WHITE CULOTTES

Tak jak se máte? Snad bezvadně, nebo alespoň líp než momentálně moje osoba, která se momentálně nachází ve stavu naprostý fyzický a psychický vyčerpanosti...a ještě vám píše článek, takže toho si

 sakra važte, joo?! Ne vážně. Poslední dobou si zase tak trochu myslím, že moje tělo funguje na tužkový baterky, který se po pár hodinách používání přístroje daj z fleku vyměnit. On asi fakt nebyl úplně dobrej nápad vstávat nechtěně v 7 hodin ráno, jít vesele psát článek do kavárny, z kavárny rovnou do fitka a z něj se po vyčerpávajících 5ti kiláčkách na páse sotva doplazit domů. A v 9 večer, tradá, hola hola noční volá! V práci jsem v ten den prožila asi svoji nejhorší směnu, byla jsem vedoucí a psychicky jsem to nezvládla a něco uvnitř mě úplně selhalo, já jsem selhala... a nebyl to zrovna fajn pocit, to vám teda řeknu. Na druhou stranu, nebejt těhle špatnejch situací, nikdy bychom nezjistili, jestli jdeme tím správným směrem...jestli se na danou věc povahově hodíme a nebo ne.  Až teď jsem si konečně stoprocentně jistá, že bych měla zůstat u těch kreativních a tvůrčích věcí a ty manažerský a vůdčí přenechat ostatním. Stejně je k pozastavení, jak se všechno mění a vyvíjí, jak si jeden kdysi myslel, že ve světě na něj všude vřele čekaj a přitom ve skutečnosti je pak taakhle maličkej.  Né, nebuď tak negativní Jani! Jasný, že jednou vykopeš tu díru do světa. No, takže po mým nervovým zhroucení jsem dostala  od Davida nakázáno o volnu taky odpočívat a ne furt někde trajdat a něco dělat. Tak teda slibuju! Já nevím jak to máte vy, ale mně je vždycky hrozně líto ty jediný dva dny volna v tejdnu nějak promarnit lenošením, a tak snažím se vždycky udělat maximum věcí a furt mi přijde, jak kdybych něco nestíhala a něco mi utíkalo. A ono mi vlastně nemá co utýct... :D

Ale abych nebyla jenom pesimistická, protože takovou náladu na svoje čtenáře přenášet nechci, a nebudu tak i pár slov k outfitu. Culottes. Kalhoty, který asi buď chápete a nebo nechápete. Já patřím do tý první skupiny, přijdou mi stylový, slušivý a k mýmu překvapení je tady v Londýně vídávám víceméně jen na japonkách a číňankách,  díky nimž mi tenhle trend tolik uvízl v paměti. V Zaře jsem si nakonec vybrala tyhle bílýa můžu říct, že to je jeden z nejlepších kousků, co mi za poslední dobu přistál ve skříni.  Materiál je úžasnej, střih je super...fakt z nich mám neskutečnou radost. Přímo k nim jsem ulovila jeden takovej letní "off-shoulders" top, ale outfit s ním až příště :)))).  Co na outfit říkáte? A culottes - ano/ne? Případně v jaké kombinaci je nosíte nejradši? Budu se moc těšit na Vaše reakce a pošlete mi  teď zase vy trochu tý pozitivní energie, bude se mi teď vážně hodit! Pusu <3 

 Jinak, takhle vypadaj moje vlasy po 3 měsících keratinu, volný uschnutí po umytí.. Chystám se jít pravděpodobně brzy zas..a určitě o všem pak sepíšu jeden velkej článek!:)

Zajímavosti a postřehy z každodenního života v UK #5

Přemýšlela jsem, jestli po dlouhé době nenapsat místo obvyklých zamyšleních a vyprávěních zase nějaký diary článek s kupou fotek, jenže víte co? Ono se toho poslední dobou zas tolik zajímavýho neděje. Navíc diary články jsou jedny z nejméně oblíbených a naopak články o životě v Anglii a různejch zajímavostech obsazují první příčky.. :D Ale tak tedy alespoň ve zkratce, abyste přece jen byli maličko v obraze. V casinu mám novýho parťáka a teď se podržte…kámošku, kterou znám už od střední. Občas jsem se tu o ní zmiňovala, scházely jsme se na kafíčka a procházky a dělaly jsme si ten Londýn zase o něco hezčím. A když se u nás objevilo volný místo, hecla jsem jí ať to zkusí. No a zkoušela to tak dlouho, dokud jí nepozvaly na pohovor, kde byla úspěšná :)). Sice neděláme úplně spolu, ona má na starost jinou sekci, ale včera na její první směně jsme spolu byly. Taky máte ten názor, že nic ve vašem životě se neděje jen tak náhodou? Podle mě je hrozně zajímavý, když se nad tím člověk zamyslí…no schválně to teď zkuste. Ale teď už zpátky k Londýnu…dokud tu ještě jsem, hehe. Myslím, že dát dohromady něco vyloženě zajímavýho a nevšedního, po 9ti měsících žití tady, už nebude taková brnkačka…ale pokusím se!

• Je jedna věc, která mě i po takový době pořád udivuje a to, kolik lidí se tu zajímá o bezdomovce, povídá si s nima a tak každej třetí člověk jim něco přihodí. Na jednu stranu je to hrozně hezký, když vidíte, jak jim někdo koupí sendvič, hladí jim psa..zajímá se o jejich příběh. Na druhou stranu si říkám, že častokrát si za to ty lidi můžou sami a taky mi přijde dost hrozný, když někdo předstírá, že nemá nohy, nebo je nějak jinak handicapovanej, jen aby vzbudil v lidech lítost. Každopádně tohle jsem v čr nikdy neviděla, i když nevím jak je na tom třeba Praha.. 

