Monday 22 February 2016

ZANZIBAR: UBYTOVÁNÍ+ PRVNÍ DOJMY

Tak vás zdravím…tentokrát už z ráje jménem Zanzibar… :)

Na cestách jsme strávili dohromady asi 15 hodin, ale musím říct, že díky tomu, jak se o nás Etihad Airways královsky starali, nám to ani nijak hrůzostrašný nepřišlo, naopak jsme si jejich služby užívali jak se patří. Co nás dostalo do kolen hned na začátku, když k našemu sedadlu přišla letuška a s vřelým úsměvem nám jako úplně prvním servírovala večeři se slovy “ Tady je special meal, které jste si objednali..prosím..” My vůbec nechápali a snažili jsme se jí vysvětlit, že to musí bejt určitě nějakej omyl :DD..No omyl to samozřejmě nebyl, to jen šikula David nám něco spešl předobjednal předem, aniž by o tom měl tušení…hehe :)). Proč ne! V Abu Dhabi jsme se potom kochali přepychovým letištěm…a naopak když jsme dorazili konečně do Tanzánie, jakoby se před náma otevřel úplně jinej svět, svět, kterej známe jen z televize, z fotek a dokumentů…ihned jsme museli doložit očkovací průkaz a vyplnit Domestic form, kde bylo třeba udat důvod vstupu do země atd. Všechno bylo takový..no..pofidérní, především teda organizace a už tady bylo vidět, jak moc chudá země to je. Pak už zbývalo jen koupit víza za 50 USD…a zase hurá do oblak, tentokrát už na konečnou. Letěli jsme takovým mini letadýlkem, který bylo poloprázdný a ačkoliv ve skutečnosti let trval asi 20 minut, nám to připadalo jak pouhý 3 ! :D..





Na letišti v Zanzibaru (Unguje) nás nejprve čekala obří, ale zároveň velice příjemná facka, v podobě 35ti stupňů a absolutního nedýchatelna a v neposlední řadě taky řidič, co nás měl odvézt do hotelu. “Jé, vám se ztratily kufry?”..tak to byla první věta, co jsme uslyšeli.. :D. Ne, to my jsme jenom šílení dobrodruzi, víte. Na kufry se nás zeptalo dohromady asi tak 5 lidí a koukali na nás jak na úplný blázny. A teď něco málo k transferu..to, co jsme měli možnost vidět z okýnka bych popsala jako hodně, hodně silnej zážitek. Všude prach, rozkopaný silnice..špína..co mě ale zaujalo - úplně zdevastovaný baráky a budovy u krajnice..jakožto zvědavec jsem se hned ptala řidiče, proč tomu tak je. A víte proč? Protože se rozšiřuje silnice, to co překáží se zkrátka musí srovnat se zemí. Ať už je to obchůdek, stánky..nebo obydlí místních. Vláda to prý schválila, takže to tak je. Dost mě to zarazilo, každopádně náš šofér se tomu řehtal, jako by to byla úplně běžná věc..takže, kdo ví. Měli jsme to i s výkladem, za tu hodinu cesty jsme nestačili vstřebávat a jen jsme zírali s otevřenou pusou. Viděli jsme tradiční autobus, neboli daladala, kde sedí bambilion lidí na sobě, je dost možný, že na klíně vám budou sedět třeba kuřata, spousty místních obyvatel, mangovníky a taky opici!!

Hotel je jedním slovem dokonalej a absolutně předčil naše, hlavně teda moje, očekávání. D. totiž netušil, kde budeme bydlet, měl tak trochu překvápko :)) Všechno je čisté, zařízené v jednoduchém stylu, lazeno do bíla. Při příjezdu jsme dostali fresh z manga na osvěžení a pak už jsme celí nedočkaví upalovali oprubnout, jestli ten bílej písek je vážně tak jemnej…a ta azurová modř vážně tak azurová…Už se stmívalo a byl obrovskej příliv, všude bylo plno řas a trochu nás to zklamalo, ovšem ta vítečná 4 chodová večeře, kdy jsme si říkali, že jsme se snad někde omylem nachomejtli…ta to zachránila. A já tajně doufala, že další den uvidím tu pláž, jako z obrázku..




Tak odtud jsem vám psala tenhle článek.. no není to dokonalý místo na relaxaci?


Náš bungalow..


