Jak jsme potkali Toma Hardyho a další postřehy z každodenního života

Vítám všechny své nejmilejší čtenáře u nového článku :)

Strašně mě baví fotit..především Davida :D No, opačně už to není taková zábava..

Miluju, když se setmí a Londýn vykouzlí tuhle nádheru :)

Vypozorovala jsem, že nejčtenější články jsou právě ty z každodenního života, kde se dozvídáte v čem je život tady jiný a co zajímavého (i nezajímavého) mě denodenně potkává a tak mě napadlo, že bude super se s vámi podělit i o ty největší maličkosti a postřehy právě odsud z Londýna. Na tenhle článek mi "nahrál" hlavně David, kterej pro mě bez mého vědomí ochotně sepisoval všechno, co ho takzvaně cvrnklo do nosu. Tímto mu děkuju!:)) Připadá mi, že od doby co bydlíme přímo v Londýně se toho hrozně moc změnilo. K lepšímu. Nojo, to se mi to kecá, jak je ten život najednou fajn, když mám za sebou skoro dvouměsíční lehárko bez práce :D. To víte, až mi nastane zase tvrdej režim, on mě ten humor přejde. Ne vážně. Jakoby se všechno obrátilo k lepšímu, vstávám ráda a s úsměvem, nejsem líná si připravit báječnou snídani, snažím se každý den nevynechat cvičení jógy, v pohodě vydržím týden bez jakýchkoliv sladkostí (představte si to jako ten největší úspěch, pro závisláka na čokoládě jako jsem já)..no a tak celkově si dávám pozor na to co jím a strašně mě to baví. Cítím se prostě skvěle :)  Říká se, že je jedno, kde se člověk nachází..jestli na vesnici, ve velkoměstě, nebo někde u moře, ale že je důležitý jakejma lidma se obklopuje. Možná je na tom něco pravdy, ale podle mě prostředí má taky významnou roli.  A já vám teď s radostí přiblížím to "moje" :). A berte to s nadsázkou!

• Když Londýňani úspěšně zdolají přechod pro chodce, tak mají s procházkama vystaráno na celej den. Jít 15 minut z Oxford street na Leicester square?? Zbláznili jste se? Vždyť je to šílená dálka a v půlce cesty by vám nejspíš mohly upadnout nohy..

• Metro i autobusovou zastávku musíte mít v dosahu, jinak jste naprosto ztracený a mimo civilizaci..

• Po pár dnech se dostaví pocit, že vlastně žijete život v tunelech.

• Nikdy nemějte nápady jako já, typu "Tak dneska si to na ten pohovor střihnu doubledeckerem, ať mám super výhled na noční ulice Londýna..". Autobusy tady staví úplně na každým rohu a když myslím na každým, tak fakticky na každým! A jede se přes ty největší kotěhůlky. Definitivně přijedete pozdě a ještě vystoupíte na zastávce vzdálený tak sto kiláků mimo, takže si pak budete muset naskočit do dalšího busu.

• Do MHD se nastupuje jedině zepředu. Samozřejmě vidláci to nejrpve museli zkusit i těma druhejma dveřma..

• Londýn je jedním z nejvíce hlídaných měst. Takže pokud jste strašpytlíci jako já a bojíte se, že vám někdo v noci v metru skočí na záda, buďte v klidu. Kamery jsou úplně všude, i tam kde byste to nečekali a už jen v samotným buse jich je rozmístěných asi 6 a na obrazovce za řidičem tak máte přehled o všem, co se děje. To mi přijde super!

• Je naprosto běžná věc, že si to takhle štrádujete do práce a a cestou potkáte na Leicester square Toma Hardyho, jak jde na premiéru...

• Za celou dobu v Anglii jsem poprvý v Londýně spatřila klasickej panelák a měla jsem z toho Vánoce.

• Nikdy mě nepřestane fascinovat, na kolik milých a ochotných lidí tu během dne narazíte. Nedávno jsme s Davidem nastoupili do úplně přeplněnýho busu a hned jsme obsadili dvě volný místečka alespoň za sebou v řadě. Po chvilce, co jsme se bavili se pán vedle Davida zvednul a řekl, že si s radostí vymění místo, abychom mohli sedět spolu. Milé, že? Mně tohle gesto v tu chvíli úplně zvedlo náladu :)

• Nevím jak vy, ale já mám Tesco spojený jen se zkaženým ovocem a věčně "naprdlejma" prodavačkama. S tím ovocem to tady sice taky není žádná sláva, ale prodavači?? Všichni se usmívají, když něco nemůžete najít, neotravuje je to a ještě se vás zeptají kolik chcete igelitek a ochotně vám do nich nacpou celý nákup. Možná to je úplně normální i všude jinde, ale pro mě je to teda milé překvapení po všech těch nasupenejch výrazech a neochotě..

• Jedeme v přeplněném metru a po chvíli nastoupí pán s kufrem.  Skoro nikde není místo k sezení a tak si kufr nechá opřený u dveří a jde si sednout jinam. Po chvilce mu spadne a než se stihne rozjezdit po podlaze, v mžiku už ho na to někdo upozorňuje a pustí ho sednout tak, aby mohl být u něj a držet ho. Takových lidí by mělo být víc, protože přeci jen tyhle maličkosti dělají den krásnější :)

Snad se vám článek líbil a pokud i vy máte nějaké zajímavé postřehy ze zahraničí, šup sem s nimi. Budu se moc těšit na vaše komentáře, pusu <3