New beginning

Milé čtenářky i čtenáři,

třikrát hurá, hlásím se vám živě přímo z Londýna! Ale hezky pěkně od začátku. Jedna věc, kterou asi nikdy nepochopím je to, jaký má David v životě štěstí. A to snad úplně ale úplně na všechno (včetně toho, že si vybral mě, hah! :D). Ale abych vás vnesla do dění, než jsme odcestovali na měsíční dovolenou do čr, David se jeden den sebral a vyrazil do Londýna hledat práci jako krupiér. Vytisknul si životopisy, hodil na sebe sako, nahodil americkej úsměv a šel směle do toho. Téměř ve  všech casinech nepochodil a bylo mu řečeno, že se prostě musí “eplajnout” onilne. Nakonec se na něj usmálo opět štěstí a v jednom z casin přímo na Leicester square ho hned z fleku vzali na table testy a hádejte co? Druhého dne mu zazvonil telefon a on mi radostně oznámil, že 1.září nastupuje do práce. Strašně jsem mu to přála a tajně jsem doufala, že až se vrátíme z dovči, bude to pro mě taky brnkačka. To je jedna věc. Před týdnem jsme začali shánět bydlení v Londýně a mysleli jsme si, jak to všechno půjde hladce a přesně podle plánů, bohužel. Celej den jsme strávili na gumtree vybíráním bytu (share house už nikdy víc) a z těch cen nás přecházel zrak, i když jsme s tím tak nějak počítali. Člověk si pod pojmem “byt v Londýně” představí ledacos, ale ve finále se musíte spokojit s jednou malou místnustkou, maximálně podkrovíčkem, doplněné koupelnou, pokud je vám proti srsti platit měsíčně 65 tisíc za jednu místnost navíc. Většinu poskytovatelů zajímal hlavně plat a naše zaměstnání, takže jsme začali trochu věšet hlavu a přemejšlet, jestli to vůbec dáme. Nakonec David na další den domluvil několik schůzek a jako vždycky frajeřil, že pojedem do Londýna, on luskne a vezme hned to první a zároveň nejlepší co uvidíme. Tadá, přijeli jsme na první schůzku dokonce s půl hodinovým spožděním a hádejte co? První byt a my ho vzali všema deseti. Skvělá lokace v zóně 2, asi 7 zastávek metrem přímo od centra, byl hezky čistý a za lepší cenu by jsme nic nesehnali, všechny priority perfektně splňoval. Jedinej problém byl ten, že byl volný až od konce září, takže nám agentura měla na měsíc přidělit něco dočasného. Včera jsme začali balit všechny sakypaky a přemýšleli, jak to všechno zvládneme přestěhovat, jelikož je dost těžký stěhovat se a nevědět vlastně kam :D. Na dnešek jsme si teda objednali dodávku a holt jsme počítali s tím, že za měsíc nás to stěhování bude čekat znova.

Cesta utekla jako voda, ještě aby ne, celou cestu nás doprovázelo hrozně milé a zajímavé vyprávění tolik zcestovalého řidiče :). Na naši budoucí adrese jsme se s agenturou měli sejít, obdržet klíče a jet zase někam úplně jinam, neznámo kam. David zase prohlásil, že úplně ideální by bylo, kdyby ten dočasnej domov byl vzdálenej pár bloků, aby se zase nemusel zařizovat další stěhovák. Vystoupíme z dodávky, nervózně přešlapujeme a po chvíli David uvidí přijíždět auto, z kterého vystoupí mladá slečna a vede Davida do našeho budoucího bytu. On se jí snaží vysvětlit, že tady máme bydlet až za měsíc a ona jojojo v pohodě, odemkne dveře těsně vedle tohohle bytu a já pak už jen zírám s otevřenou pusou. Jupí, jsme ušetřeni dalšího stěhování! A jako bonus tu prý budeme přebývat jen 4 dny a věci si pak jen přeneseme z pokoje do pokoje :D. My se teď pomalu zabydlujeme, stihli jsme prozkoumat okolí Queen’s parku (je tu kousek za rohem jóga, knihovna i park na běhání - vše, co potřebuju ke štěstí :D) a já jen nevěřícně kroutím hlavou, jak to Davidovi opět všechno vyšlo do posledního puntíku :) A i když jsem momentálně bez práce a mám před sebou ještě dlouhou cestu, jsem ta nejšťastnější holka na světě! Splnil se mi další sen. A děkuju svému příteli, bez kterýho by tahle cesta byla tisíckrát těžší. Ve dvou se to prostě vždycky líp táhne a ani nevíte jak jsem vděčná za takového parťáka, co se mnou podniknul Londýn a po večerech se mnou vymýšlí, jestli po Londýně budeme bydlet v Austrálii nebo v Americe :D. Jsme snílci, ale o tom život prostě je. Těším se, až vám budu psát o tom, jaký je život v Londýně a vy touhle cestou budete moct prožívat všechny ty dobré i špatné věci se mnou. Mějte se nádherně <3