Ranní ptáče dál doskáče…hned na 6 tou jsem měla budíka, abych si šla zaběhat na pláž při východu slunce. To byla jedna z mnoha věcí na mém pomyslném TO DO listu. David šel nakonec se mnou a i když bylo trochu zataženo, bylo to super! Poté jsme se královsky nasnídali a vyrazili jsme k vodě. Věděla jsem, že Zanzibar je typickej obrovskými rozdíly mezi přílivem a odlivem, ale tohle bylo teda fakt něco! Mohli jste jít nekonečno kilometrů od břehu a jen jste se brodili mezi písečnýma dunama a docela slušným množstvím ježků a kulisou vám byly místní ženy, které na lanka mezi dřevěné kolíky vysazovaly řasy, sbíraly je do obrovských pytlů a na hlavách je pak odnášely zpět ke břehu..Odpoledne jsme se vydali ven z resortu, trochu prozkoumat okolí a nakoupit nějaké místní ovoce. 


Tady všude byla voda..po odlivu zbyly jen tyhle písečný duny z toho nejjemnějšího písku.. :)



Sběr řas..




Paje beach je proslulá Kite surfingem... no aDavid to musel hned otestovat , jak jinak :))

.
Jestli vám tohle připadá jako shnilej trs banánů…tak omyl! Byly to ty nejsladší banány, co jsem kdy ochutnala..:) To budem teda pěkně zmlsaný. Život tady je úplně jinde. Všichni tu posedávají u silnic, děti se kloužou s igelitkou na hromadě hlíny, jezdí se hlavně na kole..ne autem.. a koupí jakýhokoliv masnýho výrobku si tady asi způsobíte salmonelu, soudě dle podmínek, v kterých všechno skladujou a připravujou. Najdete tu krávy, osly, slepice všude možně..a mezi nimi taky hromady prádla, do kterého “perou” žhavé paprsky slunce. Ocitli jsme se shodou okolností i v místní škole a to byl taky panečku zážitek..









A teď přijde to nejlepší! Když odbyla asi 12tá hodina, mraky se protrhaly a odliv zmizel, připadala jsem si jako ve fotomontáži, vystřižená a vsazená do nějaké idylické, úchvatné fotky z katalogu. Takhle tyrkysová voda, to jako vážně? Našli jsme ráj na zemi. Skotačila jsem ve vlnách jako malá, smála se od ucha k uchu a pořád jsem nemohla uvěřit, že tu vážně stojím...nohama si pohrabávám v tom nejjemnějším písku a o lýtka se mi tříští ta nejprůzračnější voda..tohle je SEN, splněnej sen <3












Včera jsme celej den cestovali po ostrově s místníma, navštívili jsme farmu s kořením, což byl asi jeden z nejúžasnějších zážitků ever...potom Changuu Island nebo-li želví ostrov a nakonec hlavní město, takže se máte na co těšit, to vám garantuju :)). Mějte se nádherně a já posílám trochu toho sluníčka! <3

Monday 15 February 2016

LETÍME NA ZANZIBAR!

Ahooj, tak je to tu!

Konečně nadešel čas vám prozradit název destinace, s kterou jsem tolik tajnůstkařila a kam přesně za 3 dny vyrážíme za dobrodružstvím. Tak dlouho jsem vás napínala, co? :) Vybírání naší cílové destinace zbylo (nečekaně) na mě, D. totiž ví, že já se v tom plánování úplně vyžívám a on má zase naopak rád, když mu všechno pěkně předložím jako hotovou věc a on to jenom odsouhlasí.. :D. Dominikánská republika a Barbados byly snad první země, co mi kdo doporučil jako nejlepší únorový útěk za exotikou, jenže vidina toho, že se budem celej tejden jen poflakovat v Karibským resortu,  s drinkem v ruce...to mě nijak moc neuspokojilo. Já chtěla dobrodrůžo, vzrůšo a pořádný poznávání novejch míst a kultur. Když jsem se potom dočetla o tomhle magickém ostrově, provoněném nejrůznějšími druhy koření a omývaném teplým Indickým oceánem...bylo víc než jasno :)).



