KANDY - ELEPHANTS, MONKEYS AND TEA FACTORY

Ahooj!

Tak jak si užíváte poslední zbylé dny do Vánoc? :) Už máte napečíno, vygruntováno, zabaleno a nožky nahoře? Já, ač nerada, se tomuhle všemu letos poprvé vyhýbám obloukem... a protože Vánoce jsou pro mě nejhezčím obdobím v roce, snažím se na to nemyslet a brát to pozitivně. A že je to sakra těžký! Kdykoliv otevřu instagram, vyskakuje tam na mě jedna vánočně naladěná fotka za druhou, spousta cukroví...svařáků, stromečků, vánočních večírků...a nebo vystresovanejch popisků. Já bych ten předvánoční shon brala všema deseti...aspoň na pár dnů a pak zase šup sem, hezky do tepla. Je stejně vtipný, jak pokaždý chceme to, co zrovna nemáme. Na insta si čtu, jak je lidem zima a chtěj k moři...no a vidíte, here I am...a stejně vám ty Vánoce trochu závidím!:D

V tomhle článku ale nebude řeč o Vánocích (ale nebojte, ty Srí Lanský vám určitě stopro zdokumentuju a popíšu!), dneska vám chci  totiž povyprávět něco málo o městě Kandy, kam jsme se ve dnech off vydali na přespávací výlet.

Kandy se nachází v centru Srí Lanky a je proslulé především sloními útulky, což byla jedna z věcí, s kterou jsem měla tuhle zemi spojenou a patřičně se na ní těšila. Další typická věc, hlavně tedy z různých fotek, jsou jízdy místním vlakem a neuvěřitelné scenérie a příroda, kterou je z něj možné pozorovat. Z čeho vyplývá...pojede se na slony...a vlakem! Můžu vám říct, že už jen samotná jízda vlakem by se dala považovat za nezapomenutelnej zážitek. Na doporučení jsme si koupili 2. třídu, tou 3. jezdí všichni místní a bývá nacpaná k prasknutí. Mimochodem, 2 hodinová jízda vlakem nás vyšla, vážení, na 25 Kč! Ano, čtete správně.. :D Nakonec míra luxusu byla stejně jedno, protože jsme se rozhodli oprubnout "Srí-Lanskej" styl jízdy, tudíž sedět v otevřenejch dveřích a mít tak ten nejlepší možnej výhled na ubíhající krajinu, no spíš džungli. Představte si, že celí rozevlátí dřepíte ve dveřích, nohy vám volně visej z vlaku, vítr vám nezbedně cuchá vlasy, vy nic neřešíte a  jen se kocháte krásnou, neustále měnící se krajinou - nekonečná zeleň, občas hory, kopce...palmové háje...a sem tam nějaká ta opice.

Po příjezdu do Kandy jsme si na místním busáku dali oběd, naše oblíbené "Kottu" a já k tomu ještě smoothie z papáji. To mě vyšlo v přepočtu na 17 Kč...a ještě bylo přímo ze zdroje! Na tohle se rychle zvyká, co vám budu povídat .. :) Pokud budete na Srí Lance mít chuť na fresh nebo smoothie, nezapomeňte říct obsluze, že ho chcete bez cukru. Jinak vám do toho automaticky šoupnou tak 5 lžiček a to se vážně nedá pít. Potom jsme si vzali tuk-tuka a naše první zastávka byla botanická zahrada. Takhle obrovskou a rozmanitou botanickou jsem vážně nikdy neviděla! Strávili jsme tam tak 2, 3 hoďky, prohlíželi si všelijaké druhy palem, bambusů, bylinek, rostlin, u nichž jsme mnohdy ani netušili, že existují. "A Jani, co se ti nejvíc líbilo v botanický?".."Mmm..opice!. Myslím, že tohle vystihuje všechno.. :) K večeři jsme si pro jednou chtěli dát něco jinýho, než rejži, takže padla volba na pizzu. A to by nebyla Srí-Lanka, aby i pizza tady nepálila jak čert. Moje hranice pálivosti se tady posunula tak o deset levelů vejš, takže za mě.. byla výborná! Zato noční cesta do hostelu byla příšerná, mysleli jsme, že tam v životě nedojedem. A hlavně, vedle na sedačce nám při jízdě stydla pizza (!!!) a já tak zezadu očima propalovala řidiče, aby si máknul, protože si k bloudění vybral tu nejmíň vhodnou chvíli.

Nikdy jsem si neuměla představit, z čeho se vlastně vyrábí ten agávovej sirup..no tak teď už vím přesně:)) 

Tohle?!! <3 

Ten outfit.. :D :D #nohate

Další den brzy ráno nás konečně čekali sloníci. Měli jsme na výběr ze dvou míst - Pinnawala - slonů tu je víc, nemůžete je ale hladit ani krmit, nebo Millenium orphanage, kde si slona můžete i vykoupat a mít s ním mnohem bližší kontakt. My zvolili druhou možnost a budu k vám upřímná, docela jsme potom litovali. U vstupu jste si vybrali balíček, buď mytí, hlazení, pozorování...a nebo tohle všechno + navíc jízda na slonovi. Já jsem silně proti, myslím si, že slon není zvíře určený k ježdění a i přesto, že na slonovi se tu jezdí po jednom, pár minut a bez "sedáku"(ty bývají často v Thajsku), nemyslím si, že je to správný. Lidi to samozřejmě berou jako atrakci, ale asi jim nedochází, že slon určitě není dvakrát nadšenej, když od rána do večera (tipuju) musí někoho vozit na hřbetu. Ale to je zas jiný téma, to by bylo na dlouho. Za nejhezčí považuju asi moment, kdy jsem si sloníka ve vodě mohla omejt kokosovou skořápkou a trochu se s ním i pomazlit. I tak to ale nebyla bůhvíjak dlouhá interakce, bylo to trochu jak na běžícím páse, šup rychle umejt, pohladit a už si dej odchod a rychle pojď zas ty, co tam stojíš. Musím říct, že ani přístup zaměstnanců se nám moc nelíbil, byli všichni podráždění, nervózní a nepříjemní. Že bych z nich cejtila lásku a nadšení ke zvířatům, to se říct nedá. Celkově se nám na tom místě něco nezdálo, znáte to, takovej ten pocit, že vám něco nehraje, ale nevíte přesně co. Něco, do čeho nevidíte. Nemůžu to proto z jedný návštěvy soudit, ale stojím si za tím, že z takovýho místa by měl člověk mít skvělej pocit a měl by odcházet s dobrou náladou a klidem na duši. To se nám bohužel nestalo.. :( Na mě celé zařízení působilo jako něco, co se tváří jako útulek a snaží se obhajovat každou věc, co vám může připadat neetická, pomocí billboardů - například ježdění, to slonovi nevadí, protože je bez sedáku.. řetězy, ty jsou nezbytné pro bezpečnost..atd.

 Další zastávkou byla Tea Factory, kde jsme se - zdarma - mohli ponořit do tajů výroby jak černého, tak i zeleného čaje. Celou výrobnou nás provedla moc milá slečna, jenž nás udělala zase o chlup chytřejší. Myslela jsem si, že je to strašně složitej proces, ale ve skutečnosti se čaj nejdřív suší (asi 12h), potom se asi 3 x nadrtí, dávají se pryč stonky...a nakonec vše jde do mašiny, která čaj vytřídí podle velikosti a podle barev a je hotovo. Bylo to neskutečně zajímavý, vidět to takhle live. A bejt přímo na místě činu, tam kde se vyrábí třeba mou rodinou oblíbenej Rooibos. Jinak, věděli jste, že čím větší kousky jsou v sypaném čaji, tím je slabší?

To vše zakončeno úžasnou ochutnávkou, pravýho Ceylonskýho... :)

Určitě mi dejte vědět, zda jste se setkali někdy s podobným místem a neměli z něj nejlepší pocit a nebo co si o tomhle celkově myslíte...v dnešní době se o tom mluví čím dál víc (tímto zdravím Kristýnku nebo-li  Epicbetch, která tu informovanost zase posunula na trošku jinej level!) a je to hrozně fajn. Možná jste i u mě na instastory (@jana_pup) zahlédli video, kde chlapík vodil malou opičku po pláži. Pár z vás mi psalo, o co šlo a proč mě to tak naštvalo. Hned vám to povím - tyhle "lovci" opičky (hlavně miminka) odeberou mámě, častokrát někde v džungli, následně je denně od rána do večera tahaj po plážích a lákají turisty, aby se s nima fotili a mazlili. Opička je ve většině případech omráčená nebo zdrogovaná, aby nebyla agresivní. Když jsme byli na Zanzibaru a v džungli jsme se k těmhle opičkám nedejbože přiblížili, okamžitě nás průvodce varoval. Šílená a především hodně smutná atrakce a prachsprostý rejžování peněz z turistů na úkor zvířete, nic víc. 

Ale dost negativity, kterou na blog tahat samozřejmě chci co nejméně, ale tohle si myslím, že by měl vědět každý cestovatel... :) Čím víc lidí to ví, tím větší je pravděpodobnost, že se to alespoň zmírní. Doufám, že se vám první větší travel-post ze Srí Lanky líbil, mějte se krásně a hlavně hodně relaxujte, jezte a užívejte si čas s blízkými, pokud máte tu možnost <3