ŽIVOT V ZAHRANIČÍ: JAK PŘEDEJÍT DEPRESÍM A TOUZE VRÁTIT SE DOMŮ

Všechny vás zase zdravím!

Doufám, že u vás v ČR je poněkud letněji, než v Londýně, tady je totiž aprílové počasí stále v plném proudu...teda povím vám, není nad to, přijít úplně grogy večer z toho blázince, nahodit tepláky, stáhnout si vlasy, udělat si ovesnou kaši s malinama k večeři (ráno jsem ji nestihla a těšila se tak na ni celej den - závislák) a vědět, že vás čekají dva sladký dny volna. Na to, že byla předevčírem neděle, bylo v casinu až abnormálně narváno a já to pěkně schytala, padlo na mě totiž vedení směny. Nakonec jsem si ale řekla, že to prostě zvládnu, vzala jsem to jako výzvu a taky že jo, zvládla jsem to! Nejlepší stejně je, když 3 hodiny zadržujete čůrání, 6 hodin vám ukrutně kručí v břiše, lítáte všude takovou rychlostí, že se skoro potkáváte...a v tom k vám přijde manažer se slovy "It's not busy.." :D Tohle jsou přesně ty situace, kdy si připadáte jako budižkničemové, začne vás štvát kde co a sami sebe se pak ptáte, co tady vlastně děláte. A v zahraničí je to o to horší. Může se stát, že po vší té zaslepenosti krásou nového a neznámého, přijdou dny, kdy začnete nenávidět svoji práci, začne vám chybět rodinné zázemí a starý dobří kamarádi tak, jako nikdy a vy začnete přemýšlet nad životem a nad tím, jestli ten váš má momentálně vůbec nějaký smysl. Pracovní život na stupnici 10 a ten sociální na nule. Všechno se bude zdát stereotypní, ponuré...a i to místo, o kterém jste dřív tolik snili začne postrádat takovou tu jiskru. Že jste se už v takové situaci někdy ocitli? Já taky...a mockrát. Podle mě o tom ale většina lidí spíš nemluví...nebo se mluvit o tom špatném bojí. Nikdo z nás asi nechce slyšet "No vidíš, my ti říkali, žes měla bejt radši doma a studovat"....nebo: "No to je jasný, já to říkal, že to tam nebude zase tak růžový." V dnešní době, kdy se roztrhl s cestovatelskými blogy a instagramy pytel, na nás všude vykukují převážně ty sluníčkové příspěvky o tom, jak je život v zahraničí fajn a jak je život u moře hotový sen, protože přece třičtvrtě času trávíte opalováním se, surfováním a zbytek času se věnujete třeba blogu a podnikání. Ale to, jak se tam ta daná osoba někdy opravdu cítí, to už nikdo neví. Teď je ale otázkou, jak těmhle ne moc veselým stavům předejít? Mám pro vás pár osvědčených rad a tipů, které se snažíme s Davidem dodržovat, a které alespoň mě často pomáhají... :)

1) Uvědomte si, proč jste do zahraničí vlastně odjeli a proč to byl váš sen

Lidé mají občas tendenci zapomínat, proč vlastně začali a že to, co kdysi bylo něčím velkým a nedosažitelným, teď mají přímo u nosu. Ano, dělám to i já. Častokrát si už ani neuvědomujeme, že jsme TADY, že jsme to dokázali, že TOHLE je ta položka z bucket-listu, pro kterou jsme obětovali spoustu věcí. Já si třeba vždycky představuju, jak bych reagovala, kdyby mi někdo před deseti lety řekl "Hele Jani, jednou budeš bydlet v Londýně, budeš obsluhovat v casinu, který má hlavní pobočku v Las Vegas a bydlet budeš 20 minut od London Eye". Asi bych zešílela. Takovýhle scénaře si snažím občas přehrávat. Bylo vašim cílem zlepšit si angličtinu? Tak hlavně komunikujte! Přijeli jste si vydělat peníze? Šetřete! Jednou vám to vaše silná vůle vrátí. Ať už jsme se rozhodli žít v zahraničí z jakýhokoliv důvodu, nezapomínejme na něj!;)

2) Peníze jako hnací motor...a ten kdo šetří, má za tři.