 Nevím jak vám, ale mně se při vyslovení slůvka "Zanzibar" vybaví něco ohromně tajemnýho a exotickýho a přiznám se, nikdy jsem ani pořádně netušila, kde tenhle ostrov vlastně leží. Zanzibar patří k Tanzánii (David to trochu mixnul s Tasmánií a těšil se, že uvidí Tasmánskýho čerta, haha), která se nachází ve východní Africe, no a od té je ostrov vzdálený asi půl hodinky letadlem. Původně jsme si chtěli všechno zařídit sami, znáte to, jak je to s cestovkama..všechno jsem důkladně propočítavala, zjišťovala lety (těch je tam fakt hodně málo..a ještě jsou stoletý :D) jenže dohromady by nás to snad všechno vyšlo ještě dráž, takže nakonec letíme s jednou UK cestovkou. No a na to navazuje jedna taková vtipná historka.Všechno jsme měli zaplacený, potvrzený a mě chvilku na to problejsklo hlavou, jestli v tý ceně je vůbec nějakej kufr. No samo, že nebyl!! A víte kolik za něj ty potvory chtěli? Jelikož dohromady absolvujem 3 lety, nejdřív přestupujem v Abu Dhabi a pak v Dar Es Salaamu (prostě v salámu), se vším všudy by nás jeden kufr vyšel na 700 £. Dobrej džouk, ne? :D. Nejsme ale žádný bábovky (ani milionáři), takže na záda hodíme batůžek jen s nejnutnějšíma věcma jako jsou plavky, kartáček a repelent, šnorchl s brejlema si vezmeme na sebe a vyrážíme!! O to větší dobrodružství to bude a já už se na to neskutečně začínám těšit!


Ubytovaní budeme v takovejch malinkejch roztomilejch bungalowech, hned u pláže, kde rozhodně neplánujeme strávit celej pobyt, byl by hřích Zanzibar neprocestovat křížem krážem, když je tak maličkej. A co že máme teda v plánu? Chceme si půjčit auto a podívat se do hlavního města - Stone Townu, odkud potom máme v plánu plout na Prison Island. Tenhle ostrůvek je sídlem želvy obrovské a navíc jsou tu dokonalé podmínky pro potápění :). Další "must-see" je Jozani Forest, menší prales, který je domovem ohroženého druhu opice Guarézy červené. Jestli budeme mít štěstí a ty opice fakt budou někde pobíhat kolem nás v pralese, zblázním se štěstím, protože prostě!!!!! Jinak na jihu ostrova leží malá vesnička, která je proslulá obrovským výskytem delfínů. S těmi si prý údajně lidé mohou volně zaplavat, protože domorodci přesně vědí, kam s loďkou zamířit. K tomuhle typu atrakce jsem taková trošku skeptická, ale kdyby se to podařilo, tak by to byl splněnej sen, o tom žádná! V plánu máme hoodně věcí, jsem zvědavá, jak to všechno stihneme, ale když vyjde alespoň část, budu naprosto šťastná a spokojená!:)) Podívat se do takový tý pravý Afriky byl vždycky můj sen a nemůžu uvěřit, že se to fakt bude dít. Určitě se můžete těšit, že vás zahltím kupou fotek a článků, budu se snažit něco postnout rovnou i odtamtud, ale nic neslibuju. Každopádně mě můžete sledovat na instagramu (@jana_pup) a být toho všeho součástí <3 Mějte se krásně a já se ještě ozvu :*

Saturday 13 February 2016

NEW IN: COSMETICS&STUFF

Ahooj moji nejmilejší!

Nechci vás zase otravovat článkem o Kypru, myslím, že toho vyprávění už máte dost jak vy, tak i já (a nekecejte, že ne!) a proto jsem se rozhodla proložit to takovou oddychovou klasikou - co jsem si za poslední dobu koupila nebo spíš nekoupila, když se furt tak kasám, jak šetřím :D :D. Můžete se těšit jak na kosmetiku, tak i na další velice důležité položky. Poslední tejden jsem byla jak Matonoha ( David by teď řekl: Jako ten herec, jo?), měla jsem teploty a můj hlas odešel zase někam do paďous. V práci jsem to nedávala, vždycky v půli směny jsem celá hořela a cejtila jsem, že potřebuju akutní voraz. Manažer byl tak vstřícnej a místo nula dnů off, což fakt původně bylo v rotě...mi daroval volnej víkend, jupí jou! Takže do sebe klopím zázvorovej vývar a užívám si sladkýho nic nedělání.. :). Včera už se mi udělalo líp a tak jsem si zašla snad po třetí v životě na manikúru a rovnou i na obočí do Benefit browbaru. Jsem divná, když nechodím pravidelně na nehty, řasy, vlasy, wax, spray tan,..., ..? :D Každopádně jsem se rozhodla se sebou po sto letech něco dělat a můžu říct, že takovej beauty den mi víc než bodnul... :)). Jednou za čas to asi prostě potřebujeme každá!