• Nevím, jestli to víte, ale skoro všechny muzea a galerie jsou v Anglii zdarma a je jich tu nespočet. Nedávno jsme byli s Davidem v přírodovědným muzeu v Kensingtonu a ani jsme ho neprošli celý, takže až zase příště bude počasí pod psa, plán je jasnej! Jen teda já musím mít na muzea náladu, jinak to se mnou stojí za prd.. :D

Teď trochu odbočím, ale -pokud jste čekali tématické fotky, tak smůůla!:D Strašně dlouho jsem totiž nebyla fotit jen tak dění v Londýně, takže přikládám alespoň fotky s touhle nádhernou kytkou, kterou jsem dostala od D. k svátku :))).   Co na fotky říkáte?

• Jedna z položek na našem Londýnském bucket listu byla půjčit si Santander kola a projet to tu křížem krážem. Pokud nevíte o co jde, tak se jedná o takový červený kola, který jsou po celým Londýně všem k dispozici na vypůjčení. Co je na tom to lákávý, že vás půjčení vyjde na 2 libry, pokud kolo vždycky do 30 min. vrátíte do “docku”. To zní skvěle, ne? Stáhli jsme si dokonce i aplikaci s mapkou, abychom věděli přesnou polohu všech docků, v automatu jsme kreditkou zaplatili 4 libry za dvě kola, vyjel nám lísteček s kódem a ten jsme pak naťukali na klávesnici vedle kola. Kámen úrazu nastal hned při prvním vracení, kdy jsme zastrčili kolo do docku a naťukali znova kód a ono nic. Zrada. Po chvíli bádání a nadávání, jak je to pitomý, jsme se zeptali pána, co tam nejdřív vrátil kolo, seděl chvíli na patníku a pak si v klídku vyndal nový. Ono se totiž nikde nedočtete, že po vrácení musíte vždycky 5 min počkat, dát tam zase kreditku (nic vám to nenaúčtuje) a vyjede vám novej kód. No a takhle vás to vyjde na 2 £, pokud to stihnete pokaždý do půl hoďky vrátit, za mě super!:)). 

• Víte co tu mám docela ráda? Tu anglánskou otevřenost a bezprostřednost. A tady se mi potvrdilo, že ne každej kdo se s váma začne jen tak bavit, musí bejt nutně úchyl nebo pojašenej exhibicionista. Jdete si tak po ulici, s foťákem na krku..a najednou vás zastaví květinář z vašeho oblíbenýho květinářství a ukazuje vám, odkud pořídit ty nejlepší fotky zapadajícího slunce. Puget tulipánů jsem sice jako pozornost nedostala, ale bylo to i tak milý. Minule jsem zase seděla ve fitku v sauně a úplnou náhodou se tam se mnou začal bavit nějakej Australan, kterej mi chtěl dohodit práci v Perthu, že prý má kontakty. Asi si říkáte, že to tutově musel bejt nějakej úchyl, ale kupodivu to byl jen docela obyčejnej zcestovalej člověk. Dozvěděla jsem se od něj užitečný rady a utvrdil mě v tom, že země klokanů prostě jo a jo a joo. A určitě to bylo nějaký znamení, na to vezmu jed! :D

• “Hele, tady v tom Londýně jsou všichni takový gluten free a sojový a tak viď?” tak přesně tohle byla reakce jedné kamrádky, když jsem si v Pretu objednávala sojový lattéčko.. :D. A ono na tom asi fakt něco bude. Nevím, zda to je dobou, nebo jen Londýnem, ale fakt je všude přesojováno, přeglutenfreenováno a tak dále. A co je horší, že to pohltilo i mě. Sojový a kokosový mlíka mi prostě chutnaj nějak víc, než to normální…a co se “superfoods” týče, tak upřímně, kdo nemá rád ten pocit, že jí něco extrémně výživnýho, zdravýho a vzácnýho.  A s myšlenkou, že při pravidelné konzumaci si prodlouží život o desítky let, haha. Nedávno jsem ale četla, že to všechno je samozřejmě jen marketingovej tah a že místo nějakýho Acai můžete jíst dál v klidu třeba obyčejný jabka a vyjde to prašť jak bouchni. Já tyhle věci mám každopádně ráda a poslední dobou utrácím mnohem radši za jídlo, než za oblečení… :D Jak to máte vy?

Doufám, že se vám článek líbil a určitě mi dejte vědět, co v který zemi překvapuje vás, ať už mile či nemile :). Pusu!

CHEAT DAY

Ahooj!

Tak jak se takhle při pondělku máte moji milí? Doufám, že bezvadně.. :) Pondělí je pro většinu start do nového týdne, dohánění restů, práce, učení a tak dále...pro mě je to naopak znamení, že hážu nohy nahoru, občas jen tak prokrastinuju...ale po většinou už dopředu plánuju, jak svůj dayoff využiju, abych nepromarnila ani minutku. Dnešní den volna byl o to víc speciální..a víte proč? Protože mám CHEAT DAY! V pořadí už druhej...a neumíte si představit, jak moc jsem se na něj klepala. Tím bych se teda chtěla dostat k tématu já a stravování, co jím..co nejím a proč a jak často mlsám. Můj jídelníček za poslední měsíc prošel razantní změnou a já vám hned povím proč. Uplynulo 5 měsíců, od doby, co jsem začla pravidelně chodit do fitka, jídelníček jsem mezitím neřešila vůbec, jedla jsem sice poměrně zdravě, to jako jo, ale tláskání se sladkostma bylo takřka na denním pořádku. A pak to přišlo, najednou jsem se dostala do fáze, kdy už měly přicházet alespoň náznaky tý mojí vysněný postavy...a oni prostě ne a ne přijít. Začínala jsem bejt ze sebe zklamaná a zároveň děsně naštvaná na sebe samou, že dřu jak kůň, ale neposouvám se nikam. Bylo mi jasný, kde je zakopanej pes. Že jakmile nezměním stravu, tak se s nějakejma abs můžu rozloučit. Přesně před měsícem jsem se do toho teda obula a nastolila si režim,  ovšem nepředstavujte si žádnou dietu, žádný hladovění nebo nějaký smoothie detoxy, ale prostě jen správnej poměr základních živin jako jsou tuky, bílkoviny, sacharidy a vláknina.. :)  Zní to jednodušše, co? Ve skutečnosti je to ale docela náročný jak časově, tak psychicky. Furt musíte řešit, co si vezmete s sebou do práce, jídlo musíte plánovat...a abych byla upřímná, je to náročný i finančně. Tohle je ale jedna z těch věcí, za který mi není líto ty peníze utratit, protože jde o zdraví a o to, cejtit se skvěle a fit.