Ať už děláte sebehorší práci - servírku, barmanku, pracujete na skladě nebo děláte nějakou sezónní brigádu, v té nejhorší situaci je super zaměřit se na to, kolik v přepočtu vlastně měsíčně vyděláváte a zeptat se sami sebe, zda by jste v ČR mohli mít přibližně stejné peníze a za co. Samozřejmě, že peníze nejsou všechno, s tím se ztotožňuju a není nad to, mít práci, která člověka naplňuje a baví, i když třeba není až tak dobře ohodnocená. Co tím chci ale říct, že pro člověka, co si přijel do zahraničí vydělat, je tohle častokrát ten hnací motor a pouhá myšlenka na to, že vám vlastně měsíčně na kontě přistává víc, než kdejakýmu českýmu ředitelovi firmy... jó, to se hned pracuje líp a s úsměvem. A pokud navíc pracujete v pohostinství, dýška tvoří velkou část výplaty. No a to už se i přes místní vysoké ceny a nároky na bydlení, dá celkem slušně ušetřit - potvrzuji z vlastních zkušeností :)). Ať už na byt, školu, cestu kolem světa, podnikání, nebo prostě jen na lepší časy...je to jen a jen na vás, ale není na škodu stanovit si cíl.

3)  Fabriky plné lidí z vašeho okolí jako odstrašující případ..

Pokaždý, když na mě jdou ty moje nálady, co se týče práce, David mi opakuje "Vzpomeň si na lidi, který znáš, na ty, co brzo ráno vstávaj, aby si odmakali šichtu ve fabrice u pásu, za minimální mzdu...pořád je někdo, kdo je na tom hůř". A má pravdu. Já tady občas fňukám, ale co teprv lidi, co dělaj práci, která je nebaví a ještě jsou za ní mizerně placený...

4) Poznávejte nové lidi, bavte se, ale buďte to vy, kdo udělá první krok!

Nejvíc mě vždycky pobaví takové ty typické řeči, že v zahraničí poznáte přátelé na celý život, nejlépe ze všech koutů světa, div nebudete vědět, s kým se sejít na kafe dřív. Nebo že vás lidé budou zvát na tolik večírků, že nebudete vědět, kde se dřív ukázat. Já zastávám názor, že pro to člověk musí něco udělat, protože v zahraničí je taková socializace asi tak bambilionkrát těžší. Rozhodně to tu nefunguje tak, že ta kopa super přátel vám spadne jen tak zničehonic do klína. Život tady mě naučil, že se rozhodně nevyplatí čekat, až se vám dotyčný někdy sám ozve, nebo vám dá vědět, nejlepší je situaci převzít do vlastních rukou, vybrat místo na kafe, čas a oznámit to jako hotovou věc. Pozvěte někoho jen tak na oběd, připojte se do FB skupin (super třeba pro au-pairky), vyražte s lidma z práce po směně na drink, nebo pokud se váš známý zrovna náhodou chystá do země, kde se nacházíte, udělejte si na něj čas, ať to stojí, co to stojí! Mně to třeba včera stálo sice jen 5 hodin spánku a kruhy pod očima, ale to kafe s kamarádkou, kterou jsem neviděla asi 3 roky, to za to prostě stálo!!!!:)))

5)  Věnujte se sami sobě, protože na to máte tolik času, jako nikdy

Tohle je jedna z těch největších výhod, člověk má tady kvanta času na to, aby na sobě zapracoval, aby se stal lepším člověkem a aby se v určitých směrech zdokonalil. Věnujte se aktivitám, kterým jste se vždycky chtěli věnovat, ale nebyl na ně čas, čtěte knížky, učte se třeba další jazyk, cvičte jógu, foťte, tvořte, kreslete, navštěvujte různé kurzy, zkrátka rozvíjejte vaši osobnost všemi směry. Teď je na to ten nejlepší čas. O to víc, pokud tu nemáte ani partnera..

