Ahooj!
Dneska mám pro vás pokračování našeho putování po Itálii, s vědomím, že další části jako Kypr nebo Zanzibar vám pořád ještě dlužím. Někteří šťastlivci měli Kyperské rozuzlení dokonce live, viď Niči? :D Ale nebojte, to já to napravím! První část o Toskánsku si můžete přečíst tady.
Další zastávkou byla Florencie. Páni. Můžu říct, že počínaje zatouláním se v tamních malebných uličkách a následným ocitnutím se na překrásném Piazza Del Duomo, jsem se do tohohle města zamilovala. Když se před námi otevřel pohled, co vypadal fakt jako pohled, nechtělo se nám ani věřit, že něco tak obrovského a krásného mohl někdo někdy postavit. Nejsem žádnej přehnanej fanda do architektury, ale katedrála Santa Maria del Fiore mi teda vážně učarovala. To zdobení, ty sošky, detaily...neuvěřitelný!:) Sice jsme neměli tolik času na důkladné prozkoumání celého města, ale i tak to stálo za to. S Davida mamkou jsme říkaly, že by nám nevadilo jet někdy na pár dnů jen do Florencie.
Teď něco málo o tom, jak jsem si vygooglila, že nedaleko od nás se nachází pohádková pláž s azurovou vodou a tím nejbělejším pískem, který byste si snadno spletli s tím Zanzibarským. Při pohledu na všechny ty fotky z oné pláže jsem si tak pomyslela, že by byl fakt hřích se tam nepodívat. Jako, říct někomu, že to je z Karibiku, tak vám to sežere i s navijákem. Tak, že se tedy pojede na výlet, já v roli navigátora. Což už je samo o sobě dost vtipný, protože když mi bylo asi 14, ztratila jsem se jakýmsi záhadným způsobem i u nás ve městě. Míjeli jsme pustiny, kde bylo jen pár čističek a já prohodila, že když už sem všechny takhle vleču, tak by bylo docela blbý, abychom to nenašli a nebo se koupali nakonec vedle čističek. Když už jsme se pohybovali jen kousíček od cílové destinace, najednou jsem zavelela, že to ještě není ono a že ještě musíme 7 km jet dál. Haha. Jedeme, jedeme...já spatřím ceduli " Spiagge Bianche" a tvářím se vítězoslavně. Zaparkujeme kousek od pláže a pod nohama máme šedivej písek. Hrkne ve mě. Hlavně žádnou paniku. Všechny přítomné uklidňuju se slovy: "Tenhle divnej písek je určitě jen tady na cestě a ten bílej odsud jen není vidět". Jasan. Co se před námi otevřelo můžete vidět zde... :D Pláž byla šedo-černá a i ta čistička byla kousek od nás. Nakonec jsme se všichni "vyráchali" jakoby byl červenec a ne říjen a bylo to super i bez tý dream beach! Moře je prostě moře, ať už je jakýkoliv.
Dohromady jsme za 6 dní stihli navštívit 13 míst, mezi které patřila také úžasná Siena nebo San Gimignano, které se pyšní prý nejlepší zmrzlinou na světě. Ceduli s tímhle nápisem si teoreticky může vyvěsit kde kdo, tahle zmrzlinárna to tam vážně měla právem. Šla jsem do slaného karamelu, 70% čokolády a kokosu. Pane bože! To ani nechutnalo jako zmrzka, to chutnalo jako rozteklá a studená čokoláda zároveň. V Sieně jsme opět obdivovali úchvatnou katedrálu a potom nás čekalo naše poslední ubytování, speciální tím, že mělo být na hradě. A to jsme netušili, co všechno tam mimou Bílou paní ještě zažijeme. Večer nás uvítal "Pan Kastelán", postarší pán, co nás provedl svým opatstvím. Když nám všechno ukázal, spadla nám brada, za cenu 10 euro za noc nám byl poskytnut ten nejvyšší luxus. Ložnice byla jak pro princeznu, k dispozici jsme měli kávovar a dokonce nám bytný odtajnil svou skrýš s alkoholem. Co jsme mohli chtít víc?:))
Očividně nám tohle všechno bylo málo, protože ještě ten večer se začli otřásat věci na poličkách, zem a schody a my tak zažili naše první zemětřesení. Byl to nepříjemnej zážitek a zpestření v jednom. Po chvíli toho byla plná tv, takže jsme se dozvěděli, že epicenter bylo jen 10 Km od nás. Nic moc pocit. Za asi 3 h bylo další a mnohem silnější, to už jsem měla i trochu slzy v očích. Následovala šílená noc, kdy jsme s D. spali v podkroví, srazili si postele k sobě a snažili se usnout. Najednou se začala třást postel a já "To děláš ty?".."Ne". Takže si asi umíte představit, jak moc jsme se vyspali. Zemětřesení a k tomu silná bouřka a bubnující déšť do okna nad námi. Ráno jsme zjistili, že v noci byly další 2 zemětřesení. No a aby toho nebylo málo, tak v den odjezdu jsem panu Kastelánovi přichystala super rozloučení, v podobě zabouchnutí klíčů ve dveřích. Nikdo mi neřekl, že klíče jsou dvoje, jedny na stole a jedny ve dveřích, tak jsem si tak pěkně bouchla a odešla. Po otázce "Kde jsou druhé klíče?" následovala chvilka napětí, když bytný strčil klíče do zámku a vše skončilo se slovy "Mama mia!" s italským přízvukem. Chudák pán.
