VŠICHNI JI MÁME V SOBĚ, JEN O TOM NEVÍME

Kreativní duše. Umělecká duše. Talent. Asi si říkáte, že s tímhle se člověk musí narodit, musí bejt ten vyvolenej...jinej než ostatní. A že zrovna vás se tohle netýká, protože vy jím nejste. Tečka. Možná nejste, ale víte co? Můžete být! Všichni totiž můžem.

Teprve teď, když jsem v Praze a bohužel/bohudík jsem se na chvilku stala součástí toho denního koloběhu, kdy jste do šesti do večera zavřený v kanceláři jako ptáček v kleci a vaše dny tak občas splývaj do jedný velký šmouhy, to pociťuju. Pociťuju, jak moc je důležitý mít čas. Čas na přemýšlení, tvoření a čas na sebe samého. A co je ještě důležitější - umět ten čas správně využít. A nemyslete si, ani já svůj čas nevyužívám pořád stoprocentně efektivně. Občas prostě všichni ulítnem a jsme busy being busy. Taky jsem schopná se zaseknout na instagramu a čučet na ostatní, místo toho, abych dělala resty a opravdovou práci nebo se věnovala sobě, aby pak ostatní mohli čučet na mě. Chacha. Ono je přijatelný tohle dělat jednou za čas, kdy si fakt potřebujete dát voraz a chcete uniknout z reálnýho světa...ale když to děláte denně a neustále máte potřebu být online, přicházíte tím o klíčový myšlenky, o svůj osobní rozvoj a taky o velkou dávku kreativity. Ty nejlepší chvilky dne vám utíkají mezi prsty. Super nakopávač je aplikace "Moment". Ta vám změří, kolik času denně strávíte na telefonu. Člověk si to stáhne čistě jen ze zvědavosti, ale když na počítadle na konci dne spatří to děsivý číslo - 4 hodiny....zhrozí se a začne uvažovat. O tom, co všechno mohl za ty promrhaný 4 hodiny stihnout....

Jak kreativci přicházejí o kreativitu...

Proti práci samotný nemám ani ťuk, jen ta pracovní doba je...ehm...na moje poměry trochu ulítlá. Nechápu, proč se všichni ti důležití pánové s kufříkem v ruce nepřidaj do 5am clubu. Přidáte se prosím? Pak by se totiž všechny konference a jednání mohly konat už v sedm ráno a ve tři odpoledne by tím pádem všichni mohli vyletět z klece na svobodu a na čerstvej vzduch. Easy! :) Ale vrátím se k původní myšlence. Tak, jak jsem ze Srí-Lanky přijela nabuzená, svěží, kreativitou překypující a nápady chrlící, teď mi přijde, jak kdyby mi jakýsi drzý šotek vlezl do hlavy a složku se štítkem "kreativita" hodil celou do koše se slovy: "Neboj, tohle teď nějakou dobu vůbec nebudeš potřebovat". Ono všechno je to vlastně jen o tom, umět se zastavit a tu kreativitu v sobě rozvinout. Nechat ji vyplavat na povrch. Pak už stačí jen zjistit, kdy jste nejvíc kreativní a co vám pomáhá v sobě objevit tvůrčí osobnost a máte tak z poloviny vyhráno.

.....a zase jí objevují

 V dnešním světě lesklých hraček, co jsou pomalu chytřejší než my sami, je vlastně destrukce považována za naprosto běžnou věc. Je to součást našeho každodenního života a my ji přímo vyhledáváme. Ráno v tramvaji, když jedu do práce, se mi pokaždý naskytne docela smutnej pohled. Místo toho, aby lidi využili čas v MHD pro sebe (protože vím, že to občas bývá jediná část dne, kdy je člověk sám a nic ho nerozptyluje), civí do telefonů a jsou pohlceni virtuálním světem. A naopak mě potěší pohled na člověka, co svírá v dlaních knížku nebo čtečku a to jediné, čím je pohlcen je jeho vlastní fantazie. Já vím, ne všichni jsou knihomolové a literární fanatici. Ale není to škoda tyhle chvíle úplně zabít? Já když nemám čtecí náladu ani náladu na písničky, poslouchám podcasty. Nastahuju si třeba tři 10ti minutový "Mastery session" od Robina a nechám se po ránu koučovat. Dodává mi to energii, motivaci, když jí nejvíc potřebuju a můj den se pak odvíjí úplně jinak. U toho si zapisuju, přemejšlím...a okolní svět pro mě přestává existovat. A to jsou právě ty momenty, kdy v sobě rozvíjím toho kreativního dravce a mám chuť tvořit a vymýšlet. A vy můžete taky. Zkuste se nad tím zamyslet. Kdy vás napadají ty nejlepší nápady? Ve sprše? Před spaním? Po cvičení? Na procházce? Ať už je to kdekoliv, předpokládám, že většinou jste někde v klidu, tichu a bez působení vnějších vlivů. Zkuste přijít na to vaše osobní místo, vyhrazené těm nejlepším myšlenkám a pak se do něj pravidelně vracejte. Vypněte telefon, notebook, tablet, cokoliv, co by vás mohlo rušit a buďte jen vy a vaše nejhlubší já. Myslím, že sami budete zírat, co ve vás je.

Další skvělá věc, která je schopná vyvolat přímo explozi kreativity, je cestování. Proč? Když cestujeme, naše mysl se otevírá jako květ. Změna prostředí, podnebí, lidí, jídla a zvyků působí jako elixír. Elixír, díky kterému naše mysl kvete a my svět najednou vidíme úplně jinak. A je úplně jedno, jestli se jedná o třídenní výlet do Říma nebo o roční pobyt v cizině. Já sama můžu potvrdit, že to není jen další motivační žvatlání, ale osvědčený fakt. Na Srí-Lance jsem sypala nápady z rukávu a připadala jsem si v tomhle směru nevyčerpatelná. Denně jsem narazila na něco, co mě inspirovalo, poznamenalo nebo dodalo mému myšlení úplně nový rozměr. Když je člověk daleko, hodně daleko od rodiny, od přátel, od každodenních starostí a povinností, zjistí, že se v něm ukrývá něco víc. Víc potenciálu, víc kreativity, víc odvahy... víc všeho. A je strašná škoda, že jsou lidi, kteří tohle nikdy nezjistí, protože jsou přesvědčeni, že to v sobě nemají. Žijí v přesvědčení, že jim je dáno do vínku, aby jen celý život tiše přihlíželi, zatímco ostatní tvoří. V domnění, že na vyrábění, kreslení nebo na zpěv člověk potřebuje talent. Nepotřebuje. I za tím nejlepším malířem se totiž ukrývají dny, měsíce a roky tréninku a vytrvalosti a nekonečné objevování potenciálu. Proto mi slibte, že s tím objevování začnete. Cestujte, poznávejte se, najděte si svoje místečko a aktivitu, při které se proměníte v chodící kreativitu...a nechte, aby váš skrytý potenciál konečně promluvil. Protože já věřím, že ho máte...máme ho totiž všichni, jen o tom nevíme <3