6) Najděte si koníček, kterým budete žít a na stýskání vám tak nezbyde čas

Tak takhle to mám momentálně s fitkem. Od té doby, co bydlíme v Londýně, je pro mě fitko druhým domovem a když mi je na nic, postaví mě zaručeně na nohy. Jo! A pokud by se stalo, že lenost a kupa jídla s filmem budou silnější, tak jedna zaručená rada. Plaťte si fitko měsíčně debitem....a to si pak sakra rozmyslíte, jestli těch 50 liber měsíčně necháte propadnout, nebo ne! :D

7) Naučte se vařit, péct - zdravě a s láskou

Vaření a pečení miluju, takže pro mě to je zároveň i koníček, ale taky jsem se k tomu musela nějakým způsobem prokousat. Začalo to úplně easy jídlama jako jsou zapečený těstoviny, ryby, nebo brownies...a postupem času mi docházelo, že mám vlastně docela dost času, naučit se tu pořádně a dobře vařit a ten volnej čas nějak rozumně využít. Londýnu navíc tleskám za absolutně bezvadnej výběr surovin, díky kterýmu jsem tak nějak přesedlala na kvalitnější potraviny a celkově mě to stravování teď baví mnohem, mnohem víc.. :)) Jídlu zdar!

8) Dopisujte si s rodinou, rozesílejte přáníčka a skypujte o sto šest

Předevčírem jsem se chystala do práce, vylítla jsem z bytu, ale cosi bílého u dveří mě zastavilo. Ležel tam totiž dopis...na moje jméno. Už podle písma jsem tušila, že bude od našich a bylo to asi to nejkrásnější překvapení za poslední dobu. Za chůze jsem pak nedočkavě trhala obálku, smála jsem se od ucha k uchu a byla jsem šťastná jak ta blecha. Říkala jsem si, že tohle jsou přesně ty maličkosti, který dělaj náš život životem, dělají ho hezčím...a díky nim si připadáme na tom světě důležitý a milovaný...

9) Cesta je cíl...a proto plánujte dál a těšte se

Vidím kolem sebe poslední dobou spoustu lidí, kteří se někam odstěhovali a po nějaké době, kdy to třeba nebylo úplně tak, jak si to malovali, zase vyrazili zkusit život jinde. Já jsem rozhodně pro! Proč zůstavat navěky tam, kde se necítíte úplní a svoji, když na světě je tolik nádherných míst, které vám můžou změnit život od základů. A stejně, na všem je vždycky nejlepší právě to plánování! A mám pro vás jeden super tip. David se jednoho večera fakticky činil a mě doma na zdi čekalo takový mini-překvapení v podobě plátna s nakreslenou mapou Austrálie. Společně jsme tam vytvořili a dokreslili naše plány, sny...a zároveň všechny kroky, co jsme už podnikli nebo podniknout teprve musíme. Vytvořte si taky takovouhle svojí plánovací mapku a věřte, že s každým pohledem na ni si budete připadat zase o krok blíž...

10) Žijete sen tolika lidí, tak si to sakra užívejte!

Tohle berte trošku s nadhledem jooo!:)))) Ale na druhou, je to tak. Já si tady někdy stěžuju, celej Londýn proklínám, vadí mi na něm už spousta věcí a přitom kolik lidí právě o něm sní. Vraťte se v myšlenkách na začátek vašeho dobrodružství a oprašte si ten báječnej pocit, kdy bylo všechno čerstvý, nový a nepoznaný...a duhový. Jednou jste to milovali, tak proč to nemilovat zas a znova. Ne nadarmo se říká, že stará láska nerezaví.. haha :)


Já doufám, že se vám článek líbil a že vám, co máme ten život v zahraničí společnej, třeba i pomohl. Dejte mi určitě vědět, jaké zaručené věci dodávájí sílu a motivaci vám a co vás někdy zadrželo od toho, vrátit se zpátky domů. Budu se moc těšit, pusu! <3