdo se s váma začne jen tak bavit, musí bejt nutně úchyl nebo pojašenej exhibicionista. Jdete si tak po ulici, s foťákem na krku..a najednou vás zastaví květinář z vašeho oblíbenýho květinářství a ukazuje vám, odkud pořídit ty nejlepší fotky zapadajícího slunce. Puget tulipánů jsem sice jako pozornost nedostala, ale bylo to i tak milý. Minule jsem zase seděla ve fitku v sauně a úplnou náhodou se tam se mnou začal bavit nějakej Australan, kterej mi chtěl dohodit práci v Perthu, že prý má kontakty. Asi si říkáte, že to tutově musel bejt nějakej úchyl, ale kupodivu to byl jen docela obyčejnej zcestovalej člověk. Dozvěděla jsem se od něj užitečný rady a utvrdil mě v tom, že země klokanů prostě jo a jo a joo. A určitě to bylo nějaký znamení, na to vezmu jed! :D

• “Hele, tady v tom Londýně jsou všichni takový gluten free a sojový a tak viď?” tak přesně tohle byla reakce jedné kamrádky, když jsem si v Pretu objednávala sojový lattéčko.. :D. A ono na tom asi fakt něco bude. Nevím, zda to je dobou, nebo jen Londýnem, ale fakt je všude přesojováno, přeglutenfreenováno a tak dále. A co je horší, že to pohltilo i mě. Sojový a kokosový mlíka mi prostě chutnaj nějak víc, než to normální…a co se “superfoods” týče, tak upřímně, kdo nemá rád ten pocit, že jí něco extrémně výživnýho, zdravýho a vzácnýho.  A s myšlenkou, že při pravidelné konzumaci si prodlouží život o desítky let, haha. Nedávno jsem ale četla, že to všechno je samozřejmě jen marketingovej tah a že místo nějakýho Acai můžete jíst dál v klidu třeba obyčejný jabka a vyjde to prašť jak bouchni. Já tyhle věci mám každopádně ráda a poslední dobou utrácím mnohem radši za jídlo, než za oblečení… :D Jak to máte vy?

Doufám, že se vám článek líbil a určitě mi dejte vědět, co v který zemi překvapuje vás, ať už mile či nemile :). Pusu!