PRVOMÁJOVÉ LÍBÁNKY V MIKYNĚ

Ale né v té teplákové s kapucí! V Mikyně, která se nachází kousek od Liberecké radnice a je v ní útulno a příjemně, stejně jako v té huňaté, do které se soukáme při chladnějších večerech.Tahle má navíc jako bonus fantastický banana bread (rozuměj: "prostěbábovkabanánem") a taky svěží levandulovou limču. A tu já túze ráda. A vy určitě taky, je to opravdu skvěláá záležitost... :)

Na prvního máje jsme kromě velice nevšedního plánu: stoupnout si pod rozkvetlej strom a trochu se líbnout, neměli naplánovaného nic spešl. Občas je docela fajn ten život nechat volně plynout a nelajnovat si všechny události a akce do posledního puntíku, včetně toho, kdy půjdete na záchod a kdy s košem. No, kdy. Když přetejká, že jo. Došli jsme k závěru, že šviháky lázeňské ze sebe uděláme až někdy příště, až nás nebude tlačit čas a my si tak saunování budeme moct řádně vychutnat a užít. A jelikož jsme spontánně vyrazili směrem na Liberec, zakotvili jsme to rovnou tam. ("Kotvim tam kde mááám"...lalala, jasně, dobrý Jani..*smajlík s rukou přes obličej*). Respektive, zakotvili jsme to v Mikyně, v kavárničce se sortimentem natírajícím zadek větrníkům, kremrolím a palačinkám. Chodí ještě někdo vůbec v týhle době na normální dort do klasický cukrárny?! :D Přiznejte se... vím, že v hloubi duše sníte o marcipánových prsou a o růžovým indiánku. A to mi připomíná...panebože, díky za tuhle vlnu! Za vlnu, která nám umožňuje občerstvovat se ve zdravých bistrech a vymetat útulný kavárny s duší.

V Mikče se zrovna konal "Májový brunch" a nebudu lhát, nechat rozmlsanost zamknutou v šupleti a vybrat si jen jednu věc byl docela oříšek. Pak jsem si ale řekla, že jsem nejspíš poslední člověk na světě, co ještě nedotáhl svůj život do úplnosti pomocí avotoastu a tak padla volba na něj. V kombinaci s citrónovou ricottou a zastřeným vejcem byl teda vážně povedenej....to se musí nechat. David měl trochu problém s meníčkem, u kterýho dával oči v sloup a vrávoral, že "proč prostě nemůžou napsat MED místo VČELÍ PYL a proč si objednávám nějaký LUNGO, který v tom menu zase vůbec nemaj napsaný...". Je to občas věda, já vim kluci. Následně jsem se neubránila úsměvu, když jsem se ho ptala, jak mu chutná banana bread a dostalo se mi odpovědi, že chutná prostě jak bábovka. Bábovka...bábovka za kilo. No, i tak se to dá pojmout... :)

Naše májová pouť pokračovala dál a nesla se opět ve znamení jídla. Nechala jsem se pozvat na running sushi, který vlastně vůbec nebylo running, ale spíš bylo chudák zavřený v boxu. Ale bylo výborný! Den jsme pak zakončili protischnoucím procesem, u jehož příležitosti vzniklo i pár milejch fotek....s hlavní rolí tohohle růžovýho fešáka...

...a tohohle fešáka taky...

 Jak jste si užili 1. máj vy?:)) Podnikli jste něco nevšedního, zamilovanýho a bláznivýho...nebo jste vsadili na klasiku?A teď k vám, seveřanům...znáte Mikynu? A jací jsou vaši favoriti..ať už na sladko či na slano? Pusu a krásnej zbytek víkendu :*