What is a real life?

Také máte někdy období, kdy stále přemýšlíte jestli tohle je ten život, který jste vždycky chtěli? A nebo, že jste si kdysi něco tak moc přáli, třeba i nevidomky a ono se to splnilo a vy stále nejste spokojení? Ráno vstanete, nasnídáte se, jste 8 (a někdy více) hodin v práci, přijdete utahaní domů, pustíte si seriály nebo film, čtete si knížku nebo si jdete zacvičit, večer do postele a ráno nanovo. Ale je tohle ten opravdový život? Po tom, co jsem viděla film Tajemství (který viděl snad každý a kdo ne, tak si ho okamžitě pusťte!) jsem úplně změnila pohled na svět. Začala jsem být poztiviní, i když né vždycky to jde a řeknu vám, že mi to vždycky vydrželo dva týdny a pak jsem na to prostě zapomněla a začala jsem se zase rozčilovat nad každou blbostí jako že mi ujel bus nebo se mi vysypala tvářenka na zem (snad se najde někdo, kdo pochopí a jinak berte to trochu s rezervou). Po čase jsem si na to zase vzpomněla a snažila se a takhle pořád dokola. Jsem už odjakživa obrovský snílek a sním neustále, před spaním, během dne...v práci, prostě všude. Snít je krásná věc, ať už si prohlížíte své vysněné tropické destinace a vidíte se jak právě ležíte s kokosem na pláži a objevujete tajuplné ostrovy na skůtru nebo si při řízení svého skromného vozu představujete nejnovější model ferrari...vždycky je to super!

Když se tak zpětně zamyslím, tak vlastně většina věcí, které jsem si tak moc přála se mi splnila. Mým snem bylo cestovat a jednou procestovat celý svět (jednou.. doufám!!). Nikdy jsem nechápala lidi, kteří vystudují vejšku a pak jsou doživotně spokojení v jedné a té samé firmě, každý den dělají to samé a jejich život není ničím rozmanitý. Pak jsem si představila lidi, kteří denodenně vstávají brzo ráno do fabriky, makají u pásu div se nestrhají a řekla jsem si, že takhle prostě nechci žít. Samozřejmě už jsem se setkala s názory jako že někdy lidé nemají na vybranou a musí vzít co je, ale já si myslím, že každý si může vybrat tu svou cestu, kterou půjde. Ta, která mu přijde správná. A jak se říká, každý svého štěstí strůjcem.


Miluju cestování, poznávání nových lidí, nových míst, jazyků, jídel a v mé hlavě bylo jen to, že vezmu víceméně jakoukoliv (neberte to doslova) práci, jen abych mohla žít někde v cizině a že si půjdu za svým snem..ať to stojí, co to stojí. Spousta lidí v mém okolí mě za tohle soudila, ale každý se přece může svobodně rozhodnout co ho baví a jaký život chce vést, no ne?:). Také jsem si vždycky přála žít u moře, denodenně chytat bronz na pláži, vychutnávat si tu příjemnou vůni mořského vzduchu a pak jsem se ocitla v situaci, kdy jsem tohle všechno mohla mít a já se stejně po měsíci vrátila zase domů. Že jsem blázen? Nic není zadarmo a tady tomu bohužel nebylo jinak a já na to holt asi prostě neměla "koule" a navíc si myslím, že práve o tomhle život je, zkoušet, kde se člověku líbí, co ho baví a naopak. Ale o tom vám povyprávím až někdy příště:)). Teď jsem v Anglii, sedím tu ve svém útulném pokojíčku s chřipkou, která mi sakra znepříjemňuje život a vůbec celý pohled na svět (už jsem opět měla sklony k tomu být hrozně negativní, naštěstí to trvá vždycky jen pár dní, uf:D) a snažím se, abych alespoň trošičku sršila pozitivní energií a přemýšlím nad svým životem a plány do budoucna a že jich je teda požehnaně. I když jsem neskutečně štastná za to, co mám, kde jsem, co všechno se mi zatím splnilo, jak úžasnou mám rodinu, přítele a některé lidi kolem sebe, i tak bych toho chtěla spoustu změnit a začít konečně žít naplno. Užívat si každý den plnými doušky, dělat bláznivé věci, objevovat nové restaurace, plánovat a jezdit na výlety, zařídit si už sakra tu permanentku do fitka a hejbnout konečně zadkem!, chodit pravidelně bruslit a běhat do parku, dočíst konečně ten štos knížek válejících se na poličce a především - nebýt  takový hrozný lenoch číst v angličtině, připravovat nová jídla a zkoušet zajímavé recepty, navštěvovat muzea, galerie, trhy a nějakým způsobem se vzdělávat a v něčem zdokonalovat...a hlavně! Radovat se z maličkostí. Mít stále úsměv na tváři, užívat si slunečné i ty upršené dny, kdy jste jen zachumlaní v pelechu s kakaem a koukáte na váš oblíbený film už po sto padesáté, navštěvovat zajímavé akce, účastnit se různých projektů, pomáhat lidém ve vašem okolí, dělat všechno naplno a stále vyzařovat pozitivní energii...je to těžké, ale věřte mi, že tohle všechno se vám vrátí a opravdu to funguje.

Někdy si ani neuvědomujeme jak naše nálada a vůbec to, co každý den děláme může ovlivnit naši budoucnost. Nikdy nevíte co se v ten den může stát, jakého zajímavého člověka potkáte a jaké možnosti se vám shodou okolností můžou naskytnout. Váš celý život se může změnit úplně čímkoliv, jakoukoliv maličkostí a i ten nejmenší krůček může znamenat obrovskou změnu. Někdy mi to přijde až k neuvěření, jak je všechno dokonale propojené a rozhodně jsem zastáncem toho názoru, že nic ve vašem životě se neděje jen tak náhodně. Život nám přece naskytuje tolik možností, jde jen o to se zvednout a jít si za tím, co chcete. Zajímalo by mě, co si o tomhle tématu myslíte vy a jestli máte také tyhle přemýšlecí chvilky o životě a případně co byste rádi změnili. Také mi můžete prozradit, jaká životní přání se vám splnila a jestli přesně podle vašich představ.  Budu se moc těšit na vaše komentáře a názory, které mě třeba zase maličko "nakopnou" a dodají další dávku inspirace a chuti něco změnit:))!