Z DENÍČKU CESTOVATELE: GALLE, MIRISSA, TANGALLE

Ahooj! 

Vítám vás u nového travel-vyprávění, tentokrát si vás dovolím vzít na jih Srí-Lanky, kde o krásné pobřeží rozhodně není nouze. Hned po našem 2. volunteeringu v Beruwale jsme vyrazili procestovat jih a udělali jsme si 4 denní dovolenou se vším, co k takové dovolené patří - odpočinek, chytání bronzu, válení se na pláži s drinkem v ruce a taky nějaká ta zábava, bez té by to přeci nešlo!

Galle

Ty výstupy z místních vlaků, kdy máte na zádech něco, co je pomalu větší jak vy a převahuje vás to zepředu dozadu..ty jsou fakt srandovní. O to víc, když vlak jenom maličko přibržďuje a vy než tu “krávu” nahodíte na záda, buď se zkutálíte ze schodů a nebo jedete dál. No nic. Jsme v Galle. Chytáme tuk-tuka a vyrážíme na náš zabookavný skromný hostel. Vítá nás milá paní domácí, jak jinak taky…a po krátké přátelské konverzaci nám přináší dva lahodně vypadající welcome drinky. No, tak tohle je za 120 Kč/noc trochu nadstandart, ne? Osvěžíme se, necháme si poradit kudy na pláž a kudy do centra a může se vyrazit. Pláž přímo v Galle sice je, ale koupat se tam nesmí. Večer taky pochopíme proč. Musíme tedy busem až do Unawatuny, na kterou jsem se já osobně těšila. Unawatunu bych popsala asi jako nejklidnější ze všech pláží, co jsme zatím viděli. Turistů tam není zase až tolik, neřve vám do ucha hlasitá hudba a i přes to, že pláž nabízí spoustu vodních aktivit a sportů, včetně šnorchlingu, voda je tu stojatá a krásně průzračná. Naprostá ideálka na plavání. Zabavit Davida na pláži tohohle typu je nadliský úkol, plavání mu nevoní a opalování je přece šílená nuda. Jakmile nejsou obří vlny a on nemůže dovádět nebo stavět hrady, je to v pytli.. :D Takže holky, bacha na to. K večeru nás hlad vyhnal do centra a začal hon na něco levného a hlavně! lokálního k snědku. Hned u busáku - tam mívají vždycky nejlepší jídlo, jsme si pošmákli na našich oblíbených Rotti (určitě bude spešl post o jídle) a pak následovalo prozkoumávání samotného města. “Tyjo, koukni, ta je tak krásná!”…”To je vtipný, ty ženský jsou oblečený líp jak já, haha”. Tak asi takhle nějak reaguju pokaždý, když kolem nás projde nádherně upravená žena v “Sari”, což je druh šatů (něco jako Hijab) všech možných barev, vzorů a střihů. Jsem z toho unešená a vůbec mi nepřipadá, že jsem na Srí-Lance. 

chrám v Galle

promenáda

Samotné centrum Galle je něco, co stojí opravdu za to vidět. Jako první obdivujeme honosný chrám ve výstavbě, který je už teď dechberoucí. Chvilku dokonce pozorujeme sochaře, co ručně opracovává sloupy a sošky. Až to dodělají, to bude páni něco. U břehu se v dáli tyčí malebné zříceniny a naše zvědavost nás nenechá chladnými. Chvilku jen tak posedáváme a pozorujeme jak se oceán tříští o kamenné pobřeží a potom si podél něj uděláme romantickou procházku. Promenáda je kouzelná a tak není divu, že míjíme pózující modelky, šťastné svatebčany, fotografy..nebo umělce, co zde vytvářejí klipy k písničkám. Toulavé nožky nás zavedou až do turistického centra. “Tyvado, tady to vypadá jak v Chorvatsku”. A těch krámů. A ty nádherný věci všude. Do jednoho zapadneme a já se zamiluju snad do každýho kusu oblečení, co visí na ramínku. Znáte to, takový to, když najdete ten “svůj krám”. Všechno chcete a všechno je přesně váš styl. Držím v ruce bohémský top se sloníkama a nahazuji pohled smutného psa. Jen ty ceny. No, jsme sice lowcosťáci, ale jeden top ještě žádnýho lowcosťáka nezabil, ne? Nakonec usoudím, že ho zas tolik nepotřebuju a koupím si radši banánovou zmrzlinu. Pravou italskou. Plácám se po zádech a říkám Davidovi, jaký má štěstí, když se jeho holka místo novýho trika spokojí jen s kopečkem zmrzliny….jsem ráda, že to uznává. Takže, jaký bylo Galle? Za nás parádní!

Mirissa

Když jsme se úspěšně přesunuli víc na jih, do letoviska jménem Mirissa, čekal nás zase milý šok v podobě té nejupřímnější podoby vlídnosti a pohostinosti naší nové paní domácí. Na ubytování se snažíme ušetřit, takže David opět nebooknul nic, co by bylo joo hogo-fogo. Byli jsme zaskočeni, když před nás postarší paní skoro hned ve dveřích postavila konvici s čajem a 4 palačinky jako gesto na uvítanou. Není to milý? Palačinky byly klasicky jinačí, než jak je známe z čech, ale pochutnali jsme si, ne že ne. Na Srí-Lance se dovnitř nemaže marmeláda, ale na pánvičce se smíchá kokos s cukrem/medem a to je teprve žůžo labůžo.

Na pláž jsme sice trochu bloudili, ale nakonec jsme ji zdárně objevili a já už se nemohla dočkat, až se zase položím na prkno a budu trénovat. 

Mirissu bych popsala jako takový to děsně cool a free místo, kde jsou všichni karamelově opálený, vysportovaný, každej druhej člověk je surfař a panuje tu uvolněná a bohémská atmosféra. Ti více zdatní sjíždějí divoké vlny v trochu - dle mého názoru nebezpečeném - terénu.... já jen uznale pozoruju a v duchu si představuju sebe, jak by mi ten surf ujel, smetla by mě vlna a odkulila přímo na útesy, kde si pak rozbiju hlavu a umřu. Obrázek, kterej prostě vidíte a radši pokračujete v méně náročné aktivitě - opalování a pití koktejlů. 

Přesně tady jsem stála a nechápala, jak se mezi těmi kameny ladně pohybují a nevysekají se... :D 

Jedno pineapple-daiquiri prosím!

K našemu neštěstí jsou vlny celý den na prd, takže ze surfování zase nic nebude. Achjo. David má roupy a tak si v surfařském stánku půjčí BODYBOARD. Nevím proč, ale myslela jsem si celou dobu, že je to nějaká destička pro děti.. :D Já jako malá měla podobnou. A jezdila jsem s ní ve vaně... :D Nejdřív jen ze břehu pozoruju, jak vysmátej David sviští po vlnách skoro až ke mě na ručník a pak mi to nedá a musím to taky vyzkoušet. A řeknu vám, to je taková prča!!! Jste v podstatě ve stejný pozici jako na surfu, s tím, že když jede vlna, tak taky můžete pádlovat a pak se vezete tak dlouho, dokud se nerozsekáte. Ač bych to ani já neřekla, i na tomhle malým prkýnku se dá docela slušně vysekat, sama jsem toho byla důkazem. To je tak, když na vás jde  dvoumetrová vlna a David na vás zavolá "Tak jeď!", vy naskočíte na palubu a za chvíli nemáte ani šajnu, kde je spodek a kde vršek (ani ten od plavek) a jste zašmodrchaný někde na dně oceánu. Ale jinak, nejvíc doporučuju, stojí to za to! Další den ráno jsme si přivstali s tím, že dneska to surfování už fakt dopadne. Nejprve nás na stole čekala tradiční snídaně, která byla dokonce v ceně. To potěší! Hlavně znovu ty výborný palačinky s kokosem. A surfování? Bohužel zase nedopadlo. Takže můžete hádat, co jsme dělali..A ve dvou je to ještě lepší, můžete závodit, kdo dojede dál! :D 

...a takhle nějak to vypadá, když se vám to vymkne z rukou.. :D

Tangalle

Poslední zastávka je tu. Nevím, zda máme fakt štěstí a karma nám chce nějak vykompenzovat ten včerejší ne moc kvalitní spánek v dusnu a na nepohodlné posteli, ale v našem poslední ubytování na nás zase čeká překvápko. Máme objednaný pokoj za 10$ na noc, jenže pak přichází majitel a spustí: "Normálně to neděláme, ale uděláme výjimku a přidělíme vám pokoj, který je běžně za 30$/noc". Wohoo, here we go. Máme luxusní manželskou postel, krásnou koupelnu, ledničku..bazén na zahradě..a to není všechno! Pak ještě dodává: "A dneska večer tu máme událost, bude tu spousta jídla, tak se můžete přidat a navečeřet se s námi". To už nám hlava nebere a smějeme se. Davida hned napadne, že by při tý příležitosti mohl přispět do programu kouzelnickou show. "Plácne" si s majitelem a plán na večer je jasný.

 V centru se najíme, s tím, že já už začínám mít lehkou averzi na rejži...a pak je čas vyrazit na pláž. Zajímalo by mě, jestli je na Srí-Lance nějaká ošklivá pláž. Zatím jsou všechny naprosto kouzelný! K večeru se jdeme na hostel osprchovat, pokoupíme vitaminy v podobě sladkého ovoce a začínáme se připravovat na večer, hlavně teda můj pan Pokustón. Když odbyde 8, sedíme už u jednoho z několika stolečků rozprostřených kolem bazénu a z barevně osvětlené stage se ozývají první tóny. Po chvilce nám na stole přistává welcome drink. Místní kapela spustí řekla bych něcojako Srí-Lanské dechovky a já zase nechápu, kde jsme se to ocitli. Je to fajn. Drink byl jen předehra, což jsme ani jeden nečekali a za nedlouho už si napichujeme párátkem vařenou zeleninu a brambory s kořením. Joo, tohle já můžu. V domnění, že tohle byl předkrm. Za chvíli už je náš stůl obohacen o další 2 talíře -  pro D. kuřecí marinované kousky a já jakožto nepřiznívec masa, dostávám další nálož zeleniny. Jsme přecpaný ještě dřív, než vůbec dojde na hlavní chod....ale...podává se fried rice a moje oblíbený dhal curry a to si nemůžu nechat ujít.

K našemu stolku za nedlouho přichází majitel a říká Davidovi: "Tak po písničce můžeš jít na jeviště". Jsem na něj zvědavá a moc mu fandím, protože vím, jak moc pro něj tyhle zkušenosti znamenají. Kouzelník pokustón vchází na jeviště a já už jsem teď pyšná. Nezpozoruju na něm ani kapku nervozity, má můj obdiv. Já bych se musela důkladně připravovat několik hodin a on prostě jen tak přijde a improvizuje. Celá jeho show proběhně parádně, hosté spolupracují, tleskají a jsou nadšení. Jsem pyšná přítelkyně! <3