Nejsem žádným odborníkem přes stravu a tak bych se o tom ani nijak dál nerozepisovala, kdyby vás to ale přece jenom zajímalo, můžu udělat speciálně článek jen o jídle, tipy na snídaně, obědy...a tak celkově o tom, jak se naučit jíst zdravě, aby vám to chutnalo. Co se cheatdayů týče, nebyla jsem si úplně jistá, jak s ním naložit - teda naložit s hromadou sladkostí pro mě neni žádnej problém, to vůbec ne. Ale spíš v tom mít systém a tak jsem zjišťovala a bádala, co je lepší, jestli si udělat jeden celej "prasečí den" jednou za 2-3 tejdny a nebo si jednou tejdně dát něco menšího na zub. Každýmu vyhovuje něco jinýho a asi si tohle každej individálně musí nastavit sám, jak se na to on sám cejtí a co pro něj bude fungovat. Já jsem zvolila variantu jeden větší cheatday jednou za 14 dnů a zatím se držím zuby nehty a jsem na sebe fakt pyšná! Ono to totiž fakt jde. Někdy líp, někdy hůř...někdy moje psychika nezvládá a speciálně když přede mnou David ukusuje plněnou koblihu, div mu neteče čokoláda od pusy. Myslela jsem si, že já to nikdy nedokážu, že bez sladkýho prostě žít nemůžu a smířila jsem se s tím. Teď vím, že to byla chyba, že když něco chceme, dokážeme zázraky. A je to jen o psychice a o tom říct tomu neposlušnýmu hlásku tam vzadu v naší hlavě  -"NE". Můj minulej cheat day byl katastrofa, měla jsem jak se říká "velký voči" a udělalo se mi šoufl po dvou dortech a bylo vymalováno. Taky jsem se cejtila hrozně špatně a provinile, jak jsem byla zvyklá tyhle věci nejíst a něco ve mně se pořád maličko bránilo a neměla jsem z toho ve finále ten správnej požitek. Má to někdo z vás stejně?! 

Dneska jsem si ale řekla že si to zasloužím a užiju se vším všudy, zabrousily jsme teda s kámoškou do Topshopu (jo vážně do toho Topshopu s oblečením) na nejlepší frozen yoghurt , tentokrát s příchutí salted caramel. Bylo to docela vtipný se prodírat mezi hromadou nakupujících slečen k vyhazovači, abychom se ho s tou jistou jiskrou v očích zeptaly, kde že je ten bezvadnej Frozen Yoghurt, že ho nemůžem najít... :D. Někdo holt chodí do Topshopu nakupovat a pak je ta druhá polovina, co tam chodí zásadně na zmrzku. Naše cesta pokračovala do mnou (a nejen mnou) milovanýho Camden townu, kde jsme klasicky nevěděly, co ochutnat dřív. Nakonec zvítězila mexická kuchyně, přičemž já to završila ještě dezertem - naprosto famózníma palačinkama s nutellou a jahodama, oh lalaa. 

Pro jistotu jsem si ještě cestou od metra skočila do Gails pro svůj oblíbenej cheesecake, kdyby náhodou při psaní článku přišla chuť, znáte to. A zejtra už zase režim jak se patří! Občas je to boj, boj s myslí a vůlí, ale když to přelstíte, máte vyhráno. A věřtě mi, že pokud to vydrží takovejhle cukromil, jako jsem já, tak už to pak vydrží každej. Zkuste si nejdřív kratší intervaly, třeba jen týden bez cukru a uvidíte, že pokud to vydržíte, 14 dnů dáte jak prd. Jde jen o to, nastavit si tam vzadu v hlavě pomyslnou závoru, kterou když dáte nahoru...zklamete tím jen sami sebe. A že tohle zklamání je jedno z nejhorších. Nikdo z nás totiž nemá rád vlastní selhání. Měli bychom to dělat pro sebe a to mi připomíná jeden citát : "What you eat in private, you wear in public". A je to tak. Takže pevný nervy všem, co bojujou se svýma chutěma a sami se sebou...je to boj, kterej se vyplatí a odměnou vám bude vyrýsovaná postava, sixpack, krásnej pas..prostě cokoliv, o čem sníte. Nejdůležitější je vytrvat, protože ty výsledky se nedostavěj hned a určitě každej známe to věčný študování se před zrcadlem po tejdnu v rýsovací dietě. Pro mě je mý tělo stále jeden velkej otazník a připadá mi, že si občas dělá co chce, nehledě na to, co jím a nebo nejím. Jde jen o to, najít pro sebe tu správnou cestu a postupně se dopracovat tam, kam potřebujeme...věřím, že jednou se tam dopracuju i já, stejně tak i vy, jen to chce čas...hodně času. Mějte se nádherně a budu hrozně moc ráda za každičkej komentář s vašima zkušenostma ohledně stravování, cheatdayů, bojů s vůlí..a tak dále... :)).  Pusu!

