CORFU PART 2 - LOT OF SUN, ADVENTURES AND GIN&TONICS!

Myslím si, že název článku mluví za vše :). Byl to úžasnej týden a troufnu si říct, že jeden z těch nejkrásnějších v mém životě. Byl to týden plný žhavého slunce, moře (sice trochu studenějšího, ale za to naprosto křišťálově čistého), květin, potápění, těch nejlepších tzatziků a hlavně plný dobrodružství. Řekla jsem si, že jednou až to bude možné, mamce všechno to, co pro mě v životě udělala vrátím, protože si to zaslouží jako nikdo jiný...a tak konečně nastal ten čas, kdy jsem ji mohla vzít na vysněnou dovolenou v podobě dámské jízdy se vším všudy a řeknu vám, tomu pocitu, že jsem někomu udělala takovou nepopsatelnou radost, tomu se prostě nic nevyrovná:). Ale teď už se se mnou pojďte ponořit do té báječné vůně mořského vzduchu a šumění moře....jo a taky do toho typického večerního hučení cikád, na které jsem se hrozně těšila a je to pro mě taková nostalgie z Chorvatska, kde to mám taky moc ráda.

Letovisko, nebo vlastně záliv Agios Georgios sliboval překrásnou přírodu pokrytou nekonečnými olivovými háji, zlatavý písek a dechberoucí výhledy (nutno podotknout, jen v případě, že vám nevadí si ve 40ti stupních a naprostém bezvětří vyšlápnout 6ti kilometrový krpál). A tohle všechno taky splnil. Mé první dojmy byly něco jako " Tady to vypadá úplně stejně jako na Kypru.." a možná jsem i byla trochu zklamaná, že široko daleko není nic kromě jednoho malého zapadlého obchůdku se suvenýry a nafukovacími lehátky, ale člověk by nikdy neměl dát na první dojem, stačily dva dny a já se do tohohle poklidného letoviska bezhlavě zamilovala. Pláž jsme měly jen pár kroků od hotelu přes silnici a to bylo něco pro mě, jelikož jsem si tak po celý den mohla vesele odbíhat do baru k bazénu pro giny s tonicem :D. A teď taková rada pro ty, co se chystají někdy do Řecka, nikdy nezapomeňte, že u nich se toaleťák zásadně neháže do záchodu, ale do koše. A to bychom samozřejmě nebyly my, aby se nám klasicky nestala nějaká vtipná příhoda :D. Hned první den jsme byly strašně pohoršený, že nám teče záchod a že to je fakt strašný, takže jsem to běžela oznámit na recepci a slečna mi slíbila, že hned odpoledne to někdo spraví. Byl večer a pořád nic. Další den jsem tam šla teda znovu a ona, že dneska někdo už opravdu přijde. Večer jdeme z pláže na pokoj a hádejte co? :D. Záchod pořád tekl. Měla jsem fakt nervy, protože tohle by se stát asi nemělo. Následující den jsem si dole na záchodech všimla cedule jak bejk - " NEVHAZOVAT PAPÍR DO ZÁCHODU" a pak mi to docvaklo. V tu chvíli jsem si řekla, že jsme fakt tataři, když jsme tam ten papír celou dobu v klidu házely a pak si stěžovaly na recepci, že záhadně pořád teče záchod. No samozřejmě od tý chvíle bylo všechno úplně v pohodě a my byly rádi, že na to nikdo nepřišel. Takže na to pozor, fakt to má svůj význam!

Jak už jsem psala někde v předchozích článcích, jsem na některý věci dost puntičkář a tak jsem všechno pečlivě dopředu naplánovala a vyznačila do mapy, kam se všude musíme podívat. No, naše plány překazila hned druhý den delegátka, která nám sdělila, že z letoviska nevedou na tyhle místa žádné spoje, mamka s sebou řidičák neměla a skútr nepřicházel moc v úvahu ( teda, já bych byla pro!). Program dovči se nám teda rázem změnil a já jakožto blázen, co je pro každou blbost jsem naše plány viděla naprosto jasně, poté co jsem na pláži zmerčila stánek s půjčovnou lodí a lítacích banánů  :D.