A teď už se pojďme společně podívat, co jsem si za poslední týdny/dny pořídila...





Začnu teda kosmetikou. Mám svých pár milovaných produktů a u zkoušení nových se spíše zdráhám, ale čas od času to změnu prostě chce. Poslední dobou to je ale furt dokola ta samá písnička..zkusím novej kondicionér - je na prd, zkusím údajně nejlepší drogérkovej make-up - stojí za starou bellu..a tak dále :D. Takže hlásek v hlavě mi zase našeptával.. "Jani, kupuj, to co ti vyhovuje, to, co znáš.."JENŽE! V Benefitu na mě dámy vyzkoušely tenhle set na obočí a samozřejmě se mi výsledek moc líbil, takže jsem milovanému Gimme Brow pořídila parťáka.  A jsem spokojená. Pokud chcete mít obočí tzv. "On fleek", s tímhle určitě nešlápnete vedle.


Co se týče návštěvy Brow baru, tak po finálním odrazu v zrcátku jsem si v duchu řekla "Fííha". Hrozně se mi líbil tvar i barva, co mi slečna vytvořila, obočí vážně dělá hodně, nechápu, že jsem ho doteď tak podceňovala :D. No, po domácím odlíčení už to takovej zázrak nebyl, ale pořád vidím znatelnej rozdíl a rozhodně mě příště můžou očekávat znovu na té jejich Benefití židličce. Máte zkušenosti s BBB? :)



Dalším přírůstkem je tenhle bronzer/highlighter od M.A.C.u. Za týden frčíme na dovču, tak ať tam neletím jak totální ředitelka vápenky :D. Tenhle bronzer jsem viděla u Kenzy na instagramu, moc se mi líbilo jakej krásnej exotickej finish je schopnej vytvořit a hned jsem věděla, že to je prostě ON. A jo, je to on :)). Určitě ho vyzkoušejte!





Kdybych si měla vybrat jednu jedinou rtěnku, kterou budu smět používat do konce života, bude to tahle! Astor odstín 102 Sweet Camella, moje srdcovka. Jaká by byla ta vaše?


Tenhle Revlon 24h stay make-up mě strašně zklamal. Našla jsem ho na internetu mezi top make-upy z drogerie a měl vůbec jedno z nejlepších hodnocení od různých MU artistů. Jako první mě překvapilo,  že nemá dávkovač, takže se docela dost blbě nanáší. Zatím jsem ho nezkoušela nanášet štětcem, ale má fakt hutnou konzistenci, tudíž s prsty si v tomhle případě moc nevystačíte. Kryje sice docela uspokojivě, ale máte s ním takovej ten pocit masky, že kdyby někdo tlesknul, tak to z vás opadá jak omítka. A asi ta nejhorší věc, jde horko těžko odlíčit. No, známka toho, že fakt drží!



Dalším zklamáním je můj historicky úplně první produkt Lee Stafford. Váhala jsem, jestli si vzít tu novou kokosovou řadu (voní fakt bombově!!) a nebo tuhle Fix it. No vzhledem k tý slámě, co mám na hlavě padla volba na druhou možnost. Ehm..jestli jsem si myslela, že moje vlasy už horší bejt nemůžou, tak omyl! :D Takhle tvrdý vlasy jsem po ničem snad nikdy neměla...dám mu určitě druhou šanci, každopádně.. máte s L. Stafford někdo zkušenost?


Tea tree oil sprej z LUSHE, další věrnej pomocník na moji problematickou pleť.


Vanishing cream. Zázrak. Děkuju tomu, kdo ho vymyslel! Po menším přešlapu jménem Bioderma, která mi málem vypálila obličej, je tohle jako balzám..



No a přibyly mi dvoje sluneční brýle, ty se nikdy neztratí, že! :D Vrchní jsou z Alda a stříbrné z Ebay.  Když mi ty druhý přišly, zkusila jsem si je a myslela jsem, že mě klepne. Mají šíleně zatmavený skla a nebylo přes ně vidět na krok :DD. Venku se to dá, ale i tak, docela mě vypekli. Na druhou stranu nevim, co by člověk čekal za parádu, že jo :D 


No a nakonec takovej nefotogenickej kus hadru...ba ne, je to hyper super přehoz na pláž z Primarku. Určitě ho na mě brzy uvidíte :)).