A tady jedna pózující “blondýna” …teď už fakticky z Londýna :)

ME HEART BELONGS TO LONDON

Včera se mi zase potvrdilo, že Londýn je naprosto kouzelný město. A v noci? To je teprve něco! Náš výlet nespočíval teda tak úplně v kochání se po památkách a posedávání u Temže, ale v něčem mnohem mnohem lepším. Hledali jsme totiž byt nebo dá se říct naše nové hnízdečko lásky. Ať už v centru nebo někde mimo něj, já tomu pořád nemohla uvěřit. Doteď mám v paměti ten den, kdy jsem přiletěla ve 13ti ze školního zájezdu z Anglie a první co jsem mamce doma oznámila bylo, že jednou budu bydlet v Londýne a jo a jo ajo. Mamka se jen smála. A včera nadešel ten den, na kterej jsme měli domluveno x prohlídek a schůzek a já si postupně začala plnit další sen. Paní z agentury, kterou jsme měli na pořadníku jako první, nás "potěšila" s tím, že sehnat v Londýně práci je to nejmenší, ale s bydlením to už je trochu těžší.  A asi nekecala.  Když David včera všechno obvolával, ve většině případů se ho jako první ptali na práci a výplatu, ale i tak se nám podařilo něco domluvit a už brzy se ozvu s tím, jak jsme dopadli. Nechci něco roztroubit do světa a zakřiknout to. Jelikož jsem pořád bez práce, každou chvilku kontroluju mobil a maila a dva dny jsou pro mě dlouhý jako celej tejden. Ale já to zvládnu, nejsem přece žádný béčko! Jinak až poslední dny jsem si začala teprve uvědomovat, co od života vlastně chci a očekávám. Přečetla jsem si nespočet psychologickejch článků, různejch otázek, nad kterejma jsme se nikdy v životě nezamejšlela. Neskutečně moc mi to dalo, i přes to, že všichni víme, že nejlepší učitel je sám život. Je zajímavý, jak jen čtení něčeho inspirativního a duchovního člověku může dodat sílu a odvahu. Ráda bych o tom i napsala článek, pokud vás tyhle věci teda zajímají, stejně jako mě :D. Budu moc ráda, když nám budete držet všechny palce a já se brzy ozvu....a kdo ví, třeba už z Londýna :). Mějte se krásně a plňte si svoje sny, ať už malé či velké, jde to!

No není to nádhera? <3

Procházka po London Bridge..

Prý nejlepší frozen yoghurt, alespoň v Anglii. My se na něj mohli leda tak mlsně koukat, protože se nám momentálně hodí každá librička :D. A co si budem povídat, tři kila za zmrzku je prostě trochu přes čáru...

Tak teda i jedna zamilovaná..po našem.

Zdá se mi to, nebo ty lidi už prostě nevědí za co divnějšího by se v těch ulicích převlíkli? :D

Covent garden aneb taková pouliční všechochuť...

A přesně tyhle fotky jsou důvodem proč Londýn tolik miluju..když vynecháte všechna ta mainstream místa jako oko, bigben nebo palác, objevíte malebná zákoutí a nasajete tu pravou londýnskou atmosféru.

Mini náměstíčko s kavárnou, restaurací, posezením a hlavně s krásnými domky, které hrají všemi barvami...představuji vám Neal's Yeard :)

Včera mě tak napadlo, že jak se každej fotí u budky..já si z ní chci jednou zavolat!:D 

Večer po setmění se Londýn zase proměnil v něco magického a my jen seděli na lavičce a užívali si každou vteřinu..

Pusu a krásnej den! U nás na chvilku zas vykouklo sluníčko, takže toho patřičně využijeme a vyrážíme ven..zatím ještě pořád bohužel po Milton Keynes :D..

EVYRYTHING IS CHANGING

Ahoj všem!