Poslední místo, o kterém bych se chtěla zmínit a které nás hodně zklamalo, je Řím. První věc, která nás nemile překvapila a zarazila, byla ta abnormální špína a nepořádek všude. Ano, beru, je to velké město, jezdí sem plno turistů a musí být obtížné udržet ho vždy 100% čisté. Jsem sice zhýčkaná anglickými městy, ale třeba Praha nebo samotný Londýn jsou také obrovské metropole a tohle jsem tam v životě nezažila. A navíc bylo po sezoně. Když jsme se chtěli v klidu procházet a nasávat romantickou atmosféru (které se nám nakonec stejně nedostalo), neustále nám do cesty skákali potulní prodavači, připínali nám náramky na ruce a po tisícé vnucovali selfie-tyč. Prodavači by určitě neměli zkazit člověku dovolenou, ale tohle byl vážně extrém. Nevím, zda to byla jen neuvěřitelná souhra událostí a náhod a smůla, ale bohužel Řím nás ničím neuchvátil. Neumím si představit jet sem na euro-víkend. Tohle je samozřejmě jen náš osobní názor, vím, že spousta lidí Řím miluje a považuje ho za kouzelný. Nás si takhle získala Florencie nebo Siena... :) Pokud jste v Římě byli, určitě mi dejte vědět, jak na vás zapůsobil.
most Ponte Vechio
Teď něco málo o tom, jak jsem si vygooglila, že nedaleko od nás se nachází pohádková pláž s azurovou vodou a tím nejbělejším pískem, který byste si snadno spletli s tím Zanzibarským. Při pohledu na všechny ty fotky z oné pláže jsem si tak pomyslela, že by byl fakt hřích se tam nepodívat. Jako, říct někomu, že to je z Karibiku, tak vám to sežere i s navijákem. Tak, že se tedy pojede na výlet, já v roli navigátora. Což už je samo o sobě dost vtipný, protože když mi bylo asi 14, ztratila jsem se jakýmsi záhadným způsobem i u nás ve městě. Míjeli jsme pustiny, kde bylo jen pár čističek a já prohodila, že když už sem všechny takhle vleču, tak by bylo docela blbý, abychom to nenašli a nebo se koupali nakonec vedle čističek. Když už jsme se pohybovali jen kousíček od cílové destinace, najednou jsem zavelela, že to ještě není ono a že ještě musíme 7 km jet dál. Haha. Jedeme, jedeme...já spatřím ceduli " Spiagge Bianche" a tvářím se vítězoslavně. Zaparkujeme kousek od pláže a pod nohama máme šedivej písek. Hrkne ve mě. Hlavně žádnou paniku. Všechny přítomné uklidňuju se slovy: "Tenhle divnej písek je určitě jen tady na cestě a ten bílej odsud jen není vidět". Jasan. Co se před námi otevřelo můžete vidět zde... :D Pláž byla šedo-černá a i ta čistička byla kousek od nás. Nakonec jsme se všichni "vyráchali" jakoby byl červenec a ne říjen a bylo to super i bez tý dream beach! Moře je prostě moře, ať už je jakýkoliv.
Dohromady jsme za 6 dní stihli navštívit 13 míst, mezi které patřila také úžasná Siena nebo San Gimignano, které se pyšní prý nejlepší zmrzlinou na světě. Ceduli s tímhle nápisem si teoreticky může vyvěsit kde kdo, tahle zmrzlinárna to tam vážně měla právem. Šla jsem do slaného karamelu, 70% čokolády a kokosu. Pane bože! To ani nechutnalo jako zmrzka, to chutnalo jako rozteklá a studená čokoláda zároveň. V Sieně jsme opět obdivovali úchvatnou katedrálu a potom nás čekalo naše poslední ubytování, speciální tím, že mělo být na hradě. A to jsme netušili, co všechno tam mimou Bílou paní ještě zažijeme. Večer nás uvítal "Pan Kastelán", postarší pán, co nás provedl svým opatstvím. Když nám všechno ukázal, spadla nám brada, za cenu 10 euro za noc nám byl poskytnut ten nejvyšší luxus. Ložnice byla jak pro princeznu, k dispozici jsme měli kávovar a dokonce nám bytný odtajnil svou skrýš s alkoholem. Co jsme mohli chtít víc?:))
vykopávky ve Volteře
Poslední místo, o kterém bych se chtěla zmínit a které nás hodně zklamalo, je Řím. První věc, která nás nemile překvapila a zarazila, byla ta abnormální špína a nepořádek všude. Ano, beru, je to velké město, jezdí sem plno turistů a musí být obtížné udržet ho vždy 100% čisté. Jsem sice zhýčkaná anglickými městy, ale třeba Praha nebo samotný Londýn jsou také obrovské metropole a tohle jsem tam v životě nezažila. A navíc bylo po sezoně. Když jsme se chtěli v klidu procházet a nasávat romantickou atmosféru (které se nám nakonec stejně nedostalo), neustále nám do cesty skákali potulní prodavači, připínali nám náramky na ruce a po tisícé vnucovali selfie-tyč. Prodavači by určitě neměli zkazit člověku dovolenou, ale tohle byl vážně extrém. Nevím, zda to byla jen neuvěřitelná souhra událostí a náhod a smůla, ale bohužel Řím nás ničím neuchvátil. Neumím si představit jet sem na euro-víkend. Tohle je samozřejmě jen náš osobní názor, vím, že spousta lidí Řím miluje a považuje ho za kouzelný. Nás si takhle získala Florencie nebo Siena... :) Pokud jste v Římě byli, určitě mi dejte vědět, jak na vás zapůsobil.
Mějte se krásně a já se brzy ozvu, nejspíš už z druhýho konce světa:D:*
No comments:
Post a Comment
Děkuju za odezvu a tvůj čas <3