DOBRODRUŽSTVÍ JMÉNEM SRÍ LANKA ZAČÍNÁ

Moc a moc vás všechny zdravím u dnešního, tak trochu "odhalovacího" článku :)). Víte, já se fakt děsně těšila, až vám budu moct povědět víc, ale zkrátka nemohla jsem, protože vím, že jakmile já něco roztroubím, něco se vždycky podělá. To jen abyste neřekli, že jsem šílenej tajnůstkář, to jako vůbec né! V den, co nám krachla Austrálie jsme samozřejmě hned věděli, že v Čechách zůstat prozatím nechceme a začali jsme na tom taky řádně pracovat. No, nejdřív oba, ke konci spíš už jen David. Myslím, že bych mu v tomhle článku měla nejspíš věnovat samostatný odstavec. Nebo rovnou dva. Za tu snahu, odhodlání a vytrvalost. No, ale abychom to nenatahovali...vlastně ani nevím kde začít. Tak třeba takhle...

Jsou to asi dva roky, kdy jsem si začala pravidelně házet na papír svoje přání, sny, touhy...a taky věci, v kterých se chci zdokonalit a na kterých bych měla zapracovat. Pomáhá mi to se víc soustředit na cíle, na sebezlepšování a když to člověk vidí na tom papíře, ví, kam se ubírat a čeho chce dosáhnout. A taky je docela super si to všechno po roce přečíst a vidět, co všechno se vám splnilo. Ale to odbočuju. Přesně před 2 roky jsem si tam zapsala jedno životní přání. Stálo tam tohle: "Vydat se do Asijské země jen s batohem a pomáhat tam jako dobrovolník". V ten osudový den, kdy nám nebylo přáno, přišel David domů se zbrusu novým plánem, to nadšení v očích vidím živě ještě teď. Spustil: "Hele Jani, víš jak si vždycky říkala, že bys chtěla někam do Indonésie nebo tak něco, pomáhat?" Tak přesně to uskutečníme teď.s: "Nojo, ale to jsem nechtěla jakoby hned teď. teď jsem chtěla studovat. A hlavně v Austrálii. Zdokonalit se v tom, co mě baví..". David: "Když ale ne teď, tak už nikdy. Člověk si vždycky říká, že není ten správný čas cestovat, ale ten nenastane nikdy. Pak budem mít děti...a tak". Tak asi takhle nějak to všechno začalo... :) Dali jsme hlavy dohromady a začali plánovat, vymýšlet, psát a zjišťovat. Dozvěděli jsme se věci, o kterých jsme nikdy ani netušili a před námi se otevřel tak trochu nový svět. No, a pak, že Tajemství nefunguje.

Můj sen bylo Bali. Věděla jsem o něm tolik, jako bych tam byla už třikrát a smířila jsem se s tím, že nám přes zimu bude domovem. Trochu nám unikl fakt, že na Bali chtějí aktuálně asi úplně všichni. A kdo ne, tak kecá. David se toho ujal naprosto bravurně, takhle ambiciózního a zapáleného pro věc jsem ho snad nikdy neviděla (tohle ber jako tu oficiální veřejnou pochvalu od srdce:)))... obepisoval, koho mohl a z 10 lidí se nám z Bali ozvali 2. Našli jsme nabídku, která je snem asi každé blogerky. Moje náplň práce by byla následující: focení nádherného resortu a šperků, pomoc s marketingem, update social media...a David by měl na starost webovky. Docela dream job, co? Ozvali se, že nás chtějí. Asi si umíte představit to nadšení a to štěstí, jaké jsem prožívala. A od té doby se už neozvali. Psali jsme jim a nic. Ticho po pěšině. Takže nastal nejvyšší čas změnit cílovou destinaci, protože tímhle tempem se moc daleko nedostaneme. A jak to dopadlo? 1. prosince odlétáme na Srí Lanku! 

zdroj: google.com, Pinterest

Sbalit se musíme jen do batůžku, maximálně sedmikilovýho a zpáteční letenky nemáme. Je to docela vzrůšo, co vám budu vykládat. O to víc vzrušující to je, když chlápek, kterému budeme pomáhat v jeho vile první měsíc, na nás působí..no..poněkud zvláštně, a už si stihnul vysloužit i docela morbidní přezdívku, tu tady snad ani zmiňovat nebudu. Radši. K našim druhým hosts se taky váže docela vtipná historka, kde jsme vyloženě zaperlili při Skype hovoru, ale o tom až příště, už takhle to bude zase dlouhý jak tejden před vejplatou. Lidi, kterým budeme pomáhat (a oni nám za to poskytnou jídlo a střechu nad hlavou) máme domluvené zatím do ledna a další budeme řešit rovnou odtamtud, což je lepší. Mám v plánu článek, kde vám prozradím víc o tom, co přesně tam budeme dělat a taky, jak vtipně občas probíhali ty naše přípravy. A teď otázka na vás, zajímalo by vás o dobrovolnictví víc? Z vlastní zkušenosti vím, že spousta lidí pořádně neví, jak to celé funguje, kde ty lidi hledáte a co takovéhle rozhodnutí obnáší. Je mi jasný, že ne všechny to bude zajímat, ale určitě se ozvěte, pokud ano, ať vím :)). Ještě bych chtěla říct, že ačkoliv spousta lidí má ve svých životních představách a přáních podobné obrazy, nemají odvahu je uskutečnit. A to je podle mě smutný. Lidé si myslí, že cestování a objevování světa je o penězích. Chcete něco říct? Letenka nás vyšla na 6 tisíc. Jídlo a to, abychom si měli kam složit hlavu, si odpracujeme. Je to jen o prioritách a o tom, čemu dá člověk přednost a kam vynaloží svoji energii a pozornost. My dá se říct nemáme vůbec nic, nemáme svůj byt nebo jakoukoliv nemovitost, nemáme auto, nekupujeme si nejnovější elektroniku...a já jsem ve fázi, kdy jdu jakože "nakupovat" a odnesu si domů knížku.  Pro nás život tvoří zážitky, vzpomínky...a cestování. To je pro nás bohatstvím. Tak moc ráda bych všem, co jenom uvažujete, že chcete žít jinak, skromněji, nematerialisticky, lépe..dodala odvahu, protože ono to jde. V našich životech totiž vždycky všechno existuje dvakrát. Jednou se to objeví ve vaší hlavě a potom, když to uskutečníte. Už jen to, že si něco dokážete detailně představit je známkou toho, že to samé můžete převést do reality. Tak sis Jani zahrála na filozofa a už bys to asi mohla pro dnešek ukončit, co myslíš. Tak se tedy s vámi loučím, posílám pusu a budu se těšit u dalšího článku :*

PS.: DĚKUJU! <3 Za to. že jste...nevěřila bych, kolik lidí tenhle náš osud bude zajímat...o to víc, když jsou to lidi, které ani neznáte..občas jen virtuálně.