Už je to skoro měsíc co jsem nenapsala článek a skoro měsíc, co jsem dala v práci výpověď. (brzy se dozvíte proč) Ani vlastně nevím, kde přesně začít. Ještě před měsícem jsem se v práci se všemi loučila, bulela jsem jak želva a asi na desetkrát jsem se loučila s mojí nejoblíbenější španělkou Gemmou, která je asi nejvíc bláznivej a vtipnej člověk, kterýho jsem měla tu čest v životě potkat. Miluju lidi, kteří mi v životě přijdou do cesty a nabíjí mě takovou tou úžasnou pozitivní energií a svým pohledem na svět. A tohle je jeden z důvodů, proč tak ráda cestuju. Nic vám v životě nedá tolik zkušeností a zážitků jako práce v zahraničí a nedávno jsem se tak zamýšlela, jestli bych před půl rokem udělala úplně stejnej krok..a jo udělala! Takže pokud pořád váháte a bojíte se, že nemáte dost dobrou angličtinu, nebo dost odvahy (nebo peněz), klidně mi napiště do komentářů a já vám ráda předám ty svoje osobní pocity a zkušenosti:)).

Tak nějak si pořád nepřipouštím, že mi počínaje zítřkem končí veškerý lehárko a pohoda a já zase musím začít fungovat. To měsíční volno jsme s Davidem potřebovali jako sůl a můžu říct, že mě to neskutečně nabilo a já si i tak nějak uvědomila spoustu věcí, nad kterými předtím nebyl čas bádat. A jak jsme si to volno v Čechách užívali? Nejvíc jsem klasicky trávila čas s rodinkou a kamarády, podnikali jsme výlety, pozorovali padající hvězdy, pařili až do rána na starý kolena (zjistila jsem, že na párty už jsem asi fakt stará), jedli, jedli a zase jedli, byli na svatbě (v nových šatech a bez šperků) a já zažila svůj první Mácháč festival v historii. Krom toho jsem měla tu možnost si splnit svůj sen a potápět se s bombou a řeknu vám, byla to fakt bomba!:D Sice to nebylo v moři mezi korály, ale i tak to bylo něco naprosto skvělýho a mám slíbeno, že příště už to bude ve větších vodách, jupííí. Zkrátka bylo toho tolik, že ani nechápu, jak jsme to všechno za pouhej měsíc mohli stihnout. Ale teď už vám ukážu i nějaké ty fotky, co se mi za ten měsíc nahromadily ve foťáku.

Moje momentálně asi nejoblíbenější sladkost - zmrzka.

Mladší ségra <3

Miluju přípravy snídaní a jsem schopná se s ní patlat i hodinu. No a když k tomu připočítám ještě další půl hodiny focení, máme skoro oběd :D

Melounové smoothie, největší mňamka! A Davidův výrok - Jak zabavit Janičku na celej den? Dát ji do ruky mixér :D. Celej den jsem zkoušela všemožný kombinace a teda nektarinky, meruňky a banán dohromady prosím vás raději nikdy nezkoušejte :D.

Blbnutí ve vodě mě neomrzí snad ani až mi padne třicet :D

A konečně jedna velryba přímo v akci :D Nebudu kecat, že jsem ze začátku neměla bobky jo, ale nakonec jsem si ten klid a to "bublání" pod vodou strašně moc užívala...:)

Divočina :D

Mé nejoblíbenější kousky letošní léto. Šaty v řeckém stylu (Hollister) a tak trochu boho batůžek :)

Můj společník na cesty, vždy všude se mnou <3. A taky ten nejlepší kup, jakej jsem kdy udělala!

My včera přiletěli zase zpátky za louži, já ještě asi 4 hodiny smolila "covering letter" a teď se psychicky připravuju na pohovory a všechny možný zákeřný otázky a neumím popsat svoje pocity. Nevím jestli se na to všechno co nás čeká těším, nebo spíš bojím, jediný co vím, že to bude pořádný dobrodružství! A to já ráda. Když jsem se s někým bavila a zmínila se o tom, že jsem dala výpověď, že nemám práci ani bydlení, všichni si klepali na čelo a nechápavě zírali. Jenže ten pravý život začíná přece až za hranicí pohodlnosti, no ne?:) Život je od toho, aby člověk někdy pořádně zariskoval a nechal osud, aby ho zavedl tou správnou cestou a životním směrem. A já vám ten svůj už brzy prozradím.

Mějte se nádherně a zajímají mě vaše názory. Máte radši, když máte celý život dopředu nalajnovaný a všechno pod kontrolou a nebo rádi riskujete i s tím, že vám všechno nevyjde jak jste si přáli? Budu se těšit, pusu! A kdo vydržel a přečetl až do konce, má u mě zlatou medaili!:D