Jestli na sobě momentálně něco miluju, tak jsou to moje pracky a záda, tam už jde tak trochu něco málo vidět :)). Ovšem břicho stále pokulhává...a zajímalo by mě, jestli s ním někdy budu spokojená!:D

Achjo, já vás tady motivuju a pak sem stejně plácnu fotku čízkejku, jsem to ale rebel.. :D 

Jeden den fitness trenérkou, druhý spisovatelkou

Víte, co? Hrozně ráda bych se v životě někdy naklonovala. Kdyby to šlo. Jednu z nás bych poslala zpátky do Čech na vejšku, druhá by odletěla do Austrálie studovat business college a u toho by založila svou vlastní značku. Třetí by pravděpodobně zůstala v Londýně, udělala si kurz fitness trenérky a věnovala by se módě a blogování. Kdybych měla možnost se naklonovat víc jak třikrát, čímž bych samozřejmě nepohrdla, další z nás by si v mžiku sbalila ruksak, do něj jen pár základních věcí + Davida, s kterým by se pak společně vydali dobrovolničit do světa. Starat se lidem o resorty, vyučovat děti v Africe, vařit pro surfaře, kteří by nás na oplátku na Kostarice při západu slunce učili surfovat...a nebo pomáhat v Keni se zvířaty, kdo ví. Tak proč to sakra nejde?! Čím déle jsem tady v Londýně, tím víc si uvědomuju, že tak nějak proplouvám životem a nemám žádnej konkrétní plán do budoucna. Nějakej směr, nějakou cestu, o který bych mohla říct "Jo, to je ono, tohle chci sakra dělat celej život!". A nebo spíš takhle. Já těch směrů mám hned několik! A měněj se s mým věkem, pohledem na svět, s okolnostma...s mojí náladou, nadšením a zapálením, měněj se pořád.

Lidi kolem mě zakládaj rodiny, kupujou domy, byty...budujou si kariéru a pak jsou tu další, kterejm už když bylo 15, věděli, že se stanou doktory, právníky, hasiči, návrhářkami. Já když byla ještě malý škvrně, padaly takový ty klasiky typu: letuška, modelka, módní návrhařka a samozřejmě nechyběla ani princezna, nejlíp nejkrásnější na světě. Doteď si pamatuju, jak jsem strašně ráda kreslila a postupně se tahle moje záliba přeměnila do návrhů oblečení a to mě děsně chytlo. I když byste v mejch profi náčrtech pravděpodobně nerozeznaly, že to, co má ten panáček na nohách nejsou humpolácký holiny, ale kozačky na podpatku, já se v tom našla. A sama nevím, proč jsem se tímhle směrem vlastně nevydala. Móda mě bavila odjakživa a fakt jsem se o ní zajímala a zajímám doteď. Jenže na zakládce mi pak zjistili skrytej talent na jazyky a zároveň taky přišli na to, že moje buňky na matematiku a logický myšlení se někam jaksi při výrobě zatoulali.

Jazyky mi šly, k cestování mě to táhlo taky, takže studování Cestovního ruchu a ekonomiky se jevilo jako skvělej nápad. Tehdá. Ta škola mě fakt bavila, o tom žádná, zeměpis a cesťák, to bylo prostě moje...k tomu mi přibyl dokonce už 3. jazyk - španělština, certifikát FCE, maturitní zkouška z průvodcování a jako taková třešnička na dortu, roční pomaturitní studium ájiny. A pak to přišlo. Sedět v kanclu, pracovat v cestovce...průvodcovat na hradech? Já chci do světa!! Připadala jsem si jak utržená ze řetězu, holka s cestovatelskou vášní, co si přeje objevit svět...okusit to, co je tam venku..to nekonečno možností. S kámoškou z kurzu jsme začly spřádat plány a totálně jsme se nadchly pro studium v Dánsku. Hlavní roli v tomhle plánu hrály peníze a to, že na tu školu brali tak jednoho studenta ze 100. Z toho teda sešlo. Plán č. 2 jsem nastolila hned o pár měsíců později a kupodivu reakce ani po předešlým Dánsku nebyly nijak veselý - chtěla jsem se totiž přestěhovat na Kypr. O mém "dobrodružství" si můžete přečíst TADY a TADY . Tím bych tuhle část asi utnula..aneb kdo neměl crazy mládí, že jo. Nakonec mě ale vzali na vejšku a tím jsem asi nechtěla ani tak splnit sen sobě, jako spíš ostatním. Důkazem je to, že po půl roce jsem se na ní vykašlala a odstěhovala se do Anglie, odkud si pro mě přijel i můj princ. Takže teď jsem v Londýně a denodenně bádám nad tím svým jediným posláním...marně. Já bych totiž chtěla dělat asi tak úplně všechno. Je to možný?

Má to někdo z vás taky tak, nebo jste si už dlouho jistý, tím co chcete dělat? Já třeba toužím po tom napsat knihu (dokonce už vím o čem by byla, chacha), chci se věnovat psaní, blogu, chci studovat, chci bydlet v Austrálii a mít svou vlastní kolekci, chci si udělat fitness kurz a pomáhat lidem plnit si sny, chci cestovat...kristepane, je toho tolik! A zároveň jako takovej paradox všeho mě fascinujou lidi, co se na všechno vybodli a s batohem už několik let cestoujou kolem světa. A teď babo raď! Vážně obdivuju lidi, co mají ve svým životě jasno a jdou si tvrdě za něčím. Na druhou stranu vám povím, že tohle je taky docela sranda, takhle totiž nevíte, co bude za pár měsíců...natož let. Navíc rozvíjíte svoji fantazii, jste kreativní, neustále vymejšlíte nový a nový plány a těšíte se, co z toho vyjde. A nebo ve většině případech spíš nevyjde, hehe. A překvapujete nejen sami sebe, ale i svoji stáletajnědoufající rodinu, která vás zasypává otázkama o plánech do budoucna. A o tom ten živote přece je! Ale abych tu nedělala jen ramena, nebojte, taky mám sem tam vážný deprese ze svojí budoucnosti, z toho, co ze mě jednou bude a že vlastně nic speciálního neumím a říkám si, že jsem určitě jediná, co takhle tápe. Snad nejsem. Ale víte co? Těch doktorů, právníků, žurnalistů, fotografů a spisovatelů je už nespočet a svět taky potřebuje nás všestranný. Jinak by to totiž byla nuda.... 

