(NE)BĚŽNÝ DEN DOBROVOLNÍKA NA SRÍ LANCE

Ještě než vám začnu popisovat, jak tady v Asii válčíme, chtěla bych vám dodatečně popřát do nového roku...vynechám klasické "to nejlepší", bohatě postačí, když to všechno bude uspokojující a dostačující pro vás samotné, hlavně, pokud budete šťastní! Ať už je to cokoliv... :)

Dnešní článek pojmu jako takové

nakouknutí do našich aktuálních

každodenních životů. 

Spousta lidí se zajímá, co tu vlastně vyvádíme a já to naprosto chápu. Já jsem totiž taky zvědavec, jakmile jde o cestování a angažování se v zahraničí. No, a pokud ve vás dřímá kousek cestovatele a část vaší duše prahne po tom cestovat - SPONTÁNNĚ, DALEKO a především LEVNĚ, tak vás tohle odhalení ze zákulisí možná i namotivuje, inspiruje a hlavně vám ukáže, že základem je jen počáteční odvaha, odhodlání...a to ostatní, to už přijde samo. Od té doby, co nasednete do letadla jako dobrovolník, je vlastně všechno docela hezky jednoduchý (pokud si zrovna nemyslíte, že budoucí host vás zavraždí, vycpe a následně vystaví na zahradě spolu se soškami a umělým ptactvem). Spousta lidí se to ale nedozví, protože jim brání strach. A teď nemyslím ten z toho vycpání. Takže, zahoďme zábrany a pojďme se společně mrknout na to, jak moc se životy obyčejných smrtelníků a dobrovolníků od sebe liší :))

Na začátek si ale ještě dáme malou rekapitulaci, co vy na to? Dny tady na Srí Lance utíkají občas šíleně rychle a někdy nám zase připadá, jakoby se zastavil čas, chtě nechtě, už těch dnů uplynulo 33. Páni. První 3 týdny jsme strávili v Negombu, kde se o nás starala ta nejúžasnější host rodina, jakou jsme si mohli vůbec přát. ZDE SI MŮŽETE PŘEČÍST NAŠE PRVNÍ DOJMY A POCITY. Následoval přesun směrem na jih, k německé rodině, co vlastní také guesthouse (pozn.zn. skořicová plantáž a vskutku vyvedený Skype hovor, haha..), a u které se nacházíme právě teď. Je fakt, že naše dny předtím a teď se od sebe podstatně liší. Nejsou horší ani lepší, všechny mají svoje kouzlo a zkrátka to "něco navíc". Nemůže bejt ale úplně všechno 100% dokonalý, to by pak bylo nůďo.

První 3 týdny pro nás byly až neuvěřitelným kulturním (a gurmánským!) zážitkem, stihli jsme se zúčastnit místního pohřbu (už jste někdy byli na pohřbu, kde si lidé dělali selfie s mrtvolou?..), poté jsme pojedli v "chrámové" jídelně, která je přístupná všem a ZDARMA (přemejšlím, jak by tohle asi fungovalo u nás... ), byli jsme vyzváni k posnídání s místní rodinou, kde jsme mimo jiné i poprvé jedli rukama, tak, jak se tady sluší a patří (vidíš mami, rukama se jí!:)), měli jsme možnost zapojit se do protestu na ochranu Srí-Lanské přírody - představte si stovky místních s transparenty, proudící ulicemi Colomba a mezi nimi 2 vysmátý evropany, co maj na sobě tričko VEGAN LANKA a v ruce ceduli "REGULATE PALM OIL". Mimochodem... celá tahle akce se vysílala ve Srí-Lanskej zprávách. Na pláži jsme dokonce na tuhle událost natáčeli promo a já se tak naučila svou první větu v sinhálštině. Natáčecí den ovšem nebyl jen jeden, ještě se můžem pyšnit parodickou scénkou na místní rituály, něco jako voodoo, co vypadá děsně profi a když jsem zkoukla finální video, připomnělo mi to nějakej dokument z ČT4...

No words needed <3

...náš Štědrej den...

První bydlení alá soukromej apartmán... 

Davidova oblíbená věta zněla pak nějakou dobu takhle: "Jo vy letíte na Maledivy jo? Pf, tam mam kámoše." Takže ano, máme známý na Maledivách, jsou to strašně fajn kluci a pozvali nás v Negombu na večeři, při níž nám zpívali romantický písničky a u toho bubnovali do stolu a bylo to děsně milý. To prostě člověku hlava nebere, když si uvědomí, co prožívá, s jakejma lidma, z jakejch poměrů a příběhů...kdy ve finále vás občas spojuje vlastně jen to, že jste lidi. A to je to, co je na tom cestování krásný. 

A krom všech těhle zajímavejch akcí se samozřejmě konala i nějaká ta práce. Od toho jsme taky tady, žejo! Naše první zkušenost s volunteeringem, jak už víte, byla víc než skvělá, a to ve všech směrech. Ze začátku jsme dělali úplně jednoduchý věci typu: mytí nádobí, utírání stolů, zametání, sbírání listí nebo jsme pomáhali s přípravou snídaní, jelikož ráno bylo nejrušnější z celého dne. Nic, co by se nedalo zvládnout. A protože máme, řekla bych, docela cenný zkušenosti s customer servicem, snažili jsme se také zabavovat hosty - hlavně teda David, kterej z rukávu tahal esa v podobě kouzelnickejch triků, zkrátka dbali jsme na to, aby všichni byli spokojený a v guethousu jim bylo příjemně. Já si pak troufla i na každodenní pomoc s vařením oběda, naučila jsem se kuchat a porcovat ryby nebo připravit výbornou fried rice, taže teď můžu frajeřit, takovýhle věci se totiž vždycky hodí.. :)) Ráno jsme vstávali kolem 7 h, dali si v našem apartmánu ovesnou kaši s ovocem (každodenní bílej toustovej chleba s džemem jsme nějak nemohli překousnout..) a na 8 jsme vyráželi na kole do guetshousu. Tam to bylo hodně volný, pomáhali jsme tak od 8 do 12, při čemž jsme samozřejmě měli i pauzy, vzhledem k tomu, že občas fakt nebylo do čeho píchnout. Ve 12 nebo v 1 jsme slupli oběd a pak následovalo volný odpoledne, který jsme většinou vyplnili válečkou na pláži nebo výletem na kole. No a véča se konala buď v guetshousu, nebo nás host bral do lokálů, abychom ochutnali tradiční jídla. A že jsme toho ochutnali fakt mraky.. :) Všechno to, co jsme zažili bylo občas až neuvěřitelný a můžu vám na rovinu říct, že jako turisti bychom neměli šanci zažít ani třetinu z toho, co jako dobrovolníci. Z toho vyplývá, prďte na tejdenní dovolený a zdejchněte se na pár měsíců do světa jako dobrovolníci! Vážně to stojí za to...a ani vás to moc nestojí, obzvlášť tady na Srí Lance, kde si za 35 Kč můžete dopřát kotel jídla a smoothie k tomu!

Jedno z mejch nejoblíbenějších jídel - egg fried rice (za 17 Kč) <3 A Davidovo Kottu, což je druhý nejlepší! Já to jídlo tady prostě miluju.

Naše rozlučkový home-made Kottu, povedlo se, ne že ne :)

smoothie asi s pěti kilama cukru..... :D

a teď něco málo ke stravování...  

Když jsme dorazili na volunteering č. 2, ihned jsme prohlásili: "Tak a prázdniny nám skončily". Ne, ve skutečnosti to zas až takovej zápřah není, ale rozhodně si myslíme, že konečně pořádně makáme. A taky, že si to jídlo fakt zasloužíme. Jídlo je tady mimochodem naprosto fantastický, od královskejch snídaní až po pestrý večeře. Ale ty snídaně! Tady se žádný ovesný kaše po tajnu nekonaj. Každý ráno máme smoothie různejch ovocnejch variací - woodapple a banán zatím vede, a k tomu zvlášť nakrájenej ananas/meloun/papája na talířku. Samotná snídaně je tady tradiční, to znamená buď String hoppers s curry (představte si červený nudle s výbornou pikantní omáčkou), nebo se servíruje mléčná rýže s ovocem a skořicí, kterou si zalijete kokosovým mlékem...PANEBOŽE. Naše nejoblíbenější snídaně jsou kokosové ROTTI (něco jako lívanečky, ale krásně křupavý) s máslem, džemem, banánem nebo na slano se sambalou. Sambalu bych přirovnala k salse, s tím, že někdy je s nastrouhaným kokosem a někdy bez. My většinou dáváme přednost sladší verzi, ještě jsem tomu chilli po ránu nějak nepřišla na chuť. No a když k tomu připočítám naprosto delikátní kávu (ano, dokonce konkuruje tý italský!), do který si každý ráno leju čerstvý kokosový mléko...tadáá...dokonalá snídaně je na světě. Jestli je něco, na co si tady nemůžeme stěžovat, tak je to právě jídlo. Je to pestrý, výživný a ještě to krásně vypadá. Co víc si přát? Jinak dostáváme 3 jídla denně, s tím, že přes den si koupíme třeba něco v pekárně nebo trs banánů, ale i tak nám to bohatě stačí...nestrádáme :)

Silvestrovská tabule byla taky famózní...předkrm: špenátové muffiny

....žraločí polévka, žraloka jsem měla prvně a upřímně mě moc neuchvátil. Přirovnala bych ho ke kuřeti, takže...nic pro mě, vzhledem k tomu, že masu se už dlouho snažím vyhýbat. Měli jste někdy tu čest se žralokem...? A jestli jo, tak doufám, že na talíři a ne v oceánu.. :D

..hlavní chod byly špagety aglio olio s king krevetama, který jsem já půl dne loupala...bylo jich 5 kg a ne, vážně to nechcete dělat! :D

výhled z pokoje...

...a naše pláž, která patří dá se říct k beach housu a tak je převážně soukromá, je to paráda <3

A jak tedy vypadá náš pracovní den?

6.30 - budíček

7.00 - zvoní Madu, místní hospodyňka, co tu přes poledne pomáhá a dělá ty nejbáječnější snídaně.. :)

7 - 8.00 - zametám schody a verandu, otvírám kurník a dávám vodu slípkám, zatímco David se chopí role zahradníka

8 - 9.00 - prostíráme stoly, připravujeme věci na snídani pro 10 - 12 lidí, krájíme ovoce...v tuhle dobu lítáme jak hadr na holi, aby vše bylo perfektní

9 - 9.30 - královsky se nasnídáme a užíváme si chvilku relaxu

9.30 - 10.30 - začíná tzv. mycí session, jeden myje tu nekonečnou horu nádobí a druhej jí utírá

10.30 - následující úkoly jsou různý, záleží, co je potřeba v danný den udělat - např.: zamést obývák, umýt koupelnu, vymést pavučiny, utřít prach, zalít kytky..

Na Davida většinou připadne ta horší práce, tzn. čištění kurníku.. :D ..opravování střešních tašek a lezení ve vejškách, sekání zahrady ruční sekačkou (tentokrát už je alespoň ostrá)... nebo čištění kůlny, v níž se údajně nachází obří tarantule...

11- 12.00 - většinou pomáháme Madu s obědem

12.00 - MÁME PADLA! Tedy prozatím...

jdeme se natáhnout, píšeme domů, já upravuju fotky... nebo jen tak zevlíme.. :)

13.00 - oběd

Po obědě máme v podstatě celý odpoledne volno, buď se smažíme na pláži, kterou máme jen pár metrů z pokoje, nebo fotíme nebo děláme něco na PC - videa, články (já se musím s tím přispíváním polepšit!) a tak...

18.00 - čas večeře, buď večeříme s naší host family nebo spolu s hosty a tak nějak se oťukáváme či udržujeme společenskou konverzaci, přeci jen, ne všichni vám vždy sednou a sem obzvlášť jezdí trochu jiná sorta lidí, než jsme my, takže asi chápete, jak je to někdy těžký... :D

No a po zbytek večera je už jen na nás, jak se zabavíme...sezením na pláži při západu slunce nepohrdnu nikdy ... :)

Své 2 dny off můžeme využít, jak se nám zlíbí, můžem vyrazit někam přes noc, na výlet, odpočívat...cokoliv. My o volnu vyrazili s hostama do Bentoty na krásnou pláž, kde jsme okoukli surfování, na Boat safari jsme si pochovali krokodýla a byl to moc fajn den, i když se mi stal tak trochu osudným, ale o tom vám povyprávím až příště :))

Doufám, že se vám tohle "pod pokličkou" dobrovolničení líbilo a určitě mi napište, co dalšího byste se rádi o naší cestě dozvěděli a co bych vám mohla přiblížit příště. Mějte se krásně a posílám jednu slanou...a taky trochu sluníčka <3

...a takhle vzniká článek pro vás... :D