Jako první šla na řadu "flying fish" a bylo to něco absolutně nepopsatelnýho a naše hladina adrenalinu v krvi dosahovala maxima. Opálení chlapíci do půl těla se s námi nemazali a řezali s námi zatáčky hlava nehlava, takže já se v jednu chvíli držela jen jednou ruku a tou druhou jsem se marně snažila zachránit svůj spodek plavek od klesání ke dnu, haha. Pokud máte rádi tyhle bláznivý atrakce, tak určitě doporučuju všema deseti, bylo to super! Mamce se udělalo trochu špatně od žaludku, když jsem další den přišla s nápadem, že si půjčíme loď a pojedeme se vykoupat do nedaleké zátoky Porto Timoni s azurovou vodou. "Tak jo, ale budeš řídit, je ti to jasný!". A za chvíli už jsme seděli v loďce na moři a já se snažila bedlivě naslouchat instrukcím, jak se loď vlastně ovládá a a jak zakotvit a tak podobně..vypadala jsem, že tomu hrozně rozumím, ale ve skutečnosti mi po zádech tekly "čůrky" potu a já neměla ani páru jak se budu někde motat na moři mezi skálama a šutrama. "No, tak to bychom měly" řekla jsem si a úspěšně nastartovala motor a mohly jsme vyrazit kupředu. Zátoka byla vzdálená sice jen 10 minut jízdy, ale řeknu vám, že řídit loďku fakt není žádná sranda... Myslím, že můj výraz, když jsem spatřila dva obrovské šutry přímo uprostřed zátoky, mluvil za vše. Snažila jsem se je nějakým prazvláštním způsobem objet, ale přibližovaly jsme se ke skále víc a víc a já už měla pomalu začít vyhazovat kotvu do moře, která mi jako na potvoru nešla rozdělat. Díky bohu, že celou tuhle naši vtipnou situaci viděl pomocník z půjčovny a pomohl nám se odtamtud vymotat :D Mamka usoudila, že možná když viděl jak nám to hrozně "jde", tak nenápadně plul radši poblíž nás :D. Když jsem viděla tu nádhernou modrou lagunu, která se před námi otevřela, řekla jsem si, že tohle fakt stálo za to! Na koupání jsme měly sice jen chviličku, ale i tak to bylo perfektní. Potom už jsem jako zkušenej kapitán nastartovala loď a tu jízdu zpátky si strašně užívala, přidávala jsem plyn a už jsem se toho tolik nebála, šlo jen o to si zvyknout. Rozhodně jeden z nejhezčích zážitků...

Kdybych věděla, že vyšlápnout si v takovém šíleném horku obrovskej kopec bude taková fuška, asi bych si některé svoje nápady příště rozmyslela. Před dovolenou jsem se dočetla, že kousek od našeho letoviska se na kopci nachází typická řeská vesnička Afionas, která ještě není vůbec poznamenaná cestovním ruchem a že na jejím vrcholku se tyčí restaurace s překrásným výhledem na celý záliv a okolní ostrůvky. Jedna z věcí, kterou jsme rozhodně nemohly zmeškat. Ta cesta mi teda dala fakt zabrat (mamka ta je zvyklá) a já se proklínala za ten šílenej nápad zatímco jsem vypadala, jak když jsem právě vylezla ze sprchy. Veškerá zlost na sebe samou mě přešla v okamžiku, když jsme s jazykem až na vestě udělaly poslední kroky do cíle a naskytl se nám naprosto božský výhled na moře široko daleko. Pozorovaly jsme okolní ostrovy a lodě a kochaly se tou krásou. Všude ve vesničce byla spousta bílých domečků s dřěvenými modrými okenicemi, které byly ověnčené barevnými květy a milí lidé, kteří na nás už z dálky mávali a usmívali se a já pocítila to "pravé Řecko". Po měnším "fotícím" záchvatu jsme si konečně v oné restauraci Dionysos vychutnaly ledovou kávu, která přišla opravdu vhod. A už jen kvůli té atmosféře a výhledu, kterému se zdaleka nic nevyrovná, bych si ten krpál vyšlápla s radostí klidně ještě jednou:)).

Jelikož se mi všechny ty zážitky a fotky, o které se s vámi chci podělit nevejdou do jednoho článku ani náhodou, rozhodla jsem se to udělat na víc částí. Takže pokud vás zajímá co dalšího jsme podnikly a jaké další krásy ostrova Korfu jsme objevily, tak se určitě nezapomeňte mrknout na další článek!:) Ve foťáku mám taky kvanta videí, které musím nejprve sestříhat a udělám asi jedno video jako takové shrnutí a určitě ho sem potom hodím. Mějte se krásně a nezapomeňte mi do komentářů napsat, jaké dobrodružství provází tohle léto vás, budu se moc těšit! <3