Určitě mi dejte vědět, jestli vás tyhle New Iny baví, popřípadě s čím máte podobnou zkušenost..a já se co nevidět zase ozvu :)) Pusu, mějte se krásně :*

Saturday 6 February 2016

MŮJ ŽIVOT NA KYPRU (PART 2)

Je odpoledne, Iša má ještě půlnoc a já slyším klepání na dveře. Jdu otevřít a ve dveřích stojí nějakej chlap jak hora snad jen v trenkách a k uchu mi podává telefon. "Okamžitě si sbalte věci a běžte před barák"..slyším Georgův hlas. Upaluju vzbudit Išu a ta na mě kouká jak vyvoraná myš a vůbec neví, která bije. Během chvilky máme zpakováno a stojíme před bytem v tom ukrutným horku jak bezdomovci...ani jedna z nás neví, co bude dál.




Posedáváme na patníku a po nějaké době u nás zastaví auto, z nějž vystoupí nějakej neznámej maník a začne nám skládat věci do kufru. Pak se jede někam, neznámo kam. Upozorňuju, že tohle je tu naprosto běžný. Všichni jsou tu domluvený, ale ne s váma. Konečně, vypnutí motoru a my nakonec celou tuhle němou "komedii" tipujeme na další stěhování. No vida. Bydlení mi připomíná tak trochu apartmány v Chorvatsku, ale vypadá to mnohem líp, než to dosavadní. Vyjedem výtahem nahoru, chlapík nám odemkne dveře a hned zase zmizí, jak pára nad hrncem. Celej bejvák nás mile překvapí a my zjišťujeme, že krom nás to tu okupují ještě dvě holčiny ze Slovenska. Holky dělaj úplně tu samou práci, akorát v jiným baru a z jejich vyprávění si radši ani nedomejšlíme, co všechno tam vyváděj. 




Co se týče práce, tak myslím, že horší to už bejt nemůže. George si na nás vylejvá zlost, ponižuje nás a dělá si z nás, respektive hlavně ze mě, svoje osobní sluhy. Ty dvě další češky se mu vždycky vysmívaj do ksichtu a neberou ho vážně, hádaj se s ním, kdežto my radši držíme hubu a krok, protože upřímně...v tuhle chvíli si nejsem vůbec jistá, čeho všeho je takovejhle aorgantní debil schopnej. A teď něco, abyste byli trochu v obraze. Věděla jsem, že tohle dělám kvůli penězům a ne proto, abych si získala sympatie nějakýho hnusáka, nebo naopak, takže jsem se neustále přetvařovala, smála se jejich trapnejm vtípkům a snažila se bejt výřečná a strašně "svůdná" (Teď bych si za to nejradši nafackovala, protože takhle se ponižovat kvůli pár drinkům je..no řekněme směšný..) To co se ale stalo jeden večer, bylo i mě dost proti srsti a neměla jsem daleko k tomu se rozbrečet. Stojím tak vedle jednoho zákazníka, bavíme se a najednou k nám přichází George, vezme mojí ruku a začne s ní hladit toho slizkýho chlapa, se slovy, že takhle se to dělá…

Skoro každej den, když neuděláme kvanta drinků, si nás zve po jedný do svýho "officu" a tam nás kárá, jak si tohle jako představujeme a ptá se nás, jestli tady vůbec chceme pracovat. "Děláte si ze mě prdel?!! Nepřijeli jste sem na zkurvený prázdniny, jste tady kvůli práci!!" tahle věta padne snad na konci každýho večera. Po asi 5ti dnech, kdy nám nedává skoro nic, už se neudržím. "Takže z čeho tady asi tak máme žít? Potřebujeme peníze na jídlo atd.." jdu na to opatrně. " Aha, takže vy po mě chcete, abych vám kupoval i vymrdanej toaleťák nebo co?!!!!!!" dostalo se mi rázný odpovědi. Když se do toho vložila Áďa, poslal ji ven za dveře. Nevím, jestli je to vtipný, nebo spíš smutný. 


Je jedna věc, kterou bych snad ani radši neměla zmiňovat, ale teď už je to stejně fuk. Celou tu dobu jsme po Kypru jezdily STOPEM. Začlo to tím, že jsme se neměly jak dostat na pláž a pěšky to byla celkem štreka, tak jsme si prostě někoho stoply. Doteď mi zůstává rozum stát, kde se v nás našla ta troufalost a odvaha...můžem bejt rádi, že nejsme někde pod drnem :D. Vždycky jsme měly asi štígro na lidi, nebo nevím, jen jednou jsme hupsly do auta nějakýmu rusákovi a on si celou cestu s někým telefonoval a něco řešil a v půli cesty najednou vidím, jak se zámky na dveřích zaklapnou a my málem strachy nadskakujem ze sedaček, hlavně nepanikařit! Já už živě viděla, jak poputujem na trh s bílym masem. Řítil se s náma po hlavní silnici a my se modlily, aby každou chvíli správně odbočil, tedy směrem k pláži. K našemu štěstí se tak stalo a my z toho vozu kupodivu zdatně vyvázly, živý a zdravý..jen malinko podělaný, haha. Takže stopování radši nedoporučuju, šance, že na Kypru stopnete nějakýho úchyláka je asi mnohonásobně větší, než, že stopnete nějakou super ženskou..:D. To mi připomíná další věc, která nás na Kypru docela překvapila. Na ulici nepotkáte snad jedinou osobu ženského pohlaví a všude se to hemží jen bláznivejma chlapama, co na vás buď nadějně hvízdaj nebo trouběj z auta jak šílený. Jednou jsme se dokonce povalovaly na pláži a zničehonic se u mě zjevil nějakej týpek a začal mi mazat záda. WTF? :D Asi je na místě zmínit, že po absolvování tohohle crazy tripu jsem začala mít totální averzi na chlapy…


No a jestli si myslíte, že tamto stěhování bylo finální...tak ne-e :D. Po nějaké době nám G. zase oznámil, že musíme změnit byt (proč asi). To, co přišlo tentokrát nám vyrazilo dech. Je to nějakej děsivej zapadlej hostel, nejdřív nás překvapí taková mini televizka přidělaná na zdi, kde dávaj porno, ale oukej.. to vem čert, ale že tu nejde elektřina?! Když jsme vcházeli dovnitř, všimly jsme si recepce, která teda sice vypadala jak z nějakýho hororu, ale já se tam rozhodla vydat a poprosit je, ať to opravej. Nevím jestli to je na Kypru nějakej trend či co, ale opět tam seděl tlustej chlap zase JEN V TRENKÁCH, panděro mu trčelo ven, divně na mě civěl a když jsem mu vysvětlila náš problém, nic neřekl, jenom mě mlčky následoval do výtahu, kde mě pak provázel dost divnej pocit. Tak nám ten podivín nahodil pojistky a zase vzal roha. V tomhle kutlochu jsme bohužel/bohudík zůstaly až do konce :-)

Abych vám tak nějak přiblížila, co se dělo dál...ty dvě další češky utekly někam do jinýho baru, takže jsme v Supremu zbyly jen tři. Jak už jsem se zmínila na začátku, ani jedna z nás neměla zpáteční letenku, naštěstí jsme s sebou měly nějakou zálohu, která se teď hodila na to, abychom to tady mohly po těch 3 týdnech co nejdřív zabalit a vrátit se domů. Na rovinu, nebyly jsme si vůbec jistý, jestli to Georgovi řekneme, nebo ne, protože jsou dvě možnosti, buď nám nedá ani floka, když odletíme takhle předčasně, a nebo nás ani odejít nenechá. Pořád jsme čekovaly letenky a z těch cen se nám ježily vlasy..8 tisíc, 7 tisíc..jo, tak to bude ještě sranda. Neměly jsme ani páru, kde ty letenky koupíme, zda někde přímo v v agentuře (jestli tu ovšem nějaká je) nebo si zajdem do internetový kavárny a omrknem to tam. Další otázka zněla: Jak se dostaneme na letiště? George nás tam asi dobrovolně nepoveze…


No a tom, jak to všechno nakonec dopadlo se dozvíte v příští...a zároveň poslední části!:)) Je mi jasný, že z tohohle vyprávění to vypadá, že to byly nejhorší 3 tejdny v mým životě, ale ono to vlastně nakonec nebylo vůbec špatný. Poznala jsem spoustu novejch lidí, zažila jsem párty na pláži až do svítání a procestovala jsem i pár nádhernejch míst na Kypru a to nejdůležitější..ŠKOLA ŽIVOTA. Napadlo mě, že do posledního dílu zakomponuju především tu světlou stránku a zároveň udělám takové shrnutí, protože teď, po 2 letech se na to už taky dívám jinak. Hlavním účelem bude otevřít oči mladejm slečnám, které mají tzv. "itchyfeet", stejně jako kdysi já a před očima mají ten úžasný život u moře... :). Mějte se krásně a pokud by vás ohledně Kypru cokoliv zajímalo, napište mi to do komentářů, moc ráda vám odpovím! Pusu :*