Budu hrozně ráda, pokud mi do komentářů napíšete, jak jste na tom vy a vaše budoucnost, jestli máte jasno a nebo jestli jste na tom stejně jako já, v což tak nějak trošku tajně doufám! :)) Co si budem povídat, je to fajn pocit potkat i takhle online lidi, co jsou na tom stejně, přemejšlej stejně...dodává to člověku pocit, že všechno je možný a nic není ojedinělý. Mějte se krásně, pusu! <3

ŽIVOT V ZAHRANIČÍ: JAK PŘEDEJÍT DEPRESÍM A TOUZE VRÁTIT SE DOMŮ

Všechny vás zase zdravím!

Doufám, že u vás v ČR je poněkud letněji, než v Londýně, tady je totiž aprílové počasí stále v plném proudu...teda povím vám, není nad to, přijít úplně grogy večer z toho blázince, nahodit tepláky, stáhnout si vlasy, udělat si ovesnou kaši s malinama k večeři (ráno jsem ji nestihla a těšila se tak na ni celej den - závislák) a vědět, že vás čekají dva sladký dny volna. Na to, že byla předevčírem neděle, bylo v casinu až abnormálně narváno a já to pěkně schytala, padlo na mě totiž vedení směny. Nakonec jsem si ale řekla, že to prostě zvládnu, vzala jsem to jako výzvu a taky že jo, zvládla jsem to! Nejlepší stejně je, když 3 hodiny zadržujete čůrání, 6 hodin vám ukrutně kručí v břiše, lítáte všude takovou rychlostí, že se skoro potkáváte...a v tom k vám přijde manažer se slovy "It's not busy.." :D Tohle jsou přesně ty situace, kdy si připadáte jako budižkničemové, začne vás štvát kde co a sami sebe se pak ptáte, co tady vlastně děláte. A v zahraničí je to o to horší. Může se stát, že po vší té zaslepenosti krásou nového a neznámého, přijdou dny, kdy začnete nenávidět svoji práci, začne vám chybět rodinné zázemí a starý dobří kamarádi tak, jako nikdy a vy začnete přemýšlet nad životem a nad tím, jestli ten váš má momentálně vůbec nějaký smysl. Pracovní život na stupnici 10 a ten sociální na nule. Všechno se bude zdát stereotypní, ponuré...a i to místo, o kterém jste dřív tolik snili začne postrádat takovou tu jiskru. Že jste se už v takové situaci někdy ocitli? Já taky...a mockrát. Podle mě o tom ale většina lidí spíš nemluví...nebo se mluvit o tom špatném bojí. Nikdo z nás asi nechce slyšet "No vidíš, my ti říkali, žes měla bejt radši doma a studovat"....nebo: "No to je jasný, já to říkal, že to tam nebude zase tak růžový." V dnešní době, kdy se roztrhl s cestovatelskými blogy a instagramy pytel, na nás všude vykukují převážně ty sluníčkové příspěvky o tom, jak je život v zahraničí fajn a jak je život u moře hotový sen, protože přece třičtvrtě času trávíte opalováním se, surfováním a zbytek času se věnujete třeba blogu a podnikání. Ale to, jak se tam ta daná osoba někdy opravdu cítí, to už nikdo neví. Teď je ale otázkou, jak těmhle ne moc veselým stavům předejít? Mám pro vás pár osvědčených rad a tipů, které se snažíme s Davidem dodržovat, a které alespoň mě často pomáhají... :)

1) Uvědomte si, proč jste do zahraničí vlastně odjeli a proč to byl váš sen

Lidé mají občas tendenci zapomínat, proč vlastně začali a že to, co kdysi bylo něčím velkým a nedosažitelným, teď mají přímo u nosu. Ano, dělám to i já. Častokrát si už ani neuvědomujeme, že jsme TADY, že jsme to dokázali, že TOHLE je ta položka z bucket-listu, pro kterou jsme obětovali spoustu věcí. Já si třeba vždycky představuju, jak bych reagovala, kdyby mi někdo před deseti lety řekl "Hele Jani, jednou budeš bydlet v Londýně, budeš obsluhovat v casinu, který má hlavní pobočku v Las Vegas a bydlet budeš 20 minut od London Eye". Asi bych zešílela. Takovýhle scénaře si snažím občas přehrávat. Bylo vašim cílem zlepšit si angličtinu? Tak hlavně komunikujte! Přijeli jste si vydělat peníze? Šetřete! Jednou vám to vaše silná vůle vrátí. Ať už jsme se rozhodli žít v zahraničí z jakýhokoliv důvodu, nezapomínejme na něj!;)

2) Peníze jako hnací motor...a ten kdo šetří, má za tři.

Ať už děláte sebehorší práci - servírku, barmanku, pracujete na skladě nebo děláte nějakou sezónní brigádu, v té nejhorší situaci je super zaměřit se na to, kolik v přepočtu vlastně měsíčně vyděláváte a zeptat se sami sebe, zda by jste v ČR mohli mít přibližně stejné peníze a za co. Samozřejmě, že peníze nejsou všechno, s tím se ztotožňuju a není nad to, mít práci, která člověka naplňuje a baví, i když třeba není až tak dobře ohodnocená. Co tím chci ale říct, že pro člověka, co si přijel do zahraničí vydělat, je tohle častokrát ten hnací motor a pouhá myšlenka na to, že vám vlastně měsíčně na kontě přistává víc, než kdejakýmu českýmu ředitelovi firmy... jó, to se hned pracuje líp a s úsměvem. A pokud navíc pracujete v pohostinství, dýška tvoří velkou část výplaty. No a to už se i přes místní vysoké ceny a nároky na bydlení, dá celkem slušně ušetřit - potvrzuji z vlastních zkušeností :)). Ať už na byt, školu, cestu kolem světa, podnikání, nebo prostě jen na lepší časy...je to jen a jen na vás, ale není na škodu stanovit si cíl.

3)  Fabriky plné lidí z vašeho okolí jako odstrašující případ..

Pokaždý, když na mě jdou ty moje nálady, co se týče práce, David mi opakuje "Vzpomeň si na lidi, který znáš, na ty, co brzo ráno vstávaj, aby si odmakali šichtu ve fabrice u pásu, za minimální mzdu...pořád je někdo, kdo je na tom hůř". A má pravdu. Já tady občas fňukám, ale co teprv lidi, co dělaj práci, která je nebaví a ještě jsou za ní mizerně placený...

4) Poznávejte nové lidi, bavte se, ale buďte to vy, kdo udělá první krok!

Nejvíc mě vždycky pobaví takové ty typické řeči, že v zahraničí poznáte přátelé na celý život, nejlépe ze všech koutů světa, div nebudete vědět, s kým se sejít na kafe dřív. Nebo že vás lidé budou zvát na tolik večírků, že nebudete vědět, kde se dřív ukázat. Já zastávám názor, že pro to člověk musí něco udělat, protože v zahraničí je taková socializace asi tak bambilionkrát těžší. Rozhodně to tu nefunguje tak, že ta kopa super přátel vám spadne jen tak zničehonic do klína. Život tady mě naučil, že se rozhodně nevyplatí čekat, až se vám dotyčný někdy sám ozve, nebo vám dá vědět, nejlepší je situaci převzít do vlastních rukou, vybrat místo na kafe, čas a oznámit to jako hotovou věc. Pozvěte někoho jen tak na oběd, připojte se do FB skupin (super třeba pro au-pairky), vyražte s lidma z práce po směně na drink, nebo pokud se váš známý zrovna náhodou chystá do země, kde se nacházíte, udělejte si na něj čas, ať to stojí, co to stojí! Mně to třeba včera stálo sice jen 5 hodin spánku a kruhy pod očima, ale to kafe s kamarádkou, kterou jsem neviděla asi 3 roky, to za to prostě stálo!!!!:)))

5)  Věnujte se sami sobě, protože na to máte tolik času, jako nikdy

Tohle je jedna z těch největších výhod, člověk má tady kvanta času na to, aby na sobě zapracoval, aby se stal lepším člověkem a aby se v určitých směrech zdokonalil. Věnujte se aktivitám, kterým jste se vždycky chtěli věnovat, ale nebyl na ně čas, čtěte knížky, učte se třeba další jazyk, cvičte jógu, foťte, tvořte, kreslete, navštěvujte různé kurzy, zkrátka rozvíjejte vaši osobnost všemi směry. Teď je na to ten nejlepší čas. O to víc, pokud tu nemáte ani partnera..

6) Najděte si koníček, kterým budete žít a na stýskání vám tak nezbyde čas

Tak takhle to mám momentálně s fitkem. Od té doby, co bydlíme v Londýně, je pro mě fitko druhým domovem a když mi je na nic, postaví mě zaručeně na nohy. Jo! A pokud by se stalo, že lenost a kupa jídla s filmem budou silnější, tak jedna zaručená rada. Plaťte si fitko měsíčně debitem....a to si pak sakra rozmyslíte, jestli těch 50 liber měsíčně necháte propadnout, nebo ne! :D

7) Naučte se vařit, péct - zdravě a s láskou

Vaření a pečení miluju, takže pro mě to je zároveň i koníček, ale taky jsem se k tomu musela nějakým způsobem prokousat. Začalo to úplně easy jídlama jako jsou zapečený těstoviny, ryby, nebo brownies...a postupem času mi docházelo, že mám vlastně docela dost času, naučit se tu pořádně a dobře vařit a ten volnej čas nějak rozumně využít. Londýnu navíc tleskám za absolutně bezvadnej výběr surovin, díky kterýmu jsem tak nějak přesedlala na kvalitnější potraviny a celkově mě to stravování teď baví mnohem, mnohem víc.. :)) Jídlu zdar!

8) Dopisujte si s rodinou, rozesílejte přáníčka a skypujte o sto šest

Předevčírem jsem se chystala do práce, vylítla jsem z bytu, ale cosi bílého u dveří mě zastavilo. Ležel tam totiž dopis...na moje jméno. Už podle písma jsem tušila, že bude od našich a bylo to asi to nejkrásnější překvapení za poslední dobu. Za chůze jsem pak nedočkavě trhala obálku, smála jsem se od ucha k uchu a byla jsem šťastná jak ta blecha. Říkala jsem si, že tohle jsou přesně ty maličkosti, který dělaj náš život životem, dělají ho hezčím...a díky nim si připadáme na tom světě důležitý a milovaný...

9) Cesta je cíl...a proto plánujte dál a těšte se

Vidím kolem sebe poslední dobou spoustu lidí, kteří se někam odstěhovali a po nějaké době, kdy to třeba nebylo úplně tak, jak si to malovali, zase vyrazili zkusit život jinde. Já jsem rozhodně pro! Proč zůstavat navěky tam, kde se necítíte úplní a svoji, když na světě je tolik nádherných míst, které vám můžou změnit život od základů. A stejně, na všem je vždycky nejlepší právě to plánování! A mám pro vás jeden super tip. David se jednoho večera fakticky činil a mě doma na zdi čekalo takový mini-překvapení v podobě plátna s nakreslenou mapou Austrálie. Společně jsme tam vytvořili a dokreslili naše plány, sny...a zároveň všechny kroky, co jsme už podnikli nebo podniknout teprve musíme. Vytvořte si taky takovouhle svojí plánovací mapku a věřte, že s každým pohledem na ni si budete připadat zase o krok blíž...

10) Žijete sen tolika lidí, tak si to sakra užívejte!

Tohle berte trošku s nadhledem jooo!:)))) Ale na druhou, je to tak. Já si tady někdy stěžuju, celej Londýn proklínám, vadí mi na něm už spousta věcí a přitom kolik lidí právě o něm sní. Vraťte se v myšlenkách na začátek vašeho dobrodružství a oprašte si ten báječnej pocit, kdy bylo všechno čerstvý, nový a nepoznaný...a duhový. Jednou jste to milovali, tak proč to nemilovat zas a znova. Ne nadarmo se říká, že stará láska nerezaví.. haha :)


Já doufám, že se vám článek líbil a že vám, co máme ten život v zahraničí společnej, třeba i pomohl. Dejte mi určitě vědět, jaké zaručené věci dodávájí sílu a motivaci vám a co vás někdy zadrželo od toho, vrátit se zpátky domů. Budu se moc těšit, pusu! <3

London tips: nákupy

Ahooj moji nejmilejší,

tenhle článek vzniká za úplně mimořádnejch podmínek. Je jedna odpoledne, venku svítí sluníčko a zároveň pofukuje tak příjemně letní vánek, Queenspark ale zeje prázdnotou. Na dnešek jsem se až abnormálně těšila, čekal mě totiž den volna a zároveň můj historicky první Cheat day po 14 ti dnech striktního dodržování stravy. Nejdřív jsem v záchvatu plánovala jít do Sainsbury a nakoupit si veškerý junk food, který jsem si za tu dobu odpírala, to jsem pak ale v normálním stavu zase zavrhla a rozhodla jsem se si to udělat hezký, ale střídmý. Riskovat, že celý 2 dny off pak budu skuhrat s bolestí břicha v posteli raději nebudu. Nohy mě hned po probuzení zavedly do tý nejlepší kavárny pod sluncem, kde právě posedávám, v zádech sluneční paprsky a před sebou takovou tu typickou blogerskou kompozici, hodnou zdokumentování. Ledová káva, malinovo - borůvkový cheesecake, brownie a Macbook. Jsem v nebi, vážení! A taky mi právě bylo svěřeno do péče dítě, jehož maminka si odskočila na záchod.. :D Asi teda nevypadám úplně nedůvěryhodně, to potěší, haha. To by bylo něco na úvod a teď už mám pro vás první “London tips” , kde vám prozradím, co v metropoli kde sehnat a za kolik, tipy na mé oblíbené obchody a taky, jaká je nejlepší doba vyrazit na shopping spree. 

1. River Island - peněženky, kabelky, boty

Tak tady myslím, že asi není ani co dodávat, tenhle obchod asi většina z vás zná a určitě ho zbožňujete stejně tak jako já. Cenově se pohybuje asi někde jako Zara a vejš , ovšem ty ceny i docela chápu, platíte tu za opravdu kvalitní materiály :)). Kor teď na jaře se to tu hemží naprosto nádhernými střihy a barvami. A ty boty!! Ráj. Pokud vychytáte slevy, tak tu seženete dokonalý botky za pakatel. Po asi 5 letech mi nedávno dosloužila peněženka (už jsem se domnívala, že je nesmrtelná), takže jsem čelila vybírání nějaké neutrální, která mě neomrzí a hlavně vydrží. Skončila jsem klasicky v RI a bylo opravdu z čeho vybírat. Tak nádherný peněženky jsem zatím nikde neviděla! No a ulovila jsem nakonec tuhle krásku…

2. Urban Outfiters - spodní prádlo, nevšední a zajímavé kousky + designérské kolekce

Tohle je přesně jeden z těch obchodů, kam když vlezete, nevíte na co koukat dřív a u všeho “acháte” a “jucháte”. V první řadě vás učaruje interiér a hned potom ty nejúchvatnější podprsenky, takže pokud sháníte kvalitní lacebra nebo krásné sportovní prádlo, zajděte určitě sem. Milovníci sportovní módy si tu taky přijdou na své, nechybí tu totiž značky jako Adidas, Nike, Calvin Klein a v poslední době tu hodně jede Fila a její kolekce alá spartakiáda. A ceny se pohybují řekla bych mnohem níž než normálně, což je skvělý. Každý jeden kousek je tu něčím zajímavý a já tenhle koncept naprosto mi-lu-ju. 

3. New Look - naprosto všechno

Vím, že u všeho zatím píšu, jak je to nejlepší a skvělý, ale tohle je vážně nejvíc nejlepší a skvělý! New Look - moje srdcovka. To je takovej ten obchod, kde se vám líbí naprosto všechno a jste schopný se tu oblíct od hlavy až k patě. Cenově ho přirovnávám k Hmku, a však kvalitou je pro mě jinde. Zatím se mi nestalo, že by se mi něco opralo, zničilo, roztrhlo…a to se z NL skládá půlka mýho šatníku a botníku. Najdete tu obří místnost jen s botama, u níž je nápis SHOE HEAVEN. A právem. Ráj to totiž fakticky je! Jinak tuhle láhev Yogaholic jsem ukořištila právě tady, prošmejdila jsem kde co a závěr je takovej, že New Look vítězí na plný čáře se super láhvema, kelímkama a nádobkama na smoothie.

4. John Lewis - papírnictví, dárkové předměty, domácí potřeby, kosmetika

Pokud jste hospodyňky a ženy v domácnosti jako já, bydlíte v Londýně a čistě náhodou byste měli příští Vánoce menší struggles s vykrajovátkama na cukroví (no nikdy nevíte, že jo :D:D), tak žádnou paniku, jsem tu já, ta co vám poradí, že je najdete v John Lewis úplně v přízemí, sekce pečení. Sice zaplatíte za 3 vykrájovatka, velikosti bejka, v přepočtu asi 300 korun, ale bude cukroví!  Další věcí, kterou jsem sháněla snad všude a měli ji jen tady, byly stužky a ozdoby na balení dárků. Byla jsem přesvědčená, že pořídím v Tigeru, ale bohužel. Za mě Tiger jedno velký zklamání, alespoň tady v Londýně. Mimo jiné tu mají jedno celé patro, které bych nazvala naši českou Dárkovnou a taky obrovský stojan, plný diářů, notesů a obalů na pas od Kate Spade.

5. BHS -  roztomilé piknikové koše, povlečení, bytové doplňky

V BHS jsem nám na naše výročí pořídila naprosto peckovej piknikovej koš, včetně nádobíčka, příborů a prostírání :D <3 Najdete je tu ve všech různých barvách a provedeních a upřímně, pokud bydlíte v Londýně, tak už kvůli Hyde parku je to s přicházejícím létem must-have! 

6. Kingdom of Sweets - americké sladkosti, retro sladkosti

Tenhle candy shop najdete téměř na konci Oxford street a věřte mi, že pokud sem zabrousíte, tak neodejdete s prázdnou. Najdete tu mraky sladkostí, o kterých jste si mysleli, že už snad ani neexistují a určitě tu je k mání i spousta věcí, které u nás nenajdete.. :)

7. Holland and Barret a Wholefoods Market

Dva mé nejoblíbenější obchody se zdravou výživou a superfoods. Jen předem upozorňuji, že tu strávíte minimálně hodinu, protože tu mají neuvěřitelný výběr jak pro vegany, tak vegetariány, gluten-free nebo prostě jen pro ty, co se rádi zdravě a kvalitně stravují. Ceny jsou samozřejmě vyšší, ale za kvalitu si už v dnešní době připlatíte všude :). Wholefoods najdete třeba na Picadilly nebo v Kensingtonu, tam je dokonce i sekce, kde si můžete namíchat svoje vlastní müsli, koření, mix sušeného ovoce a ořechů atd. Holland and Barret je pak na Oxford Street a vybírat si můžete z nepřeberného množství ořechů, másel, olejů, semínek, protein výrobků nebo třeba čajů a kávy.

 Zdroj: google.com

8.  Paperchase - diáře, organizéry, to do listy, "memories" a "travel" knihy

Tak jo, pokud jste ten typ člověka, co vidí pěknej notes a je mu úplně jedno, že nemá ani páru, co si do něj vlastně bude psát, ale ono se něco určitě najde...navštivte Paperchase. Krása střídá nádheru při pohledu na všechny ty diáře s dokonalým designem a provedením. Vždycky slintám i u svatební sekce, kde mají milion blbůstek, doplňků a Wedding planners na den D... a v tu chvíli lituju, že zatím je pro mě tohle zařizování tabu :D... Jinak na Paperchase narazíte třeba kousek od Primarku na Tottenham Court road nebo kousek od Picadilly. A minimálně za návštěvu stojí!

Zdroj: google.com

9. Lillywhites - boty na běhání, sportovní oblečení

Představuji vám mega outlet nacházející se přímo na Picadilly circus s naprosto nejkrásnějšími sportovními kousky. Má asi 4 patra a najdete tam značky jako Usa pro, která má podle mě nejvíc povedený legíny a podprsenky(a za hubičku), pak klasicky Nike, Adidas, Reebok, Puma nebo Under Armour. 

10. Boots - drogerie, kosmetika

Jestli jste "drogérkový maniaci" a toužíte si z Londýna odvézt něco od značek, které u nás neseženete, tak směle do Bootsu. Soap and Glory, Ted Baker, Botanics, Burt's bees, Carmex, Balmi, Barry M, Sally Hansen, Smashbox, Batiste, Zoella...tohle všechno pod jednou střechou, včetně super akcí 1+1 zdarma nebo 1+ second half price :)).

11. Svatební šaty

Pokud toužíte po pohádkových a unikátních svatebních šatech, které vás nezruinují, potom se mrkněte na e-shop Devotion Dresses. Stovky originálních návrhů, kvalitní materiály, továrny v EU a zkušení designéři představují záruku, že vaše šaty budou naprosto dokonalé. A navíc nemusíte trávit hodiny po salonech!

Co se týče nejlepšího timingu, kdy vyrazit do ulic pročistit vaše peněženky, tak víkend moc nedoporučuju, pokud se teda nechcete plížit šnečím krokem v masitém davu a čekat, až vás někdo ušlape :D. Nejlepší je naplánovat si nákupy na všední den dopoledne. Za prvé si je mnohem víc užijete a za druhé, pokud vypuknou v ten den slevy, ty nejlepší kousky máte zaručené... :). 

Doufám, že vám, co se chystáte v budoucnu do Londýna článek trochu pomohl, budu moc ráda, když mi napíšete, jaké obchody v Londýně nevynecháváte vy, případně, které obchody vám v Čr chybí :